Vliv stahování na zaměstnanost v hudebním a filmovém průmyslu

Vliv stahování na zaměstnanost v hudebním a filmovém průmyslu

Lidové noviny v poslední době perlí, tentokrát převzaly zprávu o dopadech stahování na hudební a filmový průmysl a z tiskové zprávy udělaly fakt. S analýzou kvality zveřejněných informací mě už předběhli ve Výzkumném ústavu, takže já se omezím pouze na specifickou záležitost, a sice čísla o zaměstnanosti.

Fonografická lobby už totiž před časem poznala, že argumentace založená na poklesu zisků v průmyslovém odvětví může být snadno rozbita stejně "kvalitním" argumentem o vyděračských megakorporacích, které si pokles zisku stejně zaslouží. Proto začala uveřejňovat statistiky o tom, kolik pracovních míst stahovači zničí. Zřejmě si přečetla knížku Bryana Caplana The Myth of the Rational Voter: Why Democracies Choose Bad Policies a jeho argument o tom, že voliči často zaměňují růst blahobytu s růstem zaměstnanosti.

Tisková zpráva převzatá Lidovými novinami uvádí, že stahování způsobí při pokračujícím trendu ztrátu 1,2 milionu pracovních míst do roku 2015. To vypadá jako velké číslo, ovšem je třeba ho dát do správného kontextu. Zaprvé - i kdyby to číslo odpovídalo realitě, je to skutečně hodně ze společenského hlediska? Zadruhé - odpovídá ono číslo vůbec realitě?
Vznik a zánik pracovních míst

V běžné fungující ekonomice každoročně zaniká zhruba 5% pracovních míst a o něco větší množství jich vzniká (schválně říkám zhruba, znám lépe data pro USA než pro Evropskou unii, o které je řeč - nicméně jako hrubý odhad to postačí). To v Evropské unii se zhruba 500 miliony obyvatel, z nichž zhruba polovina pracuje, znamená ročně 12,5 milionu zaniklých pracovních míst. Zánikem se zde rozumí skutečný zánik pracovní pozice, ne jen odchod jednoho pracovníka a nástup nového na stejnou pozici.

Za 6 let do roku 2015 tak v Evropské unii naprosto přirozeným způsobem zanikne 75 milionů pracovních míst. Je nasnadě, že katastrofu v podobě 1,2 milionu pracovních míst ztracených ve fonografickém průmyslu agregátní data ani nezaznamenají.

Fonografický průmysl se také snaží navodit, že těch 1,2 milionů ztracených míst je nenávratná ztráta a že volná pracovní síla nebude moci dělat něco jiného, často užitečnějšího, ale tohle už rozebral Výzkumný ústav ve svých poznámkách o výrobcích svíček, zákeřně zklikvidovanými příchodem elektřiny.

Zaměstnanost ve fonografickém průmyslu

Druhá otázka je, zda 1,2 milionu potenciálně ztratecných pracovních míst vůbec odpovídá realitě. Opět se mi snáze pracuje s americkými daty, takže se podívám na ně.

Americké Bureau of Labor Statistics má data o zaměstnanosti podle profesí v jednotlivých průmyslových odvětvích. Jistě existuje i detailnější přehled než odkazovaná tabulka, ale pro obyčejný blog post to postačí.

Hudební a filmový průmysl spadá pod řádek "Arts, entertainment, and recreation". Toto odvětví v květnu 2008 zaměstnávalo 1,974 milionu lidí. Tato skupina je však mnohem širší než ta, která nás zajímá, takže z ní odečteme povolání, která s hudebním a filmovým průmyslem zřejmě nesouvisejí - vzdělání, trénik a knihovnictví (32 tisíc), zdravotnictví (6 tisíc), zdravotnická podpora (5 tisíc), příprava jídel (321 tisíc), osobní péče (562 tisíc), stavba budov (10 tisíc). Dostáváme číslo 1,038 milionu, které zahrnuje všechny ty, u kterých nemůžu rozhodnout (a je tedy značně nadhodnocené).

Protože Evropská unie je o dvě třetiny větší než USA, dostáváme se k odhadu 1,730 milionu lidí zaměstnaných v hudebním a filmovém průmuslu. Stahovačí mají tedy podle odhadů sdružení v průběhu 6 let zlikvidovat 70% pracovních míst v odvětví.

Sdružení hudebního a filmového průmyslu pochopitelně zveličuje odhady tím, že do pracovních míst započítává i ta, která s daným odvětvím souvisejí jen velmi volně. Tisková zpráva, na kterou Výzkumný ústav odkazuje, uvádí, že "kreativní průmysl" (který zahrnuje hudební, filmový a tvorbu software) zaměstnává v EU zhruba 14 milionů lidí. To je v hrubém nepoměru s tím, jaká čísla uvádí oficiální statistika BLS pro USA, a svědčí to o tom, jak sdružení svá čísla tvoří. Ano, i ten popelář má práci díky tomu, že musí odvézt obal od CD, které jsem si koupil. Na věrohodnosti to však číslům nepřidá.

Na okraj: Stojí za to si také povšimnout, jak hudební a filmový průmysl sebe sama označuje za creative industries. Zřejmě tím chce poznamenat, že ostatní sektory nic netvoří.

Celé toto cvičení má doložit, že hudební a filmový průmysl představuje mnohem menší část ekonomiky, než se snaží prezentovat. V USA má například menší podíl na zaměstnanosti než nábytkářský průmysl. Kdyby však někdo vymyslel geniální způsob, jak žít bez skříní, nikdo by po nábytkářích ani nevzdechnul.