Ústavní soud rozhodl: Platy soudců musí růst alespoň o inflaci

Dělení státní moci na zákonodárnou, výkonnou a soudní je založeno na principu vzájemné kontroly a rovnováhy. Někdy se však stává, že daná složka moci rozhoduje sama o sobě.

Podobně jako poslanci rozhodují o vlastních platech, tak i Ústavní soud s radostí rozhoduje o platech soudcovských. V dnes zveřejněném rozhodnutí tak opět dal najevo, že nepřipustí snižování soudcovských platů, a cituje přitom svůj starší nález:

Krok zákonodárce, jímž (by) došlo ... k byť i jen částečnému odnětí již dosažené úrovně jejich materiálního zabezpečení, stěží by mohl Ústavní soud z hlediska principů demokratického právního státu aprobovat.

Kromě toho, že soudci takto rozhodují sami o sobě, stojí za zmínku vztah tohoto výroku k inflaci. Ústavní soud říká, že materiální zabezpečení soudců se nesmí zhoršovat - což je v inflačním prostředí silnější tvrzení, než kdyby jen řekl, že soudcovské platy nesmějí nominálně klesat.

Z doslovného výkladu rozhodnutí vyplývá, že je podle Ústavního soudu nepřípustné, pokud zákonodárce každoročně nezvýší soudcovské platy alespoň o inflaci - nezvýšení platů je také (tacitní) krok a pro materiální zabezpečení je relevantní reálná, nikoliv nominální mzda.

Ale možná jen přeceňuju ekonomické vzdělání soudců ÚS a ve skutečnosti na inflaci ve svém vyhlášení nemysleli.

Ať už je to jakkoliv, tak se taková snaha Ústavního soudu může v dlouhodobém horizontu obrátit proti soudcům samotným. Pokud zaměstnavatel nesmí snížit mzdu pod jednou nastavenou úroveň, bude ji prostě v dobrých časech zvyšovat pomaleji - aby se nestalo, že ji nastaví příliš vysoko a už to nebude moci vzít zpět, když se zhorší ekonomická situace. Nakonec na tom můžou soudci i prodělat. Dostanou sice jistotu, že se jim platy nikdy nesníží, zato jim v dlouhodobém horizontu v průměru porostou pomaleji.