pondělí 18. října 2010

Školné v USA - jak funguje systém privátního financování univerzit


Otázka školného na vysokých školách je jedním z programových témat současné vlády a stále se zdá, že to se školným myslí vážně. Bohužel vláda neposkytuje příliš mnoho informací ohledně implementace a dopadů školného, ani porovnání s ostatními zeměmi. Je proto myslím namístě osvětlit, jak systém vysokoškolského školného funguje v USA, kde je školné opravdu vysoké a často se pohybuje v desítkách tisíc dolarů ročně.

Nedostatek informací o školném totiž otevírá velký prostor pro téměř konspirační teorie ohledně jeho negativních dopadů - od degradace kvality výuky, přes výhradní zaměření univerzit na tvorbu "zisku" (ať už to u neziskových univerzit znamená cokoliv), až po hluboký pokles životní úrovně obyvatelstva. Než se tedy k těm negativním dopadům propracujeme, je dobré si popsat, jak vůbec systém školného v USA funguje - alespoň některá taková tvrzení se pak rovnou podaří vyloučit jako nerealistická.

Zadruhé, ač je školné v USA opravdu vysoké, objevuje se řada významně nadsazených informací vydávaných za objektivní pravdu (například o školném ve výši 25 tisíc dolarů za semestr od našeho starého známého studenta FF). Systém školného v USA je významně heterogenní a výrazně diferencovaný podle výše příjmu studentových rodičů, což málokdo ví. Je proto dobré se na to podívat.
Co je tedy důležité vědět

Je zapotřebí říct, že stejně jako v jakékoliv jiné zemi, tak i mezi univerzitami v USA existují velké rozdíly. Ne všechny univerzity mohou být jako Harvard nebo University of Chicago. V každém systému musí být průměrné i podprůměrné instituce. Ovšem bylo by chybou přičítat tradovanou nedovzdělanost Američanů například v zeměpise primárně univerzitnímu systému - za tu může zejména systém základního a středního školství, který opravdu nefunguje právě dobře (ovšem právě ten je z převážné části zdarma, takže zde dost dobře nelze použít argument o negativním vlivu školného). Dalo by se tak říci, že americké vysoké školství má mnoho výborných univerzit navzdory tomu, jak špatný je systém středoškolského vzdělání.

Druhá věc, kterou je důležité vědět (a kterou prakticky nikdo v Česku nezná), je to, jak se školné v USA odvíjí od výše příjmu rodičů. Špičkové soukromé školy mají naakumulováno tolik prostředků, že si mohou dovolit poskytovat nemajetným studentům významná stipendia (a Financial Aid Office je jednou z nejdůležitějších kanceláří na univerzitě). Pokud jste tedy výborný student z chudých poměrů, zcela jistě naleznete kvalitní univerzitu, kde nebudete platit vůbec žádné školné (k číslům se dostaneme).

Je potřeba zdůraznit, že následující popis nemá advokovat zavádění školného v Česku. Cílem je pouze uvést některé (záměrně či nezáměrně) zavádějící informace na pravou míru a ukázat, že i systém, na jehož financování se významnou měrou podílejí sami studenti, je evidentně životaschopný a dokáže poskytnout kvalitní vzdělání široké vrstvě obyvatelstva.

Konečně je zřejmé, že jeden příspěvek na blogu nemůže postihnout celé spektrum amerického vysokého školství. Budu tedy nutně selektivní. Pokud něco důležitého opomenu, doplňte to do komentářů.

Struktura systému a financování amerických univerzit

Systém amerických univerzit zahrnuje veřejné univerzity, soukromé neziskové univerzity i univerzity fungující na ziskovém základě (například University of Phoenix). Všechny tyto školy se významně liší v tom, jaké školné vybírají.

Na kvalitativní špičce stojí v převážné míře soukromé neziskové univerzity (Harvard, MIT, Stanford, Chicago, Princeton, Yale,...) doplněné o některé veřejné univerzity jako University of Michigan, University of Minnesota, nebo systém univerzit zahrnutý pod University of California (například Berkeley).

Pro velmi hrubou orientaci ohledně příjmové struktury špičkové soukromé univerzity můžeme příjmy rozdělit na tři základní části. Pouze zhruba třetinu příjmů představuje samotné školné. Další třetinu představují výnosy z nadačního fondu a darů, a poslední třetinu představují další prostředky, hlavně granty.

Je důležité připomenout, že tyto univerzity jsou sice soukromé, mají však neziskový charakter. Soukromé vlastnictví je tak v podstatě irelevantní, protože univerzitu nelze využít k vytváření zisku. Snaha o zvyšování příjmů tak může být motivována v konečném důsledku pouze snahou o zlepšení podmínek výuky a výzkumu, protože peníze jinak utratit nelze. Univerzity jsou přitom pod dohledem poměrně přísných dozorčích rad, které hospodaření s prostředky kontrolují. Největší sebekontrolou je však u těchto univerzit zejména jejich reputace, která je bezkonkurenčně tím nejhodnotnějším, co univerzity vlastní.

Špičkové veřejné univerzity účtují výrazně nižší školné a mají také obvykle menší nadační fondy, dodatečné prostředky tak těmto univerzitám doplňují jednotlivé státy USA. Tyto univerzity jsou také často rozsáhlejší, takže se u nich lépe uplatňují úspory z rozsahu.

Mezi kvalitní vzdělávací nevýzkumné vysoké školy pak patří takzvané liberal arts colleges. Ačkoliv jejich původním zaměřením byly zejména klasické humanitní vědy, jejich dnešní záběr je mnohem širší. Jedná se většinou o menší instituce s typicky campusovým způsobem života a možná nejlépe naplňují zakořeněnou představu o snobském způsobu vzdělávání oxbridgského charakteru. Vzhledem k tomu, jak malý podíl z celkového počtu studentů tvoří zhruba 3%, prošlo jejich branami velké množství významných osobností, od amerických prezidentů až po nositele Pulitzerovy ceny. Ačkoliv jsou často velmi kvalitní po vzdělávací stránce, nejsou výzkumně orientované a v Česku o nich zřejmě slyšel jen málokdo.

O tom, jaké univerzity lze v americkém systému ještě považovat za dobré, lze vést dlouhou polemiku. Pokud bychom brali v úvahu světové žebříčky typu Academic Ranking of World Universities, tak by se naše nejlepší Univerzita Karlova nacházela v USA zhruba na sté pozici. Takové porovnání však může být pro naše účely zavádějící, protože agreguje přes obory a zaměřuje se převážně na vědeckou činnost. V pedagogické činnosti na úrovni bakalářského a magisterského studia by Univerzita Karlova v průměru jistě stála výše (ovšem musíme brát do úvahu i skutečnost, že UK má k dispozici v průměru o dost lépe připravené nastupující studenty než americká univerzita na stém místě žebříčku).

Bezpochyby je však pravda, že kvalita studentů na amerických univerzitách klesá rychleji než kvalita pedagogů nebo studijních podmínek, což může být výhodou pro studenty, kteří náhodou skončí na horší univerzitě - stále ještě mohou mít přístup k velmi dobrým vyučujícím.

Samozřejmě, že v kvalitativním žebříčku můžeme jít velmi hluboko, až k institucím, které charakterem odpovídají různým několikaletým nástavbám a jejichž účelem je buď poskytnout praktické vzdělání nebo dohnat to, co střední škola zanedbala. Kvalita těchto institucí může být opravdu velmi různorodá a mají už jen málo co do činění s univerzitním vzděláním. Z dalšího rozboru je proto vynecháme. Jen pro orientaci - systém terciárního vzdělávání v USA zahrnuje zhruba 4000 institucí, řada z nich je však velmi malá.

Školné na soukromých školách

Konečně se dostáváme ke školnému.

Tabulkové školné na amerických univerzitách se pohybuje od několika tisíc dolarů až po zhruba 40 tisíc dolarů ročně. Nejvýše na žebříčku vysokých škol s nejvyšším školným je Middlebury College, které účtuje 43690 dolarů ročně. První místa na žebříčku zaujímají právě liberal arts colleges.

Teprve za nimi se seřadily špičkové soukromé výzkumné univerzity, kde se školné vesměs pohybuje mezi 37 a 39 tisíci dolary ročně. To jsou bezpochyby velmi vysoké částky, které významně narostly v posledních deseti letech. Ovšem než učiníme závěr o tom, že je kvalitní studium v USA dostupné pouze nejbohatším, je zapotřebí zdůraznit, že výše uvedené školné je tabulkové.

Řada univerzit, včetně všech nejlepších, totiž poskytuje významné slevy studentům, kteří nepocházejí z bohatých rodin. Co znamená bohatá rodina, je přitom často definováno poměrně volně, takže není výjimkou, že na univerzitě platí plné školné třeba jen třetina studentů.

Například na MIT neplatí vůbec žádné školné studenti z rodin s rodinným příjmem nižším než 75 tisíc dolarů ročně (více než 100 tisíc Kč měsíčně). Aby po vás na Princeton University požadovali plné školné (34 tisíc dolarů ročně), musí vaši rodiče vydělávat zhruba 250 tisíc dolarů ročně (440 tisíc Kč měsíčně). Univerzity tak školné využívají ke křížovému financování studentů. Je potom školné diskriminační vůči chudým studentům, nebo je tomu ve skutečnosti právě naopak?

Harvard University šla v experimentech se školným dokonce tak daleko, že ho před časem chtěla zrušit úplně. Ekonomická krize však tyto úvahy poslala k ledu.

I ony snobstvím zavánějící nejlepší liberal arts colleges jako nejdražší Middlebury College mají rozsáhlé stipendijní programy. Právě Middlebury College přijímá studenty bez ohledu na finanční zázemí a přijatý student získá takovou úlevu na školném, jakou s ohledem na své finanční zázemí potřebuje. To je samozřejmě dosti volně specifikované a systém v realitě nemusí fungovat přesně takto (Middlebury College osobně neznám), je však zřejmé, že 43690 dolarů je jen horní hranice, přičemž dolní hranice je nula.

Je samozřejmě důležité podotknout, že k úvahám ohledně velkorysých úlev na školném se může soukromá univerzita, která nezískává na studenty státní prostředky, odhodlat teprve v okamžiku, kdy má naakumulován a zajištěn dostatek finančních prostředků z jiných zdrojů. Řada univerzit ale má významné nadační fondy - zhruba šedesát univerzit má v nadačních fondech více než 1 miliardu dolarů, a dvanáct z nich (i po propadu způsobeném krizí) dokonce více než 5 miliard dolarů.

Jak klesá kvalita univerzit, tak klesá i školné. U průměrných soukromých univerzit tak školné může klesnout zhruba ke 20 tisícům dolarů ročně. Průměrná univerzita také bude poskytovat i menší úlevy na školném, protože nemá tak velké nadační fondy.

Školné na státních univerzitách

Pokud vám připadá školné na soukromých univerzitách příliš vysoké a nemyslíte si, že můžete získat slevu, můžete se rozhodnout pro veřejnou univerzitu. I veřejné univerzity však účtují školné. Každý stát USA takovou univerzitu provozuje, přičemž ve větších státech se může jednat o celý systém škol rozesetý po více městech. Nejznámější veřejné univerzity jsou zřejma University of California (zahrnující Berkeley nebo UCLA) nebo University of Michigan, kde působí také Jan Švejnar.

Školné na těchto univerzitách se liší podle toho, jestli žijete v daném státě nebo ne. Protože jsou tyto univerzity financovány na státní, nikoliv federální úrovni, mají obyvatelé daného státu významné slevy. Například na University of Michigan (která patří k výborným univerzitám) je školné pro obyvatele daného státu zhruba 7 tisíc dolarů ročně , pro ostatní zhruba 20 tisíc (opět lze získat slevy, nebudou však tak velkorysé jako u soukromých univerzit).

7 tisíc dolarů ročně také zhruba odpovídá průměru školného, které platí student na státní univerzitě ve státě, kde žije.

Půjčky a vládní pomoc

Vysokoškolský vzdělávací systém je doplněn systémem půjček, který je sice poskytován soukromými bankami, stát však celý systém garantuje a podporuje, což významně snižuje úrokové míry (viz například Perkins loan program).

Pro rodiny ze sociálně nejslabších vrstev jsou potom k dispozici přímo nevratné studijní granty, například Pell grants. Školné totiž tvoří pouze jednu část studijních nákladů, takže i když ho univerzita odpustí, musí student stále nést osobní životní náklady. Oba programy vládní podpory byly nedávno významně rozšířeny Obamovou administrativou.

Jak moc jsou tedy studenti zadlužení, když končí své studium? Možná méně, než by se na první pohled zdálo.

Zhruba jedna třetina studentů žádný úvěr v průběhu studia nepotřebuje. Zbývající dvě třetiny si úvěr berou a v průměru končí studium s dluhem ve výši zhruba 23 tisíc dolarů. Pro porovnání, tabulka mediánových mezd absolventů různých oborů je zde. Pro většinu profesí představuje 23 tisíc dolarů výrazně méně než půlroční mzdu. Pokud přitom nastoupíte do práce v oblastech jako učitelství na základní škole v některých předmětech nebo budete pracovat pro neziskovou organizaci, vláda vám přinejmenším část dluhu promine.

Negativní jevy

Častou otázkou je, zda jsou studenti do programů přijímání pouze na základě studijních výsledků, nebo zda nehraje roli i to, kolik rodiče dají škole peněz v podobě darů.

Určitou roli to hrát bude. Existuje výzkum, který ukazuje, že rodiče studentů, kteří jdou na Harvard, začnou Harvardu v průměru více přispívat v době, kdy jsou jejich děti na střední škole. Kolik toho je čistě z vděčnosti (dary školám jsou v USA běžné) a kolik v očekávání protislužby v podobě větších šancí na přijetí, výzkum neukazuje.

Školy skutečně některé studenty významných rodičů přijímají proto, aby se staly známějšími. Nejlepší školy samozřejmě nemůžou přijmout úplně hloupého studenta, i kdyby měl sebelepší rodiče, protože to by vyvolalo poprask a reputace je pro školy důležitá. Stejně tak se přijímání dětí významných rodičů neděje v masovém měřítku. Ale v určitém malém procentu případů tomu tak je. Ono to koneckonců nemusí být nevýhodné ani pro zbývající studenty, pokud to bude znamenat dodatečné příjmy, které zlepší studijní podmínky nebo umožní přijetí dodatečných studentů.

Názor na takový přístup může být samozřejmě různý, odpůrci mohou tvrdit, že přijímání na školy by mělo být činěno čistě dle akademických měřítek. Souvisí to však nějak přímo s existencí školného? Nesouvisí. O tom, že i na českých univerzitách se občas přijímá podle alternativních klíčů, dobře víme. Ovšem i tady platí, že čím vyšší reputace, tím větší si škola dává pozor.

Když se podíváme detailně na přijímací řízení amerických univerzit, zjistíme, že zvýhodňovanými studenty jsou ve skutečnosti často studenti z horších sociálních poměrů, kteří by se čistě podle akademických měřítek na školu nedostali. Jedním z kritérií, kterým se školy totiž řídí, je takzvaná sociální diverzita (social diversity). V rámci ní jsou zvýhodňované různé skupiny, které jsou v USA posuzovány jako sociálně znevýhodněné, což velmi silně koreluje i s příjmovými poměry.

V konečném důsledku je tak řada amerických univerzit více rovnostářských než český univerzitní systém, obzvlášť když připočtete obrovskou diferenciaci školného podle výše příjmu rodičů. Systém tedy dokáže fungovat, produkovat špičkový výzkum a zároveň poskytovat určitou míru sociální spravedlnosti, a to se školným a u soukromých univerzit bez zásadních zásahů státu.

Druhou otázkou je výše dluhu po skončení studia. Výše uvedená čísla indikují, že průměrný dluh na konci studia mezi těmi, kdo si musí půjčit, je 23 tisíc dolarů. To není zase tak závratná částka a většina lidí ji dokáže rychle splatit, ovšem 23 tisíc je průměr a některé částky jsou mnohem vyšší.

Třetí otázkou je situace podprůměrných škol v terciárním systému, které mají spíše charakter několikaletých nástaveb (2-year colleges) a jejichž úroveň je extrémně proměnlivá, přestože si účtují nemalé školné. Měl by je stát nechat tak, jak jsou, nebo by je měl zakázat (požadavky na určitý stupeň kvality by bezpochyby vedly k zákazu některých z nich), nebo by je měl podporovat z veřejných peněz, aby za pochybnou kvalitu neplatili studenti? Třetí varianta nepřipadá zřejmě v úvahu, tento typ vzdělávání zřejmě nevyvolává dostatečně velké externality, aby ho financoval stát. Zbývají tedy zákaz nebo povolení. V USA je přístup liberálnější, takže dokud škola neoperuje s veřejnými prostředky a dokud studenty nepodvádí, záleží čistě na studentech, zda se jim vyplatí do takového studia investovat.

Závěrem

Nelze samozřejmě říct, že systém se školným je pro každého lepší než systém bez školného. Cílem článku však bylo přiblížit, jak takový systém se školným funguje. Zároveň je dobré si všimnout i některých kladných aspektů takového systému - křížové financování dokáže poskytnout významnou solidární složku a přitom dává školám dostatek prostředků na špičkové vzdělávání a výzkum.

Americkou zkušenost nelze v žádném případě přenést přímo a beze zbytku na české poměry. Chybí rozvinutý systém úvěrování studia, grantů, a potenciálně i křížového financování školného, které aplikují jednotlivé školy. Zavedení takového systému pak ve významné míře brání i společenské normy - pro většinu Čechů je školné ve výši třeba 50 tisíc korun ročně prostě neakceptovatelné.

Když už se však budeme o zavedení (mnohem nižšího) školného rozhodovat, je dobré vzít zkušenosti z USA v potaz. A když se třeba rozhodneme ho zavést, pak nemusí být na škodu použít i některé užitečné mechanismy financování, které v USA fungují.

7 komentářů:

  1. ...shledávám tento text informačně přínosným. Byť nejsem přesvědčen o vhodnosti zavedení školného v českých podmínkách.

    OdpovědětVymazat
  2. Suverenne najvacsi problem podla mna je vo fakte, ze spolocensky unosne skolne v nasich koncinach je tak nizke, ze by som uvazoval, ci vobec pokryje naklady na svoje zavedenie a pouzivanie.
    By som povedal, ze takyto popis by mal sluzit ako rukovat na odstrasenie zavadzania skolneho :).

    OdpovědětVymazat
  3. očekával bych od Vás přece jenom větší kvantifikaci - např. jaký je poměr jednotlivých typů škol, kromě průměrného dluhu (očekávaný půlroční plat je pro mladého člověka docela darda), také nějakou stratifikaci, maxima, vyjádření dynamiky růstu školného v posledních 10 - 20 letech, abychom věděli, na co se máme připravit, protože školné bude a basta.

    Ti, co tomu tady vládnou, to tak chtějí, aby na tom narejžovali, naše diskuse na tom bohužel nic nezmění.

    A ještě jedna věc mě zaujala - že se u nás vůbec v souvislosti se školným nehovoří o tom, co na americkém systému nejvíce vyzdvihujete - tedy o stipendiích. Školné bude v chudých českých poměrech zvěrstvo samo o sobě (proč, to uvádím v diskusích u minulého článku), bez fungujícího systému sociálních a prospěchových stipendií to bude zvěrstvo na druhou.

    OdpovědětVymazat
  4. Stane,

    coz misto neustaleho remcani nekdy prilozit ruku k dilu? Nikdo Vam nebrani, abyste tu kvantifikaci udelal sam. Ja jsem rad, ze to Jarda aspon trochu popise (a nevim, kde na to bere cas).

    A Vase stesky, ze nejste ekonom. Aby nekdo udelal tuto tabulku, tak nemusi byt ekonom. Staci mit neco v hlave a umet pouzivat Excel a google.

    OdpovědětVymazat
  5. Čeho se bojím, je, že státní garance půjčky de-fakto umožní školám požadovat vyšší školné. Státní garance ₊ splácení pouze, pokud plat přesáhne určitou výši, umožní školám požadovat ještě vyšší školné. Výsledkem navíc je téměř nulová zainteresovanost studenta na rozhodování o své budoucnosti - což je ale právě jeden z důvodů pro zavedení školného....

    OdpovědětVymazat
  6. usmevne ako je vacsina presvedcena ze skolne treba zaviest ale kazdy sa boji aby \"neprekrocilo rozumnu mieru\". Samozrejme rozumnuch mier je asi tolko kolko obyvatelov.

    Mne pride ten Britsky system zalozeny na ex-post zdaneni VS vzdelanych ludi ako celkom dobry.

    Este by som dodal ze prvotny prinos zpoplatnenia je v obmedzni najkriklavejsich pripadov neefektivnosti. Uz aj symbolicke (z pohladu rozpoctov skol) zpoplatnenie vyrazne ovplyvni cost-benefit uvazovanie mladych ludi pri vybere skoly. Obmedzi to vyber \"neperspektivnych\" oborov, ktore su drahe a ludia po ich vystudovani malo uplatnitelni. Taktiez to obmedzi v CR velmi rozsirenu prax studia na viacerych VS.

    OdpovědětVymazat
  7. Pinus pod pojmem \"sociální diversita\" myslí to, co je obvykle zváno \"affirmative action\", což je ve velké většině zvýhodňování různých rasových skupin. Co byste říkali na to, kdyby zde byly zavedeny kvóty na Romy na universitách? (např. povinně 3% Romů?) Co na tom, že zde žádní takoví, dostatečně kvalitní romští studenti nejsou..tak by jsme mohli jednoduše devalvovat kvalitu některých vysokých škol, stejně jako to udělali v USA.

    OdpovědětVymazat