Soukromí podnikatelé narozdíl od zaměstnanců přiznávají své příjmy finančnímu úřadu sami. Pokud jsou tyto příjmy špatně verifikovatelné a případný očekávaný trest za prohřešky nízký, pak budou mít tendenci část příjmů zatajit, aby se vyhnuli placení daní. Děje se tak všude, nejen v České republice. V USA analyzuje finanční správa (Internal Revenue Service) chování daňových poplatníků a vydává stostránkové manuály [pdf], jak dobrovolné vykazování příjmů zkvalitnit.
Pro ekonomy je zatajování příjmů problematické i z jiného důvodu. V posledních desetiletích jsou shromažďována panelová data popisující spotřební chování domácností, založená na dotazníkových šetřeních - viz například Panel study on income dynamics, nebo Consumer expenditure survey. Jednou z důležitých veličin ovlivňující chování jednotlivců je přitom samozřejmě jejich příjem, na který se dotazník ptá.
Erik Hurst, Geng Li a Ben Pugsley se v článku Are household surveys like tax forms: Evidence from the self employed ptají, jestli lidé v těchto dotaznících lžou podobně jako v daňových přiznáních. Autoři se zaměřují právě na živnostníky (skupinu soukromých podnikatelů označovaných jako self-employed). Nezajímá je ani to, k jakým ztrátám daňových příjmů dochází (na to má své lidi finanční správa), ale to, jak moc kontaminovaná jsou data získaná z dotazníkových šetření.
O tom, že se lidé v těchto dotaznících systematicky odchylují od skutečnosti, víme už dlouho. Někdy je například vhodné určité skupiny respondentů raději zcela vyloučit, než se dopouštět systematických chyb. Autoři této studie však zřejmě jako první překvapivě přesně odhadují, jak rozsáhlé zatajování příjmů u živnostníků je (a tady hovoříme o anonymizovaných dotaznících, ne o daňovém přiznání).
Úvaha je jednoduchá. Když už živnostník vymyslel čísla, která uvedl do daňového přiznání, a následně za ním přijdou dotazovatelé z PSID nebo CES, nebude vymýšlet nová čísla - a do dotazníku uvede ta, která už použil do daňového přiznání. Konzistence v odpovědí je základem pro to, aby se člověk nezamotal do vlastních výmyslů.
Jak se tedy autoři článku snaží rozsah zatajovaných příjmů odhadnout? Porovnávají vykazovanou spotřebu statků s vykazovaným příjmem. A ukazuje se, že živnostník s určitým objemem spotřeby v dotazníku uvádí v průměru o 25-35% nižší příjem než porovnatelný zaměstnanec se stejnou spotřebou a stejnými kontrolními charakteristikami.
Výsledky jsou překvapivě robustní - velmi nízké směrodatné odchylky, a do intervalu 25-35% se vejdou odhady z různých databází i pro různé skupiny.
Autoři provádějí nejrůznější testy robustnosti. Nejlepší je zřejmě test verifikující, že živnostníci zároveň nezkreslují i výši spotřeby. Kvůli rozdílné příjmové elasticitě různých statků se s výši příjmu liší také struktura výdajů. A ukazuje se, že vykazovaná struktura výdajů je pro živnostníka a zaměstnance se stejnou výši spotřeby shodná. Pokud by tedy živnostník v dotazníku zkresloval výši spotřeby, musel by zároveň korektně zkreslit i její strukturu, a to je velmi těžké.
Jedinou položkou ve struktuře výdajů, kde si zaměstnanci a živnostníci se stejnou výší spotřeby neodpovídali, jsou výdaje na benzín a dopravu. (Komu to něco připomíná?)
Samozřejmě, že rozdíly v poměru spotřeby a příjmu mezi živnostníky a zaměstnanci mohou systematicky existovat, pokud se obě skupiny systematicky liší. Autoři takových potenciálních rozdílů probírají celou řadu a myslím, že jsou velmi přesvědčiví v tom, že jediným vysvětlením, které dokáže takové systematické rozdíly vyvolat, je skutečně zatajování příjmů u těch, kterým se příjmy snáze zatajují.
Mají takováto zjištění o zkreslování příjmů významné dopady na ekonomický výzkum? Tohle je zřejmě slabší stránkou celého článku. Autoři ilustrují dopady korekce zkreslených příjmů na odhady z některých publikovaných článků, bohužel si však vybírají příklady, kde dopady nejsou zase až tak velké. Ale ještě se nejedná o finální verzi článku, takže do odeslání k publikaci na tom ještě můžou zapracovat.
Žádné komentáře:
Okomentovat