Předpisy na ochranu spotřebitele jsou často zdůvodňovány nutností napravit nerovný vztah spotřebitele a firmy v tržním prostředí. Protože je firma neporovnatelně větší, je spotřebitel v nevýhodě a je třeba ho před takovým tržním prostředím chránit.
Jedním z příkladů jsou i nedávné snahy evropských i českých státních orgánů stanovovat maximální ceny u některých služeb mobilních operátorů nebo bank. České banky mají v porovnání se zahraničím výrazně nadstandardní poplatky za velmi základní služby. Nový zákon o platebním styku měl některé poplatky (například za blokaci karty) zakázat a tím ochránit klienty před "bankovní zvůlí". Žádné překvapení se však nekonalo a banky poplatky jen přejmenovaly nebo přesunuly na jiné služby.
Kdo čekal jiný výsledek, nepochopil jeden ze základů ekonomické teorie. Rozdílná velikost firmy a spotřebitele není pro fungování trhů podstatná. Základem fungujícího trhu není soutěž firmy se spotřebitelem, ale soutěž firem mezi sebou. Příliš vysoké poplatky nejsou výsledkem nerovného postavení banky a klienta, ale nedostatečné konkurence na trhu.
Pokud není na trhu dostatečně konkurenční prostředí - a český bankovní sektor má oligopolní rysy - pak snaha "napravit" vztah mezi spotřebitelem a firmou má jen malou šanci na úspěch. Cenové regulace jsou sice alespoň v některých situacích teoreticky možným východiskem, u firem s vysoce strukturovanými produkty jako jsou banky však v podstatě nejsou úspěšně implementovatelné. Jakékoliv cenové nařízení dokážou banky jednoduše obejít. Jediný, kdo v tom dokáže bance zabránit, je jiná - konkurenční - banka.
Poznámka pod čarou: Důležitým aspektem regulačních opatření je snaha odstranit společenské neefektivity monopolu. Vyšší než konkurenční ceny však ještě nutně neznamenají společenskou neefektivitu - ta nespočívá ve vysokých cenách, ale v nabízení menšího množství než by odpovídalo dokonalé konkurenci, což jsou dvě odlišné věci. Regulátoři by měli mít takové věci na paměti. Jejich rétorika však často naznačuje něco jiného.
Jardo, prosim te, proc si myslis, ze jsou cenove regulace u bankovnich produktu neimplementovatelne?
OdpovědětVymazatJa si myslim, ze jde udelat nejake schema, pri nemz by to slo. Treba rict, ze musi existovat \"zakladni ucet,\" u ktereho se neplati poplatky, neplati uroky a nesmi byt zadne poplatky za prichozi a odchozi platby, zadne poplatky za vyber na pobocce... To se spatne obchazi. Ostatni at si lidi priplati. Samozrejme by rekli, ze takovy ucet neco stoji, takze by se to muselo osetrit lip (treba tam musis mit x penez a pod...)
Cenove regulace nejsou u bankovnich produktu neimplementovatelne (na papir je napsat muzes vzdy), ale jsem velmi skepticky ohledne toho, zda jsou implementovatelne ucinnym zpusobem.
OdpovědětVymazatI kdyz naridis zakladni ucet zadarmo (a na to uz jsi toho musel vyjmenovat docela dost), tak pro banku neni pri dane trzni strukture problem udrzet prumerny markup tim, ze poplatky presune jinam (presne to se deje). Ano, ti co potrebuji jen zakladni ucet (jenze tech je cim dal mene) na tom treba vydelaji. Zbytek ale prodela. Z hlediska efektivity jsme si moc nepomohli.
A to jeste nemluvim o situacich, kdy banka muze udelat ziskani zakladniho uctu mimoradne nakladne - napriklad nutnosti vyplnit silene mnozstvi lejster, nebo nutnosti sjednat ucet jen v urcitych mistech. Cela regulace by se tak stala naprosto kontraproduktivni.
Nejde o to vytvorit jednu vzorovou nizkonakladovou sluzbu s regulovanymi cenami. To nelze povazovat za uspech regulace. Jde o to vytvorit prostredi, ve kterem budou zakaznici platit nizke prumerne ceny (blizke konkurencnimu prostredi) a nabidka produktu nebude redukovana monopolnimi praktikami. Dokazat to pomoci cenove regulace v odvetvich se sirokou nabidkou produktu, z nichz vetsina lidi potrebuje celou radu, je podle me prakticky nedosazitelne bez toho, aby to zpusobilo jeste horsi vedlejsi efekty.
Problem mozna bude v tom, ze neni tak snadne otevrit si vlastni banku a zacit konkurovat. A taky v tom, ze bez bankovniho uctu muze dnes clovek tezko existovat..
OdpovědětVymazatHezky se teoretizuje o konkurecnim prostredi, ale jak tedy zajistit, aby si banky vice konkurovaly? V CR je bank vice, ale ocividne misto bratrovrazedneho boje preferuji poklidne souziti, status quo a slusnou marzi z bankovnich poplatku pro vsechny. A nelze se tomu moc divit.
Argumentace se mi zda trochu podivna.
\"Ano, ti co potrebuji jen zakladni ucet (jenze tech je cim dal mene) na tom treba vydelaji. Zbytek ale prodela. Z hlediska efektivity jsme si moc nepomohli. \"
Mluvi-li se o napraveni vztahu spotrebitele a firmy, tak jsme si pomohli. Spotrebitel by mel moznost volby.
Banky, mobilni operatori - typicka odvetvi, kde nelze ocekavat, ze by si firmy konkurovaly.
1. Lide se nyni bez bankovnich uctu ani mobilnich telefonu neobejdou. 2. Nelze snadno vyuzivat banky ani mobilni operatory pusobici mimo CR.
3. Neni snadne otevrit si novou banku nebo mobilni sit a zacit konkurovat. Stavajci hraci ceny nesnizi, vi ze by na tom prodelal kazdy z nich. S cenou dolu by sli potom vsichni, podily na trhu by se zhruba zachovaly, ale marze by sly dolu.
V techto odvetvich, je dle meho dukladna regulace a zajisteni ochrany spotrebitele na miste. Teoretizovani o tom, ze \".. na vsechny problemy znam jeden lek, Dr. konkurecni prostredi to vyresi hned\" je utopicky sen. :)
Franto, jenze ja zadny zazracny lek \"Musime vytvorit konkurencni prostredi\" nenavrhoval, protoze jsem si dobre vedom toho, ze v nekterych odvetvich to je tezke a ze kdyz reknu, ze je potreba zvysit konkurecni prostredi, mel bych take rict, jak to udelat. Pouze jsem tvrdil, ze cenova regulace nebude fungovat.
OdpovědětVymazatNekolik prikladu:
1) Zakazany poplatek za blokaci karty (a nektere dalsi) byl promptne vyresen zvysenim mesicniho poplatku a jinymi poplatky. Prumerne naklady zustaly stejne.
2) V USA se vede diskuse o tom, ze by banky nesmely uctovat poplatky za precerpani uctu. Banky uz ale oznamily, ze potom zavedou jine poplatky. To samozrejme muze byt jen retoricka hra, ale vzhledem k tomu, ze poplatky za precerpani jsou pomerne vyznamnou slozkou prijmu bank, lze zavedeni jinych poplatku realne ocekavat. Nebo se jen snizi urokove sazby na vkladech, ci zvysi urokove sazby na uverech.
3) Regulace cen volani a SMSek v zahranici - opravdu si myslite, ze zavedeni teto regulace snizilo prumerne naklady? Nebo si operatori proste nahradi prijmy odjinud?
Takove chovani je v souladu s ekonomickou teorii. Predstavte si odvetvi, ve kterem firma nabizi celou radu produktu. Firma pritom nemuze nabizet jen nektere produkty - mobilni operator, ktery by nabizel volani, ale ne SMSky, by nenasel zadne zakazniky. Dejme tomu, ze existuji vstupni naklady do odvetvi a stavajici trzni struktura je monopolni. Pro jednoduchost rovnez predpokladejme, ze poptavka je pomerne neelasticka, takze muzeme poptavkove efekty zanedbat. To neni tak podstatne, ale dobre to sedi treba na bankovni sektor.
Monopolni firma neni uplne dokonalym monopolem - stale musi soutezit s potencialnimi firmami, ktere mohou vstoupit. Co rozhoduje o vstupu firmy? Neni to konkretni rozlozeni zisku mezi jednotlive produkty, ale celkovy zisk, ktery firma muze na trhu dosahnout (musi byt aspon tak vysoky, aby pokryl vstupni naklady). Potencialnimu konkurentovi je jedno, jestli vydela na SMSkach nebo hovorech a stejne tak je to jedno i stavajici monopolni firme. Kdyz budeme ignorovat poptavkove efekty, tak regulace ceny SMSek jen zvysi ceny hovoru.
Co poptavkove efekty? Pokud je poptavka pomerne neelasticka, tak nejsou tak velke. Navic neni zrejme, zda poptavkove efekty mohou mit kladny nebo zaporny dopad na celou analyzu - regulovane ceny se snizi, ale jine ceny se zvysi, takze vysledek neni mozne odhadnout bez dalsich informaci. Krome toho cenova regulace vytvari dalsi cenove distorze, a tak vznikaji naklady mrtve vahy.
Pokud regulator neni schopen regulovat ceny podstatne casti produktu nabizenych danou firmou, pak cenova regulace ma jen malou sanci prenest nejakou rozumnou cast spolecenskeho prebytku od monopolnich firem smerem k zakaznikum.