pondělí 27. prosince 2010

Jak napsat pořádnou grantovou přihlášku


Součástí práce každého výzkumníka je i hodnocení práce ostatních, a tedy i hodnocení žádostí o granty. Grantové přihlášky je přitom velmi obtížné posuzovat - narozdíl od článků se nejedná o hotovou práci, kde by šlo hodnotit dosažené výsledky, ale musíte odhadovat potenciál žadatele a jeho schopnost pracovat na problému, který navrhuje, a jeho šance dojít k nějakým výsledkům. Oddělit tak musíte nerealistické návrhy od těch realistických. A protože hodnotitelé nemají nadpřirozené schopnosti, je na žadateli, aby hodnotitele o smysluplnosti návrhu přesvědčil.

Protože mám určitou zkušenost s hodnocením grantů podávaných českými výzkumníky v ekonomii, není od věci sepsat některé charakteristické nedostatky, které se opakovaně s různými obměnami objevují. Zkušenosti ukazují, že průměrná kvalita žádostí o grant za světem stále pokulhává (alespoň v ekonomii). Ačkoliv mnohé následující poznámky znějí jako naprosto samozřejmé, je až s podivem, v kolika případech se jich žadatelé nedrží.

čtvrtek 23. prosince 2010

Šťastné a veselé

stromecek

úterý 21. prosince 2010

Sazka a nebezpečí rozdrobené vlastnické struktury


Ačkoliv je tento příspěvek motivovaný děním v Sazce, týká se spíše obecnější problematiky.

Dovést k bankrotu (či v lepším případě k nucené restrukturalizaci) společnost, která má dominantní postavení v mimořádně lukrativním odvětví a která má rovněž silné lobbystické kontakty na politickou sféru, vyžaduje značnou dávku umění. Je to něco podobného (byť v menším měřítku), jako kdyby Martin Roman přivedl k bankrotu ČEZ. Sazka to přesto dokázala.

Nad poměry v Sazce se kromě mnoha jiných zamýšlí i Jiří Hlavenka. Zásadní příčina dnešní situace je přitom zřejmá - naprostá absence vlastnické kontroly. Můžeme vinu svádět na zátěž spojenou s financováním Sazka Areny nebo na sice schopný management v čele s Alešem Hušákem, který ale jednal zejména ve svůj vlastní prospěch (to neznamená, že by management jednal přímo nezákonně, vztah mezi managementem a vlastníky umožňuje velkou smluvní volnost, kterou management dokázal beze zbytku využít).

Všechny tyto aspekty si ale vlastníci mohli a měli ohlídat - byly to věci známé po dlouhá léta. Realita však byla taková, že funkcionáři sportovních svazů, měli v rukou společnost s miliardovými výnosy, se kterou si absolutně nevěděli rady. Jiří Hlavenka ve svém článku odkazuje na výroky členů dozorčí rady, kteří si ani nedokázali zjistit příjmy nejvyšších členů managementu. Minoritních spoluvlastníků přitom bylo příliš mnoho na to, aby se dohodli na jakémkoliv razantním postupu.

Problém rozdrobené vlastnické struktury je v ekonomické literatuře dobře znám a lze ho ilustrovat na několika praktických příkladech.

pondělí 20. prosince 2010

Zvýšení cen elektřiny je špatným argumentem proti solárním elektrárnám


Aneb proč by měl každý rozumný ekolog rovněž kritizovat solární dotace

V jednom ze svých dřívějších článků jsem rozebíral, že klíčovým problémem spojeným s dotacemi na výkup elektrické energie vyrobené v solárních elektrárnách není samotné zvýšení cen elektřiny, ale transfer bohatství ve společnosti. Je proto škoda, že se ve veřejné diskusi prakticky výhradně zmiňuje pouze nárůst koncových cen.

Pro jednoduchost ignorujme v první části diskuse ekologický aspekt výroby energie z obnovitelných zdrojů. Ten samozřejmě není zanedbatelný, ale lze ho od zbývající diskuse oddělit. Vrátíme se k němu v druhé části.

Ekolog Jan Beránek se v jednom ze svých posledních článků snaží argumentovat, že nárůst koncových cen elektřiny způsobený úhradou solárních dotací je velmi malý, takže se náklady spojenými s těmito dotacemi nemusíme příliš zabývat. Jeho výpočet značně podhodnocuje cenový nárůst, ovšem i kdyby byl provedený správně, tak se jedná jen o klamný argument (logical fallacy).

pátek 17. prosince 2010

Risk-Price Dynamics

Journal of Financial Econometrics, 2011, Vol. 9, No. 1, 3-65. Hotovo, můžeme pokračovat dále.

Důchodová reforma? Jen s eurem


Ministr Drábek bere důchodovou reformu poněkud vážněji než jeho předchůdci, i když návrhy jsou zatím jen mlhavé, takže těžko hodnotit. Na jednu věc se ale zapomíná - přechodu na kapitálové důchodové spoření by velmi prospělo, kdyby Česká republika přijala euro.

Euro a důchodová reforma vypadají jako dva zcela nesouvisející cíle. Nesouvisející jsou však pouze zdánlivě - a sice pokud přijmeme naivní (nebo záměrně zavádějící?) představu o kapitálovém důchodovém spoření, kterou například nastiňuje Vladimír Špidla. Ten se snaží připodobnit kapitálový důchodový systém ke střádání peněz na běžném účtu. To ale není jeho hlavní podstatou.

středa 15. prosince 2010

Řešení testu z makroekonomie

Pro ty, které zajímalo řešení testu z makroekonomie, jsem umístil nástin řešení sem. Dosažené maximum 96 ze 100, průměr 70.3.

pátek 10. prosince 2010

Nainstalovaný výkon solárních elektráren k 1.12.2010 - 1393,86 MWp


Za listopad se nainstalovalo téměř 400 MWp nového výkonu. Do konce roku zbývá ještě jeden měsíc, přitom zkušenosti předchozích let ukazují, že právě prosinec je z hlediska nově instalovaných kapacit zdaleka nejvyšší, stačí se podívat na graf vývoje z loňského roku.

Stojí za to aktualizovat graf, který jsem publikoval v září. V něm jsou uvedeny odhady různých organizací ohledně instalovaného výkonu na konci roku. Původní zářijové odhady všech institucí s výjimkou ČEZu a analytických společností již byly překonány, jednotlivé instituce pak v průběhu času postupně upravovaly svoje odhady směrem vzhůru.

středa 8. prosince 2010

Chcete si zkusit test z makroekonomie?


Závěrečný test povinného středně pokročilého kurzu makroekonomie (studenti si ho obvykle berou ve 3. ročníku bakalářského studia). Čas na vypracování 135 minut (délka testu je koncipovaná tak, aby nejlepší studenti měli právě dost času na jeho dokončení).

čtvrtek 2. prosince 2010

Čínské investice a vysokorychlostní železnice


Protože jsem nedávno psal o vysokorychlostních železnicích a také o čínské investiční politice, nebude na škodu obě témata zkombinovat a zmínit čínské investice do vysokorychlostních železnic.

Pro čínskou vládu představují investice do vysokorychlostních železnic důkaz ekonomické i technologické síly a rentabilita projektu je vedlejší. Do roku 2020 tak vláda plánuje postavit 16 tisíc kilometrů tratí na rychlosti vyšší než 250 km/h. Magnetický rychlovlak z šanghajského letiště je nejrychlejším komerčně provozovaným vlakem, i když cesta trvá jen 7 minut a bylo místo něj možné postavit klasickou trať za poloviční cenu, s nímž by cesta trvala o dvě minuty déle. Ale takhle to hezky vypadá (i když vlak vytížený zrovna není a vláda ho masivně dotuje).

pondělí 29. listopadu 2010

Quantitative easing: Opatrná ekonomie vs. ideologické video


V nejistých ekonomických časech je nejistý ekonom v nevýhodě. Zatímco on férově přizná, že ekonomická teorie má kvůli větší nejistotě menší vypovídací schopnost, hlas ideologa, který žádné argumenty nepotřebuje, má stále stejnou sílu.

Přesně tak tomu je i s politikou kvantitativního uvolňování, k jejíž druhé vlně se odhodlala americká centrální banka. Je normální přiznat, že naše vědomosti o potenciálních dopadech tohoto kroku jsou slabší než obvykle, protože vzhledem k tomu, že se jedná o jen výjimečně používaný typ monetární politiky, máme jen velmi málo historických dat z podobných epizod. Tomu odpovídají i velmi rozdílné a opatrné názory na to, jaké dopady bude kvantitativní uvolňování mít (já osobně sdílím názor, že se jedná o poněkud riskantní krok správným směrem, i když dopady zřejmě budou malé).

čtvrtek 25. listopadu 2010

Osobní železnice v Evropě, nákladní železnice v USA


Osobní železniční doprava v Evropě a USA je naprosto neporovnatelná. Zatímco evropské státy masivně investují do vysokorychlostních tratí, USA jsou rychlostmi svých několika rychlejších vlakových tratí na úrovni českých koridorů, s výjimkou některých segmentů tratě Washington - New York - Boston, kde vyklápěcí Acela dosáhne rychlostí nad 200 km/h. Všude jinde je 160 km/h úspěch a vlak z Washingtonu do Chicaga potřebuje na 1100 km více než 17 hodin.

Dokonce ani budoucí plány nejsou příliš ambiciózní. Hovoří se sice o budování dedikovaných spojení projektovaných na rychlosti kolem 350 km/h, ale projekty, do kterých se dnes skutečně investuje z peněz poskytnutých v rámci Obamova stimulačního balíčku, ve velké většině případů urychlují existující tratě na rychlosti kolem 160 km/h.

Příčin, proč se osobní železnice v USA příliš neujala, je mnoho. Klíčovou příčinou je samozřejmě geografie - velká centra jsou v USA od sebe většinou vzdálena natolik, že mezi nimi železnice nedokáže konkurovat letadlům. Výjimkou je východní pobřeží, kde funguje výše zmíněný koridor Washington - Boston, a potom některé roztříštěné úseky. Nejčastěji se mluví o vybudování vysokorychlostního spojení mezi Los Angeles a San Franciscem, ovšem i tady je vzdálenost 650 km (vlaky by teoreticky mohly zastavovat v Bakersfieldu nebo Fresnu). A vzhledem k tomu, že mezi oběma městy funguje mimořádně konkurenční letecké spojení s jednosměrnými letenkami za 50 dolarů, nelze si představit, že by se náklady na budování vysokorychlostního železničního spojení mohly za současných podmínek vrátit.

sobota 20. listopadu 2010

Může Česká republika růst jako Čína? Může, ale ...


Mezinárodní politiku Oskara Krejčího jsem před lety s radostí přečetl. Ale článek pro Reflex, který se snaží spekulovat nad tím, zda by bývalo nebylo lepší, kdyby se Česko po roce 1989 vydalo čínskou cestou, je zbytečně komplikovaný.

Oskar Krejčí se snaží celý problém motivovat tím, že kdybychom se vydali cestou čínských reforem, mohli jsme třeba také po desetiletí udržovat vysokou míru růstu HDP. Rozebírá však geopolitickou problematiku, zatímco problém je spíše ekonomický.

Praktický celý problém lze totiž vysvětlit jediným grafem, který zachycuje míru hrubých investic jako podíl na HDP:

úterý 16. listopadu 2010

Zlatý standard? Ten tedy opravdu nechceme.


V posledních dnech se po světě rozšířila zpráva o tom, že prezident Světové banky Robert Zoellick advokuje myšlenku obnovení zlatého standardu. Celý rozruch byl vyvolán Zoellickovým článkem ve Financial Times The G20 must look beyond Bretton Woods II. A jak se ukazuje, rozruch byl poněkud zbytečný, protože Zoellick zlatý standard nenavrhoval.

Ve svém článku navrhoval systém kooperace měnových politik, podobný ekonomickým dohodám z Plazy a Louvre v 80.letech 20.století. Hluboko v článku pak také napsal dvě věty, které vzbudily onen rozruch:

The system should also consider employing gold as an international reference point of market expectations about inflation, deflation and future currency values. Although textbooks may view gold as the old money, markets are using gold as an alternative monetary asset today.

Tím měl Zoellick na mysli, že cena zlata (a potenciálně dalších investičních aktiv) by měla být sledována tvůrci monetární politiky jako indikátor inflačních očekávání, nikoliv že bychom měli přejít ke zlatému standardu. Je však pravda, že v současném nejistém světě, kdy se každý pídí po sebemenším náznaku jakéhokoliv záměru, to byla slova neopatrná. Zoellick detailně vysvětluje, co svými slovy myslel, na videu zde.

Proč ne zlatý standard

Zlatý standard je uspořádání, kterým bychom si opravdu příliš nepomohli, zejména ne v současné nestabilní situaci, kdy se ekonomické podmínky v jednotlivých zemích vyvíjejí dramaticky odlišným směrem. Vytvořením světového zlatého standardu totiž zafixujeme všechny nominální měnové kurzy a vytvoříme jednotnou světovou měnu. Ta je sice prostá všech možných zásahů centrálních bank, které jsou trnem v oku těm, pro něž jsou centrální banky zdrojem všeho zla, avšak jinak přináší přesně ty nevýhody, jako každá jiná centrální měna nebo systém pevných měnových kurzů.

pátek 12. listopadu 2010

xkcd: Proč nemohou fungovat některé paranormální schopnosti?

Zdroj: xkcd.com

P.S. Jak xkcd správně poznamenává, neschopnost těchto metod vytvořit masivní zisky pro kapitalistické firmy nelze zaměňovat se schopností firem prodat tyto metody lidem, kteří naopak věří tomu, že fungují.

čtvrtek 11. listopadu 2010

Použitelné alternativy k ropě budou k dispozici až za 131 let. Nebo že by ne?


Existují skupiny lidí, které využijí prakticky každé příležitosti k tomu, aby zdůraznily úplnou neschopnost současné ekonomie a finanční teorie, aniž by rozlišovaly mezi přednostmi a skutečnými slabinami. Když se však náhodou podaří těmito kritizovanými metodami dojít k výsledku, který se jim líbí, jde kritika rázem stranou a výsledek se uveřejňuje jako hotová věc.

Ironií osudu je, když se takto odprezentovaná hotová věc ukáže jako naprosto nejhorší možná aplikace daných metod, založená pouze na jejich slabinách.

Novým takovým příkladem je Karlem Dolejším odprezentovaná studie dvou autorek z University of California Davis. V článku Future Sustainability Forecasting by Exchange Markets: Basic Theory and an Application, který napsaly Nataliya Malyshkina a Deb Niemeier, je ukázáno, že střední odhad doby, kdy budou k dispozici průmyslově použitelné akternativy k ropě, je 131 let.

úterý 9. listopadu 2010

čtvrtek 4. listopadu 2010

Obrázky z campusu University of Chicago

Doporučuji zvětšit na celou obrazovku (v pravém dolním rohu).

Hey, you don't have Flash. Please download the free Flash player.

Autor: Justin Kern, AB’04, PhD’10
Původní stránka: University of Chicago

středa 3. listopadu 2010

Odkud se vzalo 260 miliard za arbitráže?


V tomto týdnu bude blogování kvůli nedostatku času spíše méně časté a stručnější.

Je jasné, že srážková daň ve výši 26% na dotace poskytnuté na výrobu elektřiny v solárních elektrárnách nemohla zůstat bez hlasité odezvy. Česká průmyslová fotovoltaická asociace (CZEPHO) varuje před arbitrážemi:

„26% srážková daň je pro většinu realizovaných fotovoltaických elektráren naprosto likvidační,“ varuje František Smolka. Téměř všechny solární projekty jsou totiž financované z bankovních úvěrů, které jsou splatné za 11 až 13 let. „Banky budou chtít své peníze zpět v termínu." ... Vláda si od 26% daně slibuje vybrat během dvaceti let zhruba 92 miliard korun. Soudní spory a arbitráže české daňové poplatníky budou ale stát minimálně 260 miliard korun.

Nechme stranou takové detaily jako že existují tajemné věci jako refinancování úvěrů nebo že je s podivem, jak můžou solárníci požadovat trojnásobek toho, co jim stát na dani vezme. Rovněž se nechci zabývat tím, nakolik je taková arbitráž vlastně reálná - na jednu stranu má stát daňovou suverenitu, na druhou stranu jsou selektivní daně extrémní metodou. Takže tuto otázku lépe přenechám právníkům.

čtvrtek 28. října 2010

Je česká fiskální politika příliš restriktivní?


Udržovat každoročně vyrovnaný rozpočet vyžaduje značnou dávku rozpočtové sebekázně, která není obvykle politicky dosažitelná. Kromě toho v ekonomice s reálnými nebo nominálními frikcemi většinou existuje i dobrý důvod, proč provádět proticyklickou fiskální politiku - schodky v recesích budou spláceny z přebytků v expanzích.

S českou fiskální politikou je to těžké. Ani v dobách největšího růstu před pěti lety nedokázala vytvořit dosáhnout přebytkového hospodaření. Česká republika tak zcela jistě do recese vstupovala se strukturálním deficitem, na který se nabalil ještě deficit cyklický.

Česká vláda se tak, podobně jako další evropské vlády, odhodlala k úsporným opatřením. Ty zatím z velké části zůstávají na papíře. Položme si však otázku, zda by česká vláda skutečně měla provádět opatření směřující se snižování schodku. Ponechme stranou, zda tak udělá cestou zvyšování daní nebo snižování výdajů, z makroekonomického hlediska mají oba kroky v krátkém období analogické dopady.

neděle 24. října 2010

Pokud je i nízké školné ze společenského hlediska škodlivé, pak bychom měli zavést studentské dotace


Odpůrci školného tvrdí, že zavedení i nízkého školného je ze společenského hlediska nevýhodné. Dejme tomu, že mají pravdu. Co to tedy vlastně znamená a co bychom s tím měli dělat? Pokud je tedy i nízké školné škodlivé, neměli bychom zavést negativní školné?

Jedním z klíčových argumentů odpůrců je, že školné znemožní studium chudším studentům, kteří si nebudou moci školné dovolit. Kromě toho i studenti, kteří studiem projdou, na tom budou hůře, protože budou skončí s nižšími úsporami nebo větším dluhem.

Ignorujme teď všechny ostatní efekty školného - například že školy budou moci využít školné ke zkvalitnění výuky, na stipendia pro výborné nebo chudé studenty, nebo na zaplacení doktorandů, kteří budou více pomáhat profesorům s výukou nebo výzkumem, jak je to bežné jinde; například že na daních ušetří ti, kteří vysokoškolským studiem neprojdou a přesto jej platí skrze daňový systém; například že stát bude moci absolventům pedagogických fakult školné odpustit, pokud studenti skutečně nastoupí jako učitelé, takže na pegagogických fakultách bude studovat méně studentů, kteří je využívají například ke studiu jazyků, a poté se nikdy učitelem nestanou; nebo například na podstatné rozdíly v různých typech školného (odložené vs. neodložené školné). Tyto efekty jsou jistě rozsáhlé, nicméně odpůrci školného dominantně argumentují právě finančními náklady pro studenty (těch, pro které jsou klíčové jiné argumenty, se následující stať nemusí týkat).

sobota 23. října 2010

MIG 21 v Chicagu

MIG 21 včera v Klas Restaurantu, po výborné svíčkové a uzeném s knedlíkem a zelím. Jirka Macháček i ostatní členové kapely jsou vysloveně koncertní typy, hráli dlouho a s elánem. Mezi momenty, které jinde než na koncertě neuslyšíte, patří Vltava coby baskytarové sólo, nebo závěrečná Mávej (I did it my way), kde Macháček, stejně jako v Samotářích, končí s hulením.

MIG 21 v Chicagu

pátek 22. října 2010

Zkreslování přiznaného příjmu u živnostníků a drobných podnikatelů


Soukromí podnikatelé narozdíl od zaměstnanců přiznávají své příjmy finančnímu úřadu sami. Pokud jsou tyto příjmy špatně verifikovatelné a případný očekávaný trest za prohřešky nízký, pak budou mít tendenci část příjmů zatajit, aby se vyhnuli placení daní. Děje se tak všude, nejen v České republice. V USA analyzuje finanční správa (Internal Revenue Service) chování daňových poplatníků a vydává stostránkové manuály [pdf], jak dobrovolné vykazování příjmů zkvalitnit.

Pro ekonomy je zatajování příjmů problematické i z jiného důvodu. V posledních desetiletích jsou shromažďována panelová data popisující spotřební chování domácností, založená na dotazníkových šetřeních - viz například Panel study on income dynamics, nebo Consumer expenditure survey. Jednou z důležitých veličin ovlivňující chování jednotlivců je přitom samozřejmě jejich příjem, na který se dotazník ptá.

čtvrtek 21. října 2010

Zákazem cen končících na 50 haléřů za spravedlnost obchodu


Se zajímavým objevem přišel, kde jinde než na Britských listech, jeden z příležitostně přispívajících autorů. Dokázal, jak matematické zaokrouhlování ceny celkového nákupu vede k nespravedlivému vztahu mezi prodávajícím a kupujícím.

pondělí 18. října 2010

Školné v USA - jak funguje systém privátního financování univerzit


Otázka školného na vysokých školách je jedním z programových témat současné vlády a stále se zdá, že to se školným myslí vážně. Bohužel vláda neposkytuje příliš mnoho informací ohledně implementace a dopadů školného, ani porovnání s ostatními zeměmi. Je proto myslím namístě osvětlit, jak systém vysokoškolského školného funguje v USA, kde je školné opravdu vysoké a často se pohybuje v desítkách tisíc dolarů ročně.

Nedostatek informací o školném totiž otevírá velký prostor pro téměř konspirační teorie ohledně jeho negativních dopadů - od degradace kvality výuky, přes výhradní zaměření univerzit na tvorbu "zisku" (ať už to u neziskových univerzit znamená cokoliv), až po hluboký pokles životní úrovně obyvatelstva. Než se tedy k těm negativním dopadům propracujeme, je dobré si popsat, jak vůbec systém školného v USA funguje - alespoň některá taková tvrzení se pak rovnou podaří vyloučit jako nerealistická.

Zadruhé, ač je školné v USA opravdu vysoké, objevuje se řada významně nadsazených informací vydávaných za objektivní pravdu (například o školném ve výši 25 tisíc dolarů za semestr od našeho starého známého studenta FF). Systém školného v USA je významně heterogenní a výrazně diferencovaný podle výše příjmu studentových rodičů, což málokdo ví. Je proto dobré se na to podívat.

středa 13. října 2010

Užitečnost vzdělání a nárokovatelnost společenských prostředků


Cenu pro největší chucpe dnešního dne vyhrává Lukáš Zelenka, student filozofické fakulty UK, který si na stránkách Britských listů stěžuje na univerzitní školné.

Zelenka uzavírá svůj značně subjektivní a nepřesný rozbor následovně:

Copak se vzděláváme jen kvůli tomu, abychom mohli co nejvíc vydělávat? Narodili jsme se jen kvůli tomu, abychom byli „užiteční“? K čemu má takový život potom smysl?

Průměrná velikost solárních elektráren v čase


Následující graf zřejmě není tak překvapivý, ale data mám v tabulkách, tak proč je neukázat. Graf ukazuje vývoj průměrné velikosti všech existujících (tedy ne nově instalovaných) solárních elektráren v čase.

Průměrná velikost solárních elektráren v čase roste a kdybychom se zaměřili pouze na průměrnou velikost nově instalovaných elektráren, byl by graf ještě mnohem strmější. O něco zajímavější je však sezónní vývoj - průměrná velikost vždy naroste ke konci roku a pak klesá.

pondělí 11. října 2010

Nobelova cena za ekonomii 2010: Diamond, Mortensen, Pissarides


V letošním roce se komise rozhodla ocenit studium trhů, kde rovnováhy není dosahováno centralizovaně pomocí Walrasovského dražitele (Walrasian auctioneer), nýbrž kde existují náklady spojené s hledáním protistrany. Párování poptávajících a nabízejících tak probíhá s frikcemi, které mimo jiné způsobují, že neplatí teorémy o blahobytu, a tedy že tržní rovnováha nemusí být společensky optimální. Tato teorie se souhrnně označuje jako teorie hledání a párování (search and matching theory).

Ačkoliv klasickým případem využití teorie hledání a párování je trh práce, existuje celá řada aplikací v oblastech jako trh peněz nebo trh nemovitostí.

sobota 9. října 2010

Zdanění přepravy v Evropské unii už nemá nic společného s Pigouovskými daněmi


Pigouovské daně slouží ke kompenzaci negativních externalit. Ačkoliv nemá smysl daňově zatěžovat každou maličkou externalitu, protože to bychom se zbláznili z administrativy, existuje shoda na tom, že výrazné externality by zatíženy být měly.

Nikdo nepolemizuje s tím, že silniční přeprava skutečně způsobuje negativní externality v podobě zatížení životního prostředí i kvality lidského života (v podobě hluku či prachu). Bez silniční přepravy se neobejdeme, takže zakazovat ji by bylo kontraproduktivní, nicméně je férové, aby ti, kteří z ní benefitují, hradili její skutečné náklady.

Pigouovská daň je tedy namístě. Jenže jak vysoká by měla být? V zemích Evropské unie činí daňové zatížení benzínu a nafty zhruba dvě třetiny jejich ceny (daň je tedy 200%), navíc další daně a poplatky jsou spojené s koupí a provozem automobilů.

pátek 8. října 2010

Solární elektrárny, náklady, ceny a redistribuce dotací


Je obdivuhodné, kolik se v posledních dnech objevuje v novinách článků, které argumentují tím, že dopady solárních dotací lze nejrůznějšími mechanismy vyřešit tak, že se koncové ceny elektřiny nezvýší. Prakticky všechny však nepřinášejí vůbec žádné řešení, jen přesouvají problém jinam a mění distribuci břemene nákladů ve společnosti.

Co vlastně řešíme

Skutečné společenské náklady solárních elektráren spočívají v dražší výrobě elektrického proudu. I kdyby provozovatelé solárních elektráren získali pouze nulový ekonomický zisk, stále bude výroba o dost dražší než elektřina z konvenčních zdrojů. Tyto náklady můžeme následně upravit o nejrůznější externality, ať už kladné nebo záporné (tedy o čistou Pigouovskou daň).

Všechny ostatní platby majitelům solárních elektráren nad rámec nulového ekonomického zisku jsou jen redistribucí bohatství, a to redistribucí, která je často spojená s dalšími distorzemi, protože většina zdrojů pro redistribuci je získávána proporcionálním zdaněním. Pod pojmem "vyřešit" problém se solární energií tedy média ve skutečnosti rozumí implementaci nejrůznějších variant, jak tuto redistribuci provést, a to s co možná nejmenšími negativními dopady.

Optimální řešení

Je paradoxní, že společensky optimálním řešením je v tuto chvíli využívat postavené solární elektrárny co možná nejvíce. Náklady na stavbu jsou již utopené, takže je v zájmu společnosti jako celku využívat zdroje s nízkými mezními náklady.

úterý 5. října 2010

Proč nechceme práci, kterou nám "berou" Číňané


Oblíbenou stížností na levné čínské dovozy je argument, že levná pracovní síla pracující za "hrst rýže" ubírá pracovní místa v rozvinutých ekonomikách - tento mzdový dumping činí draze placenou práci v Evropě a USA nekonkurenceschopnou.

Problém však není pouze v tom, že čínský manuálně pracující pobírá desetkrát nižší mzdu než ten evropský. Problém je i v tom, že je v řadě pracovních pozic i pětkrát produktivnější.

Následující video ilustruje, co mám na mysli.

sobota 25. září 2010

Solární elektrárny a nezamýšlené důsledky


Známý aktivistický novinář ve službách aktuálně.cz přišel s novým objevem - na dotacích solárních elektráren vydělaly také banky.

Samozřejmě, že to tak musí být. Investoři do solárních elektráren se nezřídka rekrutují z kruhů blízkých politice, protože mají blízko k těm, kteří o dotacích přímo rozhodují, a tedy mají informační výhodu. Mají náhle v rukou obrovské uměle vytvořené investiční příležitosti, mnohem větší než je jejich kapitál.

Co má dělat benevolentní vláda, když jsou lidé iracionální?


Cílem benevolentní vlády je maximalizace společenského užitku. V ekonomickém modelování je obvyklé tuto funkci vyjádřit jako vážený průměr užitků jednotlivých členů společnosti (složitější funkce mohou modelovat sofistikovanější společenské efekty). Volba funkce společenského užitku potom implikuje i hospodářskou politiku, která požadovaného cíle nejlépe dosáhne.

Otázka výběru agregační funkce, kterou benevolentní vláda používá, je samozřejmě normativní - nedokážeme objektivně zvolit tu "správnou". Nicméně pokud jsou lidé racionální, pak výběr vhodné funkce společenského užitku, která zagreguje individuální užitky, je v podstatě jedinou zásadní otázkou. Tím, že vláda maximalizuje zagregované individuální užitky, jedná v zájmu jednotlivců. Samozřejmě, že konkrétní vláda může některé jednotlivce preferovat více a jiné méně, ovšem tento přístup je z alespoň z metodologického hlediska nekontroverzní (politicky bude kontroverzní v podstatě každá vládní politika).

Jak však bude situace vypadat, když předpokládáme, že jsou lidé neracionální?

pátek 24. září 2010

Monetární věda a fiskální alchymie


Monetární ekonomie a politika v posledních desetiletích prošla radikální proměnou směrem k vědeckému pojetí - v mnohem větším měřítku spoléhá na modelování, testování hypotéz a práci s daty. Centrální banky dnes mají výzkumná oddělení a jejich zaměstnanci běžně publikují vědecké články.

Naproti tomu fiskální politika takovým přerodem nikdy neprošla (čest výjimkám). Ministerstva financí žádná výzkumná oddělení nemají, rozpočty se dělají ve velké míře od oka, aniž by se podrobně a systematicky zkoumaly dopady na ekonomiku. Přitom objem prostředků, přerozdělovaný státem pomocí fiskální politiky, je tak obrovský, že má na ekonomiku mnohem větší dopady než činnost centrální banky.

Nedostatek ekonomického výzkumu v oblasti detailních dopadů fiskální politiky pak má nedozírné následky. Když se Obamova administrativa pokusila předem vyhodnotit dopady stimulačního balíku (což jí slouží ke cti, co bychom za to v České republice dali), tak narazila na problém s modely, které používala. Ty totiž nebyly na vyhodnocování dopadů tak rozsáhlých politik vůbec stavěné (a už méně ke cti členům Obamovy administrativy slouží, že výstupy těchto modelů brali až příliš vážně). Ačkoliv tyto modely byly alespoň teoreticky schopné postihnout dopadů politik jako "mezní změna vládních výdajů" nebo "mezní změna daní z příjmů", nebyly stavěné na důležité otázky typu "Jak se změní očekávání lidí o dlouhodobé stabilitě vládních financí, když provedeme reformu zdravotního pojištění?". Přitom právě tyto otázky jsou pro zkoumání dopadů fiskální politiky naprosto zásadní. I když se někteří ekonomové touto problematikou zabývají, jejich výzkum prakticky nijak neovlivnil fungování fiskální politiky.

Proč tomu tak je? Člověka jako první napadne skutečnost, že centrální banky jsou do jisté míry nezávislé instituce, které zkoumají objektivní dopady monetární politiky, zatímco fiskální politika je vysoce politizovaný proces, kde politikům jde hlavně o to, aby na jejich počínání nebylo příliš vidět.

To však není dostačující odpověď, protože otázku přesouvá jen o kousek dále.

čtvrtek 23. září 2010

Ekonomická hodnota času stráveného v kolonách na Jižní spojce


Takhle vypadala dopravní situace na Jižní spojce minulý týden. Graf znázorňuje prodloužení dojezdové doby na jednotlivých trasách v Praze oproti bezproblémovému průjezdu.

Predikce laureátů Nobelovy ceny pro rok 2010


Thomson Reuters zveřejnil své predikce laureátů Nobelovy ceny pro rok 2010. Nás samozřejmě zajímá ta za ekonomii.

Metoda, kterou Thomson Reuters používá, je založena na statistické analýze citačních dat a vykazuje celkem slušnou úspěšnost. Nutno podotknout, že letošní kandidáti nejsou nutně nejsilnějšími kandidáty na vítězství - jsou nejsilnější z těch, které Thomson Reuters ještě netipoval v předchozích letech.

úterý 21. září 2010

Na základě čeho získala Mission Impossible IV státní podporu?


Jaký je kulturní aspekt Ethana Hunta?

Nová Mission Impossible IV se bude zčásti natáčet v Praze a média jásají, že je to hlavně díky novému systému pobídek, díky kterému filmaři získají od státu zpět až dvacet procent utracených nákladů. Po letech masáží v denním tisku tak byly pobídky konečně spuštěny.

Ve skutečnosti není informace o tom, že se M.I.4 bude natáčet v Praze, nijak nová - víme o ní už měsíc. Agentura Stilking Films přitom podala žádost o dotaci na M.I.4 už dávno - byla úspěšně projednána pod kódovým označením Aries už 16.července, na prvním řádném zasedání Rady Programu podpory filmového průmyslu.

Vzhledem k tomu, že žádost o dotaci byla úspěšně projednána necelý měsíc od spuštění dotačního programu, vnucuje se myšlenka, že ve skutečnosti už byl scénář M.I.4 napsaný dříve, v Praze by se stejně točilo a dotace je pro Paramount jen příjemnou třešničkou na dortu (charakteristickým problémem tohoto typu dotací je skutečnost, že peníze putují i těm štábům, které by v Česku točily i bez dotací - je to podobné jako se šrotovným na Slovensku).

neděle 19. září 2010

David Colander a kritika makroekonomie


Věrný čtenář blogu žádá o několik poznámek k textu Davida Colandera, určenému pro jednu z komisí Kongresu Spojených států.

Než tak učiním, je vhodné zmínit dvě věci.

První se týká samotné podstaty slyšení před Kongresem. Špičkoví akademičtí ekonomové předstupují jako odborníci před jednotlivé komise Kongresu USA dost často a je jim detailně nasloucháno. Colanderovo vystoupení bylo součástí širší diskuse ze 20.července 2010, kde vystupovali například i V.V. Chari (University of Minnesota) nebo Robert Solow (emeritní profesor MIT). Celé slyšení mělo kongresmanům osvětlit z nejrůznějších úhlů, co dokáže a co nedokáže současná makroekonomie.

Dokážete si představit, že by něco takového fungovalo v českých podmínkách? Že by například lidé z CERGE-EI, FSV, FNH VŠE nebo výzkumného oddělení ČNB pravidelně předstupovali ve veřejných slyšeních před poslance, aby je de facto vzdělávali v ekonomické vědě? Bezpochyby by to bylo užitečné a potřebné, ale jak vzdálen český parlament takovým slyšením je?

Druhá se týká samotného Davida Colandera, protože ten zřejmě v Česku zase až tak známý není. Jedná se o známého metodika ekonomické vědy a ekonomického vzdělávání, který zdůrazňuje korektní aplikace ekonomických modelů. Velkou výhodu má v tom, že jeho akademická práce v makroekonomii nestojí přísně v rámci určitého proudu - může tak kritizovat napříč přístupy, aniž by mu hrozilo, že bude stranit sobě. Nejedná se však přitom o kritika, který by moderní makroekonomii nerozuměl - naopak, je například autorem populární učebnice makroekonomie.

A teď už k samotnému textu, který každému doporučuji k přečtení. Na tomto místě uvedu jen několik poznámek. Řada lidí totiž čte některé Colanderovy články tak, jakoby říkal, že současná makroekonomie je zcela k ničemu. Takový výklad je však na míle vzdálen tomu, co chce Colander říci.

pátek 17. září 2010

Prodeje aut v Evropě


ACEA zveřejnila nová data o registracích aut v červenci a srpnu 2010 v jednotlivých evropských zemích. iDnes si ze zveřejněných údajů vybrala srovnání prodejů v lednu-srpnu 2010 a lednu-srpnu 2009. To bohužel není právě nejvhodnější, protože srovnáváme rok 2010 s velmi netypickým základem.

U iDnes tak jako země s nejvyšším nárůstem prodejů vyhrává Irsko, ale to hlavně díky tomu, že v roce 2009 poklesly tamní prodeje o 70 % oproti dlouhodobému průměru, takže se letošní rok porovnává oproti velmi nízkému základu. Naproti tomu velmi špatně dopadly Německo a Slovensko, které si zase ve skutečnosti nevedly tak zle.

Následující graf proto porovnává prodeje oproti dlouhodobým průměrům (obvykle 1999-2008). Pro každou zemi je zakreslena procentuální změna prodejů v roce 2009 oproti průměru, a rovněž procentuální změna za leden-srpen 2010 oproti průměru měsíců leden-srpen. Země jsou seřazeny podle úspěšnosti v roce 2009.

Časy a lidé se mění


Následující úryvek napsal jeden známý ekonom, uhádnete který? Rozřešení pod citátem.

čtvrtek 16. září 2010

Šrotovné - nefungovalo ani v USA


V předchozích článcích jsem se zabýval pochybnými dopady šrotovného na prodeje aut v Německu i velkými rozpočtovými náklady šrotovného na Slovensku.

Nyní máme k dispozici i studii, která hodnotí dopady šrotovného v USA. Atif Mian a Amir Sufi z University of Chicago ukazují (The Effects of Fiscal Stimulus: Evidence from the 2009 'Cash for Clunkers' Program [pdf]), že šrotovné v USA způsobilo takřka výhradně mezičasovou substituci:

... Vyhodnocujeme dopady šrotovného (Cash for Clunkers) zavedeného v USA v roce 2009 na krátkodobé a střednědobé prodeje aut. ... Nalézáme, že program vyvolal dodatečné nákupy 360 tisíc aut v červenci a srpnu 2009. Téměř všechny dodatečné prodeje byly však způsobeny přesunem poptávky z blízké budoucnosti - efekt programu na prodeje aut je téměř kompletně vymazán už v březnu 2010, pouze sedm měsíců po skončení programu. Dopad programu na prodeje aut tak byl výrazně krátkodobější než bylo odhadováno dříve. Zjišťujeme také, že program neměl žádný dopad na zaměstnanost, ceny nemovitostí nebo neschopnost splácet hypotéky.

středa 15. září 2010

Solární elektrárny - kdo nejlépe odhadne instalovaný výkon na konci roku


V jednom z předchozích článků jsem se otřel o predikční schopnost České agentury pro solární zdroje při odhadování instalovaného výkonu solárních elektráren na konci roku 2009. V posledních dnech se přitom s odhady instalovaného výkonu ke konci roku 2010 doslova roztrhl pytel. Abychom podali poněkud lepší kvantitativní srovnání těchto odhadů, porovnává je následující graf s časovou řadou skutečně instalovaného výkonu v průběhu roku 2010.

Graf vyžaduje vysvětlení. Tmavě modrá čára znázorňuje skutečný instalovaný výkon v příslušných měsících. Barevné body pak vyjadřují odhady instalovaného výkonu ke konci roku 2010. Horizontální vzdálenost zachycuje datum, kdy byl daný odhad učiněn. Odhady tedy cílují úroveň, na kterou by se modrá čára měla dostat na konci roku.

úterý 14. září 2010

Nová data na rozdělení mezd


Trexima uveřejnila nová data na rozdělení mezd v soukromém sektoru. Na rozdíl od předchozích čvrtletí tentokrát denní tisk předběhneme a ukážeme si, že mzdové nůžky se opět nerozevírají - právě naopak. Vzápětí však zdůrazníme, že to není nezbytně důvod k radosti.

V této souvislosti by jistě stálo za přípomínku, že by bylo vhodné, kdyby renomované deníky podpořily svou podivnou argumentaci také časovými řadami (nutno podotknout, že odkazovaný článek na iHned je opravdu mimořádně špatný).

pondělí 13. září 2010

Dotace fosilních paliv a obnovitelných zdrojů energie


Známý aktivistický novinář ve službách aktuálně.cz Pavel Baroch přichází ve svém ekologickém boji s novou zprávou:

Uhlí a plyn dostávají 10x větší dotace než zelený proud

V době, kdy se české úřady chystají radikálně snížit podporu slunečním elektrárnám, zveřejnila renomovaná finanční agentura Bloomberg analýzu, podle níž uhelná a plynová energetika dostává desetkrát větší veřejné dotace než zelené zdroje energie.

Podle agentury dostaly v roce 2008 uhlí a plyn globálně z veřejných zdrojů na 557 miliard dolarů, tedy více než 10 bilionů korun. Obnovitelné zdroje prostřednictvím daňových úlev, garantovaných cen elektřiny a dalších opatření jen 43 až 46 miliard dolarů, tedy asi 900 miliard korun.

Naše Kancelář pro uvádění románových příběhů na pravou míru dospěla k závěru, že míra zkreslení v tomto případě přesáhla únosnou hranici a je třeba zasáhnout. Míra zkreslení je tady tak vysoká, že se porovnávání výše uvedených čísel v podstatě rovná lhaní.

sobota 11. září 2010

Kolik bude na konci roku činit instalovaný výkon solárních elektráren


To by v tento okamžik rád věděl každý, protože od toho se budou odvíjet náklady, které v příštích dvaceti letech budeme platit. V médiích se objevuje celé spektrum čísel. Kdo je však bezpečně na dolním okraji celého spektra, jsou zástupci České agentury pro obnovitelné zdroje (v médiích se objevuje zejména Bronislav Bechník) se svými vlastními expertními odhady (jako by najednou nebylo v módě chlubit se vlastními úspěchy).

Sám se nijak neodvážím odhadnout, který z odhadů je reálný. Nicméně na důvěryhodnosti agentuře nepřidává to, že se stejný Bronislav Bechník na oficiálních webových stránkách chlubí tím, jak agentura hrubě podcenila nové instalace solárních elektráren v minulém roce:

Jak diskontovat náklady na solární dotace


Když dojde na vyčíslení budoucích nákladů na dotace solární energie v Česku, létají vzduchem stamiliardy korun. Ve skutečnosti samozřejmě přesně nevíme, kolik to bude, dokud na konci roku nezjistíme, kolik zdrojů se podařilo investorům do sítě připojit. Co však můžeme udělat, je alespoň zjistit, jak současné náklady vlastně vypočítat.

Jak správně poznamenává aktivistický novinář ve službách aktuálně.cz, sečíst nominální hodnoty nestačí. Musíme diskontovat.

pátek 10. září 2010

Ústavní soud rozhodl: Platy soudců musí růst alespoň o inflaci


Dělení státní moci na zákonodárnou, výkonnou a soudní je založeno na principu vzájemné kontroly a rovnováhy. Někdy se však stává, že daná složka moci rozhoduje sama o sobě.

Podobně jako poslanci rozhodují o vlastních platech, tak i Ústavní soud s radostí rozhoduje o platech soudcovských. V dnes zveřejněném rozhodnutí tak opět dal najevo, že nepřipustí snižování soudcovských platů, a cituje přitom svůj starší nález:

Krok zákonodárce, jímž (by) došlo ... k byť i jen částečnému odnětí již dosažené úrovně jejich materiálního zabezpečení, stěží by mohl Ústavní soud z hlediska principů demokratického právního státu aprobovat.

čtvrtek 9. září 2010

Vyšší pokuty pro bohatší řidiče? A co dál?


Nový ministr dopravy srší nápady. Jedním z nich je i myšlenka odstupňovat pokuty podle výše příjmu nebo majetku řidiče. Podle průzkumu s tímto nápadem souhlasí dvě třetiny obyvatel.

V tomto článku se nebudeme zabývat tím, jestli jsou takové progresivní pokuty spravedlivé nebo ne - spravedlnost je subjektivní a každý má na danou věc svůj názor. Snad jen dvě poznámky. Zaprvé, není pravda, že by progresivní pokuty byly a priori nespravedlivé, protože nemůžeme lidi nutit platit různé ceny za stejnou věc - tady se nejedná o koupi, ale o trest. Stejně tak není a priori pravda, že by nahlížení do majetkových poměrů kvůli vyměřování pokut směrovalo Českou republiku k nějaké totalitě - funguje to tak v jiných zemích, které s demokracií nemají žádné problémy (jedná se pouze o to, stejně jako v případě rušení institutu osoby blízké pro účely dopravních přestupků, jak problém korektně zanést do právního řádu).

středa 8. září 2010

Fotky z Yellowstone a Grand Teton

Po ochutnávkách Grand Prismatic Spring a medvědí rodinky máme konečně k dispozici celou fotogalerii z dovolené. Upozorňuji předem, že je to tři sta fotek. Tahle je z Grand Teton National Park.

Panorama Grand Teton

pátek 3. září 2010

Jak má fungovat reklama

Během těch pár srpnových týdnů v Čechách a na Slovensku jsem na několik hodin zahlédl i televizi. Tohle je ale jediná minuta, která mi z celého televizního vysílání utkvěla v paměti.

Nemohu si však odpustit jízlivou poznámku, že Google by mě ještě více potěšil, kdyby ve svých mapách konečně opravili hroznou hrubku a přestali psát "Česká Republika" (lidé z českého officu slíbili už dávno, že chybu opraví, a stále se nic neděje).

čtvrtek 2. září 2010

Dark Age of (Macro)economics


Výrok Paula Krugmana o tom, že se současná ekonomie nachází v "temných dobách" (Dark Age of Macroeconomics), dnes zná téměř každý ekonom. Původním podnětem pro vznik tohoto výroku byla chybná argumentace Eugena Famy, který se snažil zdůvodnit neefektivitu vládních výdajů údajnou účetní identitou mezi úsporami a investicemi (S = I), aniž by si uvědomil, že se nejedná o účetní identitu, ale rovnovážnou podmínku. Krugman však označení Dark Age of Macroeconomics vztáhl v podstatě na celou moderní makroekonomii, se speciální důrazem na makroekonomii spadající do "Chicago School". Řada dalších ekonomů a médií pak tento citát přejala jako Krugmanovu básnickou licenci.

Paul Krugman však není originálním autorem tohoto slovního spojení. Ba co více, v původním významu byla tato slova použita pro kritiku keynesiánské školy.

středa 1. září 2010

Sníží úsporné zářivky spotřebu elektrické energie?


Oprava: Aleš Smutný v komentářích upozorňuje, že autoři studie, kterou Economist cituje, v dalším čísle uveřejnili dopis (viz The light fantastic), ve kterém upozorňují, že autor článku dezinterpretoval závěry studie. Viz komentář na relevantním místě v textu. Originál článku Tsao, Saunders, Creighton, Coltrin, Simmons (2010) Solid-state lighting: an energy-economics perspective je zde. Řada čtenářů v komentářích měla pravdu, když zpochybnila velikost uváděných poptávkových efektů.

Odpověď na tuto otázku se zdá být jednoznačná - samozřejmě, že sníží. Ale tak jednoduché to vůbec není. Naopak, dlouhodobé trendy naznačují, že tomu bude přesně obráceně.

Od 1. září vstupuje v platnost další stupeň nařízení Evropské unie, které postupně zakáže prodej klasických žárovek a nahradí je efektivnějšími zdroji světla. Hlavním deklarovaným cílem EU jsou přitom celkové úspory energie. Například ekologické organizace mají jasno:

Využitím dokonalejších žárovek by se mohla celková spotřeba elektřiny v domácnostech snížit o 10 až 15 procent.

„Mělo by se celkem ušetřit až 40 TWh, což je roční spotřeba elektřiny Rumunska,“ řekl HN Juraj Krivošík ze Střediska pro efektivní využívání energie (SEVEn).

Nadšení EU a ekologů by možná stálo za to zchladit, aby se nakonec nedivili. Ačkoliv nevíme, odkud se výše zmíněných 40 TWh vzalo, zdá se, že SEVEn ignoruje při výpočtu poptávkové efekty.

čtvrtek 26. srpna 2010

Jak zafungovaly zákazy krátkých prodejů?


V letech 2008-2009 přistoupila řada zemí k zákazu krátkých prodejů vybraných akciových titulů. Zdůrazňovanou motivací byla snaha redukovat volatilitu tržních cen a zabránit jejich propadu.

Dopadům zákazu krátkých prodejů v USA jsem se věnoval ve starším příspěvku. Alessandro Beber a Marco Pagano mají článek nazvaný Short-Selling Bans around the World: Evidence from the 2007-2009 Crisis [pdf]. V něm analyzují 17,000 akciových titulů ze 30 zemí.

Celý článek je uveden dvěma výroky Christophera Coxe, předsedy SEC. Ten 19. září 2008 zavedení zákazu krátkých prodejů obhajoval:

Nouzové opatření spočívající v dočasném zákazu krátkých prodejů u akcií finančních institucí obnoví rovnováhu na trhu.

Ovšem již 31. prosince 2008 se nechal slyšet:

Kdybychom věděli, co víme dnes, tak věřím, že by komise zákaz krátkých prodejů nezavedla. Zdá se, že náklady [spojené se zákazem krátkých prodejů] byly vyšší než přínosy.

pondělí 23. srpna 2010

Německo obviněno ze sociálního dumpingu


Sociální dumping je termín popisující stav, kdy firmy v určité (obvykle méně rozvinuté) zemi dosahují nižších výrobních nákladů, a tím i konkurenční výhody, díky nižším výdajům na pracovní sílu, relativně k její produktivitě.

Argument založený na sociálním dumpingu nezřídka používají firmy v rozvinutých zemích, aby prosadily protekcionistická opatření vůči dovozcům vyrábějícím v zemích s levnější pracovní silou. Lobbující firmy tvrdí, že zaprvé je taková konkurenční výhoda zahraničních výrobců nespravedlivá a zadruhé zahraniční výrobci své zaměstnance v podstatě vykořisťují, protože jim platí příliš nízké (dumpingové) mdzy a nedodržují sociální standardy nebo zásady pracovního práva běžné ve vyspělém světě.

Ponechme stranou empirickou stránku tohoto tvrzení a podívejme se na to, jak snadno je argument založený na "sociálním dumpingu" zneužitelný. Kdo například určí, co je dostatečným sociálním nebo pracovním standardem v jiné zemi, aby výrobci z dané země neměli "nespravedlivou" konkurenční výhodu?

Argumentace sociálním dumpingem byla a je zneužívána nesčetněkrát. Nový rozměr pojmu sociální dumping však nasadil Jean-Claude Juncker, lucemburský premiér předsedající zasedání ministrů financí EU, který ze sociálního dumpingu obvinil Německo (viz Luxemburger Wort).

sobota 21. srpna 2010

Je školné na vysokých školách ve Velké Británii "nesmyslně" vysoké?


Nebývale logicky nekonzistentní článek se podařilo vyprodukovat Janu Čulíkovi na Britských listech. Jedná se o jeho oblíbené téma, školné na britských vysokých školách. Článek stojí za to rozebrat větu po větě:

V Británii je v těchto dnech tisk posedlý skutečností, že až 170 000 žadatelů o studium na vysokých školách se navzdory svým vynikajícím výsledkům u maturit na školu nedostane.

V Británii je v populačním ročníku dnes osmnáctiletých celkem 832 tisíc lidí. Na vysokou školu se dostane zhruba polovina těch, kteří ukončí plnou středoškolskou docházku (těch může být zhruba 700 tisíc). Oněch 170 tisíc mladých lidí, kteří se na vysokou školu nedostanou, tedy z velké části nedosahuje ani na průměr populačního ročníku. I Británii zřejmě zasáhla známková inflace, když dvě třetiny populace (a tři čtvrtiny všech maturujících) dosahují u maturit "vynikajících výsledků".

Hindenburg Omen, technická analýza a burzovní krachy


Technická analýza chování akciových trhů spočívá v odhalování statistických závislostí v kurzových datech a predikci budoucího vývoje na základě pozorování systematických vzorců v předchozích datech. Kolik různých ukazatelů lze v pomocí metod technické analýzy vykonstruovat, naznačují třeba i anglický a český článek na Wikipedii.

Technická analýza je takovou rezignací na ekonomii. Nezajímá ji stav ekonomiky a výhled do budoucna. Zajímá ji odhalování pravidel typu "když ceny tři dny po sobě rostly, tak čtvrtý den poklesnou", na jejichž základě lze údajně pomocí vhodných obchodních strategií dosahovat abnormálních výnosů.

Rezignace na ekonomii samozřejmě způsobuje, že technická analýza nemůže nikdy přežít Lucasovu kritiku. Zároveň technická analýza popírá i sama sebe - pokud by skutečně spolehlivě fungovala, tak by se budoucí trend okamžitě odrazil v dnešních cenách a trend by zmizel. Zastánci technické analýzy musí tedy doufat, že jejich metoda funguje a zároveň ji přitom nesmí používat mnoho lidí, aby se kurzotvorné signály, které technická analýza odhalí, v tržních cenách nestačily projevit.

čtvrtek 19. srpna 2010

Definitivní důkaz toho, že Západ ve studené válce vyhrál

Americká vláda má schodek státního rozpočtu vyšší než je celá ruská ekonomika.

Schodek státního rozpočtu USA v roce 2010: 1,3 bilionu USD [Washington Post] HDP Ruské federace v roce 2009: 1,23 bilionu USD [IMF]

Zdroj: odposlechnuto na Facebooku.

úterý 17. srpna 2010

Jak je během jednoho života možné přijít k miliardovému majetku


Čtenář Václav Vomáčka se na Britských listech ptá:

Nemáme v ČR novináře, který by prolomil tabu a pokusil se zjistit to, o čem běžní lidé hovoří, a sice: Jak je možné během jednoho života přijít k miliardovému majetku. Asi je to příliš nebezpečné, jak známe z Ruska. Škoda, míní čtenář Václav Vomáčka.

Budu jen rád, když toto tabu prolomím. Můžeme začít například zde:

pondělí 16. srpna 2010

Prodej aut v Německu - kompenzace nárůstu spojeného se šrotovným pokračuje


Přestože se v Německu objevují známky hospodářského oživení, prodej osobních aut podle očekávání zaostávají. Po červnu, který dopadl o něco lépe, byl červenec co se týče prodejů nejhorším červencem (přinejmenším) od roku 1990.

Car sales Germany up to July 2010

Registrace osobních aut v Německu do července 2010. Zelená čára je průměr za roky 1999-2008, černá čára rok 2009, fialová čára rok 2010. Modrá čára znázorňuje rozdíl mezi rokem 2009 a průměrem let 1999-2008, oranžová čára rozdíl mezi průměrem let 1999-2008 a rokem 2010.

Polyhistor


Po vážnějším tématu z poněkud lehčího soudku.

K řadě významných osobností od Aristotela po Leonarda da Vinciho, jejichž oblast působnosti zahrnovala široké spektrum oborů, můžeme přiřadit dalšího jedince:

středa 11. srpna 2010

Jak české ekonomické časopisy ohýbají citační systém


V minulém roce vylétl jako kometa nově impaktovaný časopis Zemědělská ekonomika vydávaný Českou zemědělskou univerzitou v Praze, kterému byl přiřazen impact factor 0,716. To je o hodně více než dosavadní české a slovenské ekonomické časopisy Finance a úvěr (IF 0,264, vydává FSV UK), Politická ekonomie (IF 0,500, vydává VŠE) a Ekonomický časopis (IF 0,237, vydává Slovenská akademie věd). Aby to nestačilo, Zemědělská ekonomika dokonce přeskočila i svou známou anglickou jmenovkyni Agricultural Economics, která má impact factor 0,673.

Tím pohár trpělivosti přetekl. V tomto článku si na datech z Web of Science ukážeme, jak české ekonomické časopisy rozsáhlým způsobem ohýbají podstatu citačních mechanismů, aby dosáhly vysokých impact factorů. Převážná většina citací jsou autocitace článků v rámci daného časopisu. Například Zemědělské ekonomice klesne impact factor po vyřazení autocitací z 0,716 na pouhých 0,099 (zatímco třeba Agricultural Economics zůstane téměř neměnná z 0,673 na 0,630). Takové rozsáhlé manipulace by se klidně daly označit jako přesahující hranice akademické etiky.

Filipika proti hypermarketům: Patrick Zandl vs. Kamojedov


Otázku, zda by měly být neděli zavřené hypermarkety, můžeme rozebrat ze dvou pohledů. Prvním přístupem je subjektivní hodnotový soud - v neděli by mělo zavřeno, protože se nám to tak prostě líbí. Už Stigler a Becker ve svém De Gustibus Non Est Disputandum argumentovali, že pokud se ekonomická diskuse dostane až na úroveň preferencí jednotlivých lidí, pak není o čem diskutovat - když má někdo přímý užitek ze zavřených hypermarketů, pak to musíme brát jako fakt. Pokud je tento užitek dostatečně velký u dostatečně velké skupiny lidí, pak je zřejmě optimální hospodářskou politikou v neděli obchody zavřít. (Samozřejmě při tom musíme vyřešit kolizi s jinými hodnotovými soudy, zejména ohledně osobních svobod a toho, jaká má společnost pravidla pro nařizování vynutitelných pravidel, ale to je pro podstatu tohoto příspěvku vedlejší.)

Problém s tímto přístupem je dvojí. Zaprvé, takové preference jsou poměrně těžko empiricky ověřitelné. Asi jen málo lidí bolí srdce z toho, že je někde na kraji města v neděli otevřený hypermarket, protože máme vždy svobodnou volbu tam nejít. Zadruhé, tento přístup nemůže nikoho přesvědčit k tomu, aby začal politiku zavřených hypermarketů podporovat. Pokud druhá osoba řekne, že mu nedělní otevřené obchody nevadí, pak to podporovatel zavření musí akceptovat, protože oba názory jsou stejně relevantní.

středa 4. srpna 2010

Nešvar českého ekonomického výzkumu - schovávání výsledků


Výzkum je pro vědce něco jako vlastní dítě, a proto se jím vždy rádi pochlubí. V ekonomii (a zřejmě i v každé jiné vědě) platí, že praktický každý má webovou stránku, na které jsou odkazy na texty vlastních článků. Jen názvy nestačí - pokud si ostatní nemohou moje práce přečíst, jako bych neexistoval.

Je pravda, že některé vědecké časopisy stále uplatňují pravidla, že uveřejněné články nesmějí být volně k dispozici jinde, například na stránkách autora. Pokud máte k danému časopisu přístup například přes univerzitu, pak to opět není problém. Pokud nemáte, pak ale nastupuje Google Scholar, který prakticky vždy nějakou verzi hledaného článku najde.

Zkrátka - je v zájmu každého vědce, který se chce prosadit, aby sám udělal svoje publikace dostupné.

V Čechách to ale často funguje jinak.

neděle 1. srpna 2010

Historický vývoj přístupu ke studiu vědy ... a co s tím má do činění ekonomie


V dalším ze svých pravidelných článků pro Hospodářské noviny se Tomáš Sedláček pouští do kritiky současného přístupu k výuce ekonomie. Vadí mu, že se učí "mainstreamová" matematická ekonomie, místo toho aby se používalo podobné pojetí jako třeba ve filozofii, kde se nejprve podrobně rozpitvává historický vývoj:

Je to velký paradox: ze všech společenských věd je to právě ekonomie, která nejvíce věří (a doufá a obhajuje) ve svobodu člověka. Přitom je to právě ekonomie, kde se jejím studentům nedovoluje svoboda volby ekonomické školy. ... Prostě ekonomie se učí (chtělo by se skoro říci prostírá) tak, že se první roky studia učí hlavní proud ekonomického myšlení. Až když jsou daný adept nebo adeptka ve své víře dost pevní, jsou jim představeny (na chvíli ukázány) apokryfní, alternativní školy - a to spíše pro úplnost a spíše v rámci přehlídky anomálií.

Od Tomáše Sedláčka zřejmě ani jiný postoj očekávat nemůžeme. Ovšem jeho kritika je mylná. Studium ekonomie se totiž vyvíjí úplně stejně jako každá jiná nauka, ve které převládla vědecká metoda. Stačí se podívat na fyziku, chemii nebo biologii - tam se studenti prvního ročníku vysoké školy také dopodrobna učí aktuální stav poznání v daném oboru, nikoliv to, jak se obor historicky vyvíjel. Studentům fyziky také není dána volba, jestli se budou o světle učit jako o vlně, nebo o částici - soudobým poznáním je dualismus vlna-částice, a tak se to také budou učit.

úterý 27. července 2010

"Zátěžové" testy v EU


Slovo zátěžové zda patří do uvozovek, protože smyslem zátěžových testů obvykle bývá prověřit schopnost bank přestát obtížné ekonomické situace.

Testy, kterými neprošlo 7 z 91 testovaných bank, však měly zajímavě nastavenou laťku toho, co znamená obtížná situace.

neděle 25. července 2010

Rozpočtová politika - Německo a USA


V Německu schválili změnu ústavního zákona, podle kterého musí spolková vláda od roku 2016 udržovat strukturální deficit v maximální výši 0,35% HDP. To stále umožní proticyklickou fiskální politiku, nicméně z dlouhodobého hlediska musí být rozpočet téměř vyrovnaný, což díky hospodářskému růstu povede k výraznému poklesu rovnovážného poměru vládního dluhu k HDP. Kromě toho nebudou smět mít jednotlivé spolkové země od roku 2020 žádný strukturální deficit na zemské úrovni.

Díky zlepšení hospodářské situace Německo také snížilo odhad rozpočtového schodku pro rok 2010 z 5,5% na 4,5% HDP. V roce 2012 by schodek měl dále klesnout na 3% HDP.

Fiskální politika Německa tak stojí v ostrém kontrastu s politikou USA. Nově uveřejněný průběžný výhled (Mid-session review, pdf - strana 6), uveřejňuje tabulku s rozpočtovým výhledem na příštích 10 let (americká vláda je povinna tyto dlouhodobé výhledy uvádět a předkládat je Congressional Budget Office):

pátek 23. července 2010

Modely s heterogenními agenty


The Economist uveřejnil článek o perspektivách ekonomického modelování pomocí modelů založených na heterogenních agentech (heterogeneous agent models - HAM). Od Economistu je pěkné, že se o tuto oblast ekonomického modelování zajímá - jedná se o perspektivní oblast (i můj článek o přežití na finančních trzích má heterogenní agenty). Nicméně je zapotřebí také trochu zkrotit poněkud naivní optimismus, kterým Economist oplývá.

Je pravda, že modely založené na chování jednotlivých agentů se celkem úspěšně používají například pro předpovídání dynamiky dopravních systémů. Zpětné vazby v takovém systému vedou k nelineární dynamice, která pak ukazuje například vytváření zácp a úzká hrdla v systému.

Když to funguje v dopravě, proč by nemohly modely stejně dobře fungovat v ekonomii? Zásadní problémem je rozsah rozhodovacího prostoru, které má daný agent v modelu k dispozici. V dopravě jsou rozhodovací pravidla, kterými se lidé řídí, poměrně jednoduchá. Pokud známe, odkud kam chce kdo dojet, a zároveň známe síť a propustnout ulic (což jsou jednoduché technologické parametry), pak dokážeme poměrně dobře popsat rozhodovací pravidla, kterými se agent řídí, i jak bude pravděpodobně měnit plán své cesty v okamžiku, kdy narazí na obtíže.

středa 21. července 2010

Produktivita práce, TFP, zaměstnaní a odpracované hodiny


V předchozím článku jsem zmínil, že v současné recesi vzrostla produktivita měřená TFP. Na dnešním semináři ukazoval Iourii Manovskii jiný graf. Na něm znázorňuje produktivitu práce a ukazuje, jak v průběhu recese poklesla. Kde je problém?

Ve dvou věcech. Za prvé, total factor productivity (TFP) a produktivita práce jsou odlišné koncepty. Produktivita práce měří produkci na jednotku práce. TFP je reziduum v produkční funkci, například A ve vztahu Y = A f(K,L). Odráží tedy i změny v oběmu a využití (utilization) kapitálu.

úterý 20. července 2010

Jak vysvětlit růst TFP v průběhu současné recese


Americká ekonomika prochází poměrně atypickým obdobím. Ačkoliv prudce klesla zaměstnanost, produkce klesla mnohem méně. Klasická produkční funkce tak implikuje, že výrazně vzrostla celková faktorová produktivita (total factor productivity, TFP).

Jedním z vysvětlení je kompoziční efekt ve složení pracovní síly. Firmy se na začátku výrazné recese zbavily nejméně produktivních zaměstnanců, takže průměrná produktivita práce vzrostla. Z dat ovšem vyplývá, že tito propuštění zaměstnanci by museli (přinejmenším ve stávající ekonomické situaci) mít mezní produktivitu poměrně blízkou nule. Obšírněji se této problematice věnuje například Tyler Cowen.

Nicolas Petrosky-Nadeau z Carnegie Mellon University se snaží vysvětlit růst TFP v průběhu recese jiným kompozičním efektem (TFP during a Credit Crunch, pdf).

Transformers 3 v Chicagu


Pokud chcete vidět Transformers 3, musíte přes léto do Chicaga. Až do 26. srpna se totiž ulice centra mění o víkendech v bojiště, na kterých se natáčejí scény z filmu. Po Temném rytíři, kde se honičky odehrávaly v chicagské síti podzemních ulic, tu máme další velkorozpočtový film.

neděle 18. července 2010

Bayesovské rozhodování a události s malou pravděpodobností


Jonathan Katz z katedry fyziky na Washingtonské univerzitě v St. Louis napsal krátkou stať Deception and Denial in Iraq: The Intelligent Adversary Corollary.

Ačkoliv se jedná o v populární formě napsaný článek na téma výzvědných služeb a kontrarozvěděk, lze lehce rozpoznat herně-teoretická témata (například higher-order beliefs a formování ekvilibria) a témata z teorie rozhodování.

Alternativa k HDP, tentokrát založená na ekonomické teorii


Na letním institutu NBER prezentovali Charles Jones a Peter Klenow článek, který vyhodnocuje životní úroveň obyvatel jednotlivých zemí (Beyond GDP? Welfare across Countries and Time [pdf]. Místo obvyklého HDP konstruují agregátní užitkovou funkci, která bere do úvahy průměrnou úroveň spotřeby, délku dožití, objem volného času a rozdělení spotřeby (nebo bohatství) v dané společnosti.

Myšlenka vzít do úvahy míru nerovnosti ve spotřebě je založená na morálním konceptu Rawlsovského závoje nevědomosti. Ten uvažuje váš užitek z toho, že se narodíte jako náhodně vybraný člen dané společnosti. Averze k riziku pak způsobí, že velká příjmová nerovnost ex ante negativně ovlivňuje očekávaný užitek.

středa 14. července 2010

Lokální produkce a ekologická zátěž přepravy potravin - část třetí


V první části článku jsme argumentoval, že ekologická náročnost přepravy potravin z hlediska produkce skleníkových plynů je malá relativně k celkové náročnosti výroby potravin. Druhá část byla o tom, proč agregované statistiky zkreslují údaje o tom, že by se neefektivně převážely stejné výrobky sem a tam. Tato část už se bude méně týkat přepravy a ekologických dopadů, avšak dotýká se dalšího argumentu, který je často zkresleně používán ve prospěch lokální produkce.

Podpora lokální ekonomiky

Argument založený na podpoře lokální ekonomiky spočívá v tom, že je lepší zaplatit korunu místnímu farmáři než farmáři odjinud, protože díky tomu zůstane bohatství (ona koruna) v lokální ekonomice a náš region se proto bude mít lépe.

Tento argument byl jednu dobu velmi rozšířen. Jedná se totiž o převyprávěnou verzi merkantilismu - ekonomické teorie, která byla populární někdy v 17.století, od té doby však pro svou nelogičnost ztratila na významu.

pondělí 12. července 2010

Yellowstone National Park - Grand Prismatic Spring

Dva týdny v parcích na severozápadě USA utekly jako voda.

Grand Prismatic Spring

čtvrtek 8. července 2010

Grizzly v Yellowstone National Park


V posledních dnech se na blogu nic nového neobjevilo, nicméně následující obrázky snad ozřejmí, proč tomu tak bylo. Mezi medvědy, losy a komáry v Yellowstone National Park se internet hledá jen opravdu velmi těžko (kromě toho balit laptop do krosny také není příliš praktické). Ani v příštích dnech to s blogem nebude o mnoho lepší, stále nás čeká Utah a Colorado.

pondělí 28. června 2010

Lokální produkce a ekologická zátěž přepravy potravin - část druhá


Toto je pokračování předchozího článku na stejné téma. V předchozí části jsme se věnovali objemu skleníkových plynů, které jsou vyprodukovány při přepravě potravin, v porovnání s celkovou náročností produkce potravin. Nyní pokračujeme dalším argumentem, který často zmiňují zastánci lokální produkce.

Přeprava stejných druhů výrobků tam a zpátky

Častým argumentem je ten, že se "stejné" zboží ze země vyváží a zároveň se do ní dováží, což je zbytečné plýtvání. Například v článku o bramborákové akci Hnutí Duha se tvrdí:

Například v roce 2007 se do země dovezlo přes 70 tisíc tun jablek, za hranice naopak směřovalo 51 tisíc tun jablek tuzemských.

sobota 26. června 2010

Lokální produkce a ekologická zátěž přepravy potravin


Buying local, tedy myšlenka nakupování od místních výrobců, se objevuje i v Čechách. Z velké části se jedná o marketingový tah (minulý týden se nám například ve Wholefoods snažili vnutit "lokální" jogurt vyráběný někde na severu Wisconsinu, což je od nás přes pět set kilometrů), ale marketing k obchodu patří. Buying local může také mít příznivý společenský aspekt - přátelit se se sousedem zemědělcem, od kterého kupujete lokální zemědělské výrobky, je fajn věc. Někdy můžete mít také větší kontrolu nad tím, co vlastně jíte. Takže v principu proč ne.

Co je však špatně, jsou nesmyslné nebo zavádějící argumenty, na které se propagátoři buying local snaží kupující nachytat, případně (a to ještě hůře) na které se snaží získat různé subvence. Třemi hlavními jsou obrovská ekologická náročnost přepravy potravin, přeprava stejných výrobků napříč Evropou a podpora lokální ekonomiky. V této části článku se podíváme na ten první argument.

pátek 25. června 2010

Byla internetová "bublina" neefektivní?


O vývoji cen technologických akcií v 90.letech se toho napsalo hodně. Prudký nárůst cen a následný pokles bývá často označován jako bublina - tedy situace, kdy se ceny akcií dočasně odpoutaly od svých fundamentálních hodnot (ať už fundamentální hodnota znamená cokoliv, pro účely tohoto článku to není tak podstatné).

Řada lidí také argumentuje tím, že nárůst cen v 90.letech byl iracionální a následně vedl k neefektivní alokaci zdrojů. Zda byl nárůst cen opravdu iracionální, zůstává otázkou - existují modely (a jeden si zde popíšeme), které nárůst cen internetových titulů a jejich následný pokles dokáží docela dobře racionalizovat a zbývá tedy určit, zda jsou takové modely věrohodné. V tomto článku se pokusím vysvětlit jiný argument. Tvrdím, že pokud trh s technologickými akciemi v 90.letech racionální byl (a možná byl, možná ne), tak to bylo společensky neefektivní.

úterý 22. června 2010

Jak chce Vladimír Špidla zaručit výnos u průběžně financovaného důchodového systému?


Vladimír Špidla bývá často označován za velmi nevýrazného politika, ale narozdíl od ostatních jsou jeho výroky méně ideologické a více logicky i odborně konzistentní. Jeho poznámky k důchodové reformě proto uvádějí i řadu zajímavých myšlenek. Je však zajímavé, že si server Britské listy, který tyto poznámky otiskl, do nadpisu vybral právě tu jednu větu, která v celé Špidlově stati dává nejmenší smysl.

Vladimír Špidla napsal:

Druhým sporným bodem je myšlenka zavést povinné kapitálové spoření prostřednictvím vyvedením příjmů ze základního penzijního systému. Pokud stát není ochoten a není schopen garantovat výnos z těchto fondů, nemá právo nařídit povinné odvody.

To je zajímavé tvrzení, protože podle úplně stejné logiky by stát neměl mít právo nařídit povinné odvody do současného systému průběžného financování důchodů. Tam totiž přispěvatelé též přispívají, aniž by stát byl ochoten nebo schopen garantovat výnos - nebo snad víte, o kolik se zvýší váš státní důchod za třicet let, pokud dnes státu přispějete o tisícikorunu navíc? Ve skutečnosti nemáte nejmenší tušení, protože politická pravidla pro vyplácení důchodů se mohou mnohokrát změnit a pravděpodobně i změní.

Mistrovství světa ve fotbale - je na tom Evropa skutečně tak špatně?


Po dvou odehraných kolech na Mistrovství světa ve fotbale se kromě stížností na vuvuzely objevuje častý názor, že evropské týmy hrají mimořádně špatně. Články na toto téma shrnuje souhrnný článek Je evropský fotbal mrtvý?. V něm se objevují výroky, že "špatná hra evropských týmů dokonce opravňuje stížnosti, že 13 míst, které Evropa na Mistrovství světa má, je příliš mnoho".

Jak to tedy vypadá s kontinentálním hodnocením po dvou odehraných kolech? Následující tabulka shrnuje průměrné skóre a průměrný bodový zisk za jednotlivé kontinenty:

World cup standings after round 2

pondělí 21. června 2010

Stravenky - Lafferova křivka funguje!


V rámci boje za odstranění stravenek se opět dozvídáme, že stravenkový systém zvyšuje výnosy státního rozpočtu. Kdokoliv, kdo něco takového tvrdí, by zároveň měl nahlas volat:

Lafferova křivka funguje!

Tentokrát se restaurační a stravenkové lobby podařilo do Hospodářských novin propašovat článek, který tvrdí:

  1. 0,6 až 1 miliarda korun bude činit úspora státu při zrušení daňového zvýhodnění stravenek
  2. 1,3 miliardy korun je přínos stravenkového systému do státního rozpočtu, zejména z DPH a daní v restauracích
  3. 312 milionů korun je odhadovaný celkový přínos stravenkových systémů pro stát

pátek 18. června 2010

Měl by si stát více půjčovat, když jsou úrokové míry nízké?


Zatímco v Evropě se hovoří o úsporných opatřeních, v USA se ozývají hlasy, že by americká vláda měla využít nízkých dlouhodobých úrokových měr a více si půjčovat. Jedním z hlasitých zastánců je i Paul Krugman, který dokonce chce trestat Německo za to, že místo zvýšení vládních výdajů sahá k úsporám.

Logika argumentu je následující: Každý ekonomický subjekt (domácnost, firma, vláda) se rozhoduje o půjčkách tak, že porovnává výnos z investice, kterou zafinancuje pomocí půjčky, s náklady v podobě úrokových splátek. To je zcela běžný a korektní postup.

Americká vláda (ale i další země) se nyní nachází v situaci, kdy dlouhodobé úrokové míry poklesly, přičemž recese výrazně zvýšila nezaměstnanost. Oslabení ekonomiky tedy zvýšilo míru společenského výnosu u investic, které by mohla vláda financovat z vládních výdajů, přičemž se zároveň snížily náklady na financování půjček, které by tyto investice pokryly. Pokud se vláda před recesí nacházela na optimální trajektorii, pak logickou odezvou na zhoršení ekonomických podmínek a snížení úrokových měr je více si půjčovat.

Počkat. Tak jednoduché to zase není.

V tomto článku nechci rozebírat účinnost fiskálních výdajů. To je na samostatnou diskusi. Čím se chci zabývat, je argument o levném financování půjček.

středa 16. června 2010

Šrotovné ještě jednou - porovnání Česka, Slovenska a Německa


V předchozích článcích jsem se speciálně zaměřil na prodeje aut v Německu a na odhad dopadů šrotovného na státní rozpočet na Slovensku.

V obou zemích bylo šrotovné vypláceno, a tak stojí za to porovnat prodeje aut v Německu a na Slovensku s prodeji v České republice, kde šrotovné zavedeno nebylo.

Následující graf uvádí, jak se vyvíjely kumulativní prodeje od začátku roku 2009 v těchto třech zemích. Od kumulativních prodejů v každé zemi je odečten dlouhodobý průměr prodejů v dané zemi (v Německu je to 1999-2008, v Česku a na Slovensku 2003-2008, taková jsou dostupná data) a čísla jsou pro porovnatelnost vydělená průměrnými prodeji v dané zemi za rok 2007.

Šrotovné na Slovensku - kolik skutečně činí rozpočtové náklady na jedno prodané auto?


V dnešním článku o evropském šrotovném na iDnes, do kterého jsem také přispěl, říká šéf Asociace evropských výrobců automobilů (ACEA) Ivan Hodač:

Podle šéfa ACEA Ivana Hodače ... vlády na šrotovném neprodělaly. "Při zhruba pětinové dani z přidané hodnoty byl příjem z ní podobný, jako zaplatily na podpoře," dodal Hodač. Státy ale přijdou o daň z aut, která si letos lidé na rozdíl od původních plánů nekoupí.

Snaha prezentovat šrotovné jako rozpočtově neutrální nebo dokonce přebytkové opatření je scestné. Jak dodává článek na iDnes, mezičasová substituce způsobí, že se rozpočtová ztráta jen přesune do období po ukončení dotačního opatření. Situace je však ještě horší. Stát totiž zároveň dotuje kupující, kteří by si koupili auto i bez poskytnutí šrotovného.

úterý 15. června 2010

Legitimita nové Poslanecké sněmovny


Štěpán Kotrba se na stránkách Britských listů snaží přesvědčit čtenáře, že strany, které se v květnových volbách dostaly do Poslanecké sněmovny, volilo tak málo lidí, že nová Poslanecká sněmovna nemá žádný legitimní mandát k provádění změn.

Jak to však na Britských listech bývá, z jejich tabulky se dozvíme jen půlku pravdy. Pojďme se tedy podívat na tu druhou.

Štěpán Kotrba má pravdu, že strany, které se do Parlamentu dostaly, získaly "pouze" 50,45% hlasů oprávněných voličů. Schválně dávám slovo pouze do uvozovek, protože je dobré se podívat na souvislosti.

pondělí 14. června 2010

Jak strany odpoví na voličskou strategii "kroužkování odspodu"?


Nedávné volby do Poslanecké sněmovny byly zajímavé nejen tím, že voliči volili proti oběma velkým stranám, ale také tím, že se do parlamentu dostali kandidáti ze samého konce kandidátních listin.

Ve sněmovně tak zasednou Lenka Kohoutová a Jan Florián v ODS, kteří byli na 29. a 36. (posledním) místě kandidátky ODS v Praze. Martin Gregora byl třetí od konce na kandidátce TOP09 v Jihočeském kraji. Josef Novotný byl předposlední za ČSSD v Karlovarském kraji, Jan Farský (TOP09) poslední na kandidátce v Libereckém kraji, Jan Pajer (ODS) poslední v Královéhradeckém kraji, Jan Chvojka (ČSSD) poslední, Jaroslav Martinů (ODS) předposlední a Radim Jirout (ODS) čtvrtý od konce v Pardubickém kraji a Pavel Antonín (ČSSD) a Aleš Roztočil (TOP09) oba předposlední na kandidátkách na Vysočině.

neděle 13. června 2010

Svatopluk na Bratislavském hradě a Žižka s lehkým kulometem


Ještě před volbami odhalila slovenská politická reprezentace na Bratislavském hradě jezdeckou sochu knížete Svatopluka. Celý krok včetně monumentálního odhalení zapadl do předvolební kampaně a do snahy (ještě) současné vlády zdůrazňovat významné prvky slovenské historie.

Na zdravém národním cítění není v principu nic špatného. Když se ale moc tlačí na pilu a pocit národní hrdosti se vnucuje shora, většinou to dobře nedopadne. Slovenský premiér už takto oslavoval Jánošíka jako prvního socialistu a slovenská vláda (zejména k velké radosti Slotovy SNS) prosadila hraní slovenské hymny ve školách každé pondělní ráno (odpor byl tak silný, že to následně změnili na začátek každého školního roku). Kromě toho zkreslování historie, ať už k jakkoliv bohulibým účelům, vede často k ostudám - Češi by o tom mohli dlouze vyprávět.

pátek 11. června 2010

Robert Fico a Jiří Paroubek - podobnost čistě náhodná?


U nás doma nás čekají už druhé volby za poslední dva týdny - nejdřív ty české a pak ty slovenské. A nelze si nevšimnout výrazných podobností.

Jak ČSSD tak Smer směřovaly k jistému vítězství, v čele se silným a poněkud kontroverzním předsedou. Průzkumy dávaly oběma stranám jasný náskok (u Smeru byl dokonce ještě výraznější než u ČSSD). Oba předsedové působili velmi sebevědomě a byli si vítězstvím jistí.

ČSSD však závěr předvolební kampaně nezvládla. Jiří Paroubek zpanikařil, společně s vedením strany učinil několik pochybných kroků (viz studentské volby) a volby dopadly, tak jak dopadly.

Mistrovství světa ve fotbale začíná, pozor na infarkty

Všem vášnivým fanouškům je vhodné doporučit studii Cardiovascular Events during World Cup Soccer [pdf, via Improbable Research], kterou vypracoval tým pod vedením Ute Wilbert-Lampen.

V ní autoři uvádějí:

čtvrtek 10. června 2010

Po 49 letech se Stanley Cup vrací do Chicaga

Ano, Blackhawks naposledy vyhráli Stanley Cup v roce 1961. Teď konečně město zase na chvíli zapomene na basketbal a baseball a vzpomene si, že má také hokej.

Ve městě jsou mrakodrapy vyzdobené Stanley Cupy (na obrázku Aon Center) a povzbuzováním.

Stanley Cup ornament on Aon Center

Za ty čtyři roky, co jsem tady, se Blackhawks zcela proměnili - z nejhoršího týmu v NHL, který nevyprodal Union Center někdy ani z poloviny, v jeden z nejlepších. Zápasy v sezóně byly vyprodané a na finále nejlevnější vstupenky z druhé ruky stály 1000 dolarů (ta prudká změna v návštěvnosti zřejmě příliš nesvědčí o tom, že by jestřábi měli velmi věrné fanoušky, kteří chodí, i když se nedaří :-().

středa 9. června 2010

Studenti, buďte slušní ke svým cvičícím


Postgraduální (a nejen postgraduální) kurzy na amerických univerzitách obvykle mají kromě přednášejícího i cvičící (teaching assistants, TAs). Cvičícími jsou starší postgraduální studenti, kteří se starají o cvičení, vypracovávání vzorových řešení k domácím úkolům a opravování domácích úkolů. Rovněž vedou cvičení a mají na starosti i další administrativní záležitosti. Často je to poměrně náročná práce.

U postgraduálních studentů se zároveň předpokládá samostatnost. Zatímco u bakalářského kurzu je pravidlem, že studenti mají na vzorová řešení k domácím úkolům nárok, u postgraduálních kurzů se má za to, že pokud cvičící vzorová řešení nezveřejní, musí si student poradit sám.

Samozřejmě, že je normální se cvičícího zeptat, jestli vzorové řešení ještě vypracuje. Ve výjimečných případech se však stává, že student zapomene, že již není v bakalářském studiu, a pošle rozhořčený email, ve kterém si vzorové řešení nárokuje:

úterý 8. června 2010

Klesající intenzita studia u vysokoškolských studentů


Philip Babcock a Mindy Marks uveřejnili provokativní článek s názvem The falling time cost of college: Evidence from half a century of time use data [placené pdf, volné pdf]. V něm dokumentují, jak se v průběhu několika desetiletí snižuje čas, který v průběhu týdne stráví vysokoškolští studenti návštěvou přednášek a studiem.

Zatímco studenti v denním studiu strávili v roce 1961 návštěvou přednášek a studiem 40 hodin týdně, v roce 2003 investovali už jen zhruba 27 hodin týdně. Pokles nastal napříč sledovanými kategoriemi studentů, a lze ho jen těžko vysvětlit pomocí změn ve způsobu kladení otázek (framing), zaměstnáním při studiu, výběrem oborů, nebo změnami ve složení studentů nebo škol.

Autoři ve studii analyzují data, sesbíraná v různých projektech zkoumajících využití času studenty. Tato data jsou v poslední době stále více populární - sledované osoby musí vyplňovat kartičky, do kterých zaznamenávají, co přesně v průběhu daného dne dělali (např. po čtvrthodinách). Babcock a Marks nacházejí dlouhodobě sestupný trend.

neděle 6. června 2010

Prodeje aut v Německu do května 2010 - nejhorší rok od sjednocení Německa


Německý Kraftfahrt-Bundesamt zveřejnil prodeje osobních aut v Německu za květen 2010. Těmto číslům se na tomto blogu už delší dobu věnujeme, protože ukazují, do jaké míry funguje mezičasová substituce v nákupech statků dlouhodobé spotřeby. V roce 2009 německá vláda spustila málo vídaný ekonomický experiment - masivní dotace na nákup nových aut. To skutečně přimělo řadu lidí, aby si auto koupili (a v roce 2009 bylo v Německu zaregistrováno nejvíce aut za posledních 10 let). Zvýšené prodeje ale ještě nejsou důvodem k radosti - řada lidí si auto koupila namísto jiných statků a řada lidí jen předsunula koupi auta, takže bylo možné očekávat, že navýšení v roce 2009 bude vykompenzováno poklesem v roce 2010.

Před třemi měsíci jsem psal:

Dají se odhadnout prodeje v roce 2010? Bez velké ekonomie - v prvním přiblížení může být pokles zhruba takový, jaký byl nárůst v roce 2009 (recese zhruba vykompenzuje mezizbožovou substituci). Pokud budou nové registrace v příštím půlroce dosahovat 250 tisíc aut měsíčně, bude to úspěch. A to vše za 5 miliard euro dotací ze státního rozpočtu.

A jak vypadá realita?

Ekvilibrium, stabilita, kritika moderní ekonomie a zmatení pojmů


Řada kritiků mainstreamové ekonomie jí vyčítá předpoklad, že ekonomika je v ekvilibriu. To je pravda - ekvilibrium je zcela centrálním prvkem moderních ekonomických modelů. V tomto příspěvku si však ukážeme, že většina těchto kritiků nechápe (nebo chápe, ale ignoruje), co moderní ekonomie pod pojmem ekvilibrium rozumí.

Výsledkem jsou návrhy na odvržení současné ekonomické teorie, zdůvodňované tak, že současné teorii přisoudíme omezení a nedostatky, které vůbec nemá. Ve skutečnosti ale potřebujeme něco jiného - potřebujeme tvořit nové modely, které popisují jevy, jež byly dlouho na okraji našeho zájmu. To však lze dělat i v rámci současné teorie, kde je ekvilibrium důležitou a užitečnou součástí.

Ekvilibrium v moderní ekonomické teorii

Ekonomická teorie zná konceptů ekvilibria (rovnováhy) více, zmínit můžeme například celou řadu konceptů z teorie her (Bayesovo-Nashovo ekvilibrium je asi nejznámějším). Tady se soustředíme na jeden typ ekvilibria, který mají na mysli právě kritici mainstreamové ekonomie, a sice tržní (Walrasovské) ekvilibrium.

úterý 1. června 2010

Riziko defaultu u rozvíjejích se ekonomik


Po jednoduchém cvičení, které na jedné cross-section naznačilo, že riziko defaultu koreluje pozitivně s veřejným dluhem a deficitem a negativně s členstvím v Eurozóně máme možnost se podívat na poněkud detailnější studii.

Jens Hilscher a Yves Nosbusch se v novém čísle Review of Finance snaží vysvětlit default spreads pomocí makroekonomických veličin v článku Determinants of Sovereign Risk: Macroeconomic Fundamentals and the Pricing of Sovereign Debt [pdf].

Předvolební doporučení českých deníků


Několik českých deníků se před volbami rozhodlo jasně podpořit buď politický směr nebo přímo jednotlivé strany. Jako příklad lze uvést článek šéfredaktora Petra Šimůnka, který rozebírá jednotlivé alternativy a uzavírá:

Čtenář těchto novin ví, jaké hodnoty HN dlouhodobě propagují a zastávají. Nepřekvapí proto, že nevidíme jako dobré řešení pro Česko vládu žádné z levicových stran. Nechceme nikomu vnucovat či doporučovat, koho volit. Ideální strana bez poskvrnky z minulosti tu není.

Nejsilnější pravicová strana, ODS, je na začátku svého obrození a táhne s sebou nepřehlédnutelný balvan korupce a klientelismu. Odhodlání se ho zbavit i program vypadají nicméně důvěryhodně. Tyto volby by měly přinést změnu. Odvahu řešit léta neřešené problémy. Mít vizi. A vrátit politice slušnost a důvěru. Zdá se nám, že přes výhrady k programu i personálnímu obsazení toto dnes splňují zejména TOP 09 a Strana zelených. I když ani jedna z nich sestavovat vládu nebude, čím silnější budou, tím lépe mohou prosazovat hodnoty, na nichž nám záleží.

neděle 30. května 2010

Ještě jedno srovnání Apple a Microsoftu


K článku o Apple a Microsoftu přidám ještě jeden postřeh.

Jak volili Češi v Chicagu a jinde v zahraničí


Tenhle příspěvek je spíše jen perličkou. Češi v zahraničí přispěli Jihočeskému kraji celkem více než 8 tisíci hlasy. Celkem bylo v Jihočeském kraji odevzdáno 333 tisíc platných hlasů, takže to výsledky zase až tak nezamíchá.

Volby v zahraničí dopadly dost odlišně - ale to se vzhledem k selekci voličů dalo předpokládat: TOP09 40%, ODS 27%, SZ 11%, ČSSD 6%, VV 5%, KDU-ČSL 4%, SPOZ 2%, KSČM 2%.

sobota 29. května 2010

Několik postřehů z voleb do Poslanecké sněmovny


Politickým spekulacím se tento blog nevěnuje a na hodnocení dopadů voleb je stejně brzo - důležité bude, co budoucí vláda ve skutečnosti udělá. Takže jen několik neuspořádaných postřehů.

Fiskální zodpovědnost

Strany, které ve volbách fakticky zvítězily, spojuje jedna věc, na kterou voliči evidentně slyšeli - fiskální zodpovědnost. Pokud tedy vytvoří společnou vládu, nemají jedinou výmluvu - stabilní veřejné finance budou jedním z klíčových aspektů, podle kterého budou hodnoceny. Je dobré si zapamatovat jejich volební program:

Ekonomické blogy, které stojí za zaznamenání - verze 2010


Seznam ekonomických RSS, které vězí v mé RSS čtečce, od roku 2007 zastaral, a proto je na čase sepsat novou verzi.

Není to úplný výběr a naopak - rozhodně nečtu vždy všechno. Výběr z české kotliny je na konci. Mnoho dalších blogů je odkazováno z těch níže uvedených.

Pokud čtete další, které zde nejsou, ale stojí za doporučení, pište do komentářů!

pátek 28. května 2010

Odstrašující citát dnešního dne: Jiří Krampol


Co mně je do toho, co bude za deset nebo dvacet let. Já žiju teďka momentálně.
Jiří Krampol v Lidových novinách

To si v Řecku také říkali.

čtvrtek 27. května 2010

Apple, Microsoft a technický pokrok


Apple se stal největší technologickou firmou světa a pokračuje v úspěšném tažení díky spektru svých i-výrobků. Pamatujete si, jak se řada lidí Applu smála, když svou poslední novinku nazval iPad (v angličtině pad znamená rovněž vložka)? Dnes si na to nikdo ani nevzpomene. Nedávno jsme si iPad vyzkoušeli v prodejně a je pravda, že co se týče uživatelské přívětivosti, je rozhraní naprosto nedostižné.

To je ale jen na okraj. Zajímavější je srovnání Applu a Microsoftu. Není od věci si připomenout tiskovou zprávu Microsoftu z roku 1997:

úterý 25. května 2010

IDEA.cerge-ei.cz


Disclaimer: Autor je stále volně propojen s CERGE-EI.

Jan Švejnar splnil, co kdysi dávno slíbil, a rozjíždí projekt think tanku, který se má zaměřit na hospodářskou analýzu podloženou rigorózní ekonomickou teorií.

Think tank dostal název Institut pro demokracii a ekonomickou analýzu - což samozřejmě vytvoří moc hezký akronym IDEA, stejný v češtině i angličtině.

Název ale není důležitý, důležité je, co instituce dělá. IDEA je bezesporu dobrou myšlenkou :-), podobný institut totiž na české scéně citelně chybí. Na výše zmiňovaném odkaze se slibem sice Ivan Langer píše, že v Česku takové think tanky dávno jsou, jenže nemá pravdu.

neděle 23. května 2010

Kritizujete spotřebu nebo růst? Tak už se rozhodněte!


Zaměření společnosti na spotřebu a zaměření na hospodářský růst - to jsou dvě věci, které kritizují ti, kdo si představují nějakou alternativní cestu společenského rozvoje. Ani si při tom neuvědomují, že tyto dvě kritiky v podstatě stojí v rozporu.

Do pasti vlastní nekonzistence se přitom ve svých filozofických úvahách chytí i tací, kteří ekonomické vzdělání mají. Stává se to ve chvílích, kdy ekonomická logika padá na úkor snahy zalíbit se davům (následující příklad jsem vybral proto, že je na očích, nicméně není nijak výjimečný a existují i mnohem horší).

Na jednu stranu tak jsou tito autoři schopni psát o tom, že je současná společnost založena na nepřiměřené spotřebě:

pátek 21. května 2010

Jak vidí Řecko ekonomové


Greg Mankiw odkazuje na čerstvé názory některých ekonomů na současnou situaci Řecka.

Martin Feldstein se ptá, jak omezit nezodpovědnou fiskální politiku. Za příklad dává USA, kde jednotlivé státy nesmí financovat běžné výdaje pomocí deficitů - deficitně mohou být financovány pouze investice a u nich musí být jasně specifikováno, jak bude dluh splacen:

Možná se můžeme něco naučit od USA. Ačkoliv má 50 států společnou měnu a každý si stanovuje vlastní fiskální politiku, státní deficity zůstávají nízké. Dokonce i Kalifornie má deficit pouze ve výši 1 procenta státního HDP a celkový objem vydaných dluhopisů méně než 4% státního HDP. Základní příčinou těchto malých deficitů je, že ústavy jednotlivých států zakazují půjčování na běžné výdaje.

Proč mají státy USA taková ústavní pravidla? Historicky pocházejí už z 19.století, kdy se jednotlivé státy USA chovaly fiskálně mimořádně nezodpovědně a procházely dlouhou sérií bankrotů. Tyto bankroty měly nepříznivé dopady na fungování celé unie, a proto byla do státních ústav vnucena tato přísná pravidla. Současná Evropská unie tak do určité míry přípomíná právě USA z 19.století ...

John Cochrane říká, že záchranný balíček, na kterém se evropské vlády dohodly, nemůže fungovat: