Na růst podílu výdajů na zdravotnictví na celkovém HDP varovně poukazuje řada lidí. Naposledy Hana Brixi na svém blogu odkazuje na studii, kterou vypracoval americký Council of Economic Advisors a která upozorňuje na to, že výdaje na zdravotnictví v USA mohou do roku 2040 dosáhnout až 35% podíl na HDP (podle příloh k dokumentu to vypadá, že pro výpočet používají ekonomické modelování, avšak v tak zjednodušené podobě, že silně pochybuji o jeho smysluplnosti).
Pro některé komentátory je takový podíl zdravotnictví na HDP naprosto nepředstavitelný. Přitom k podobným strukturálním změnám průběžně dochází v celém hospodářství.
Podíl zemědělství na celkové zaměstnanosti v USA se podařilo zredukovat z 40% v roce 1870 na 9% v roce 1929 a méně než jedno procento dnes. Naopak podíl služeb vzrostl z 20% v roce 1870 na 47% v roce 1970 a 67% dnes. Podíl zaměstnanosti v průmyslu vytrvale klesá už mnoho desítek let. Podobné je to s podíly na HDP.
To, že podíl zdravotnictví na HDP roste, není překvapující. S tím, jak roste míra materiálního nasycení, jsou lidé ochotni relativně více investovat i do delší doby dožití a kvalitnějšího stáří. Lékařské technologie se přitom stále zlepšují (a jsou stále dražší), to však nesnižuje ochotu lidí za ně platit (pro ty, kteří by chtěli argumentovat neefektivitami systému lékařské péče v USA - uplně stejně by to platilo i ve zcela efektivním systému).
I v efektivním systému může podíl na zdravotnictví klidně narůst na 30% nebo 40% HDP bez toho, aby to nějak ohrožovalo hospodářskou stabilitu. Vyjadřuje to pouze ochotu lidí zlepšit si kvalitu materiálně solidně zajištěného života. Není to přitom vůbec žádná katastrofa - lidé se prostě dobrovolně rozhodnou prodloužit nebo zkvalitnit si život místo toho, aby si koupili třeba (další) auto.
Debatě o dlouhodobém fungování zdravotnictví nepomůže, pokud se budeme strašit tím, že je za každou cenu potřeba zastavit nárůst podílu výdajů na zdravotní péči na HDP. Můžeme diskutovat o tom, jak udělat zdravotnictví efektivním. Výsledkem však nebude dlouhodobý pokles celkových výdajů - dlouhodobý nárůst je dán přirozeným vývojem.
Jediným způsobem, jak nárůst podílu zdravotnictví na HDP zastavit, je zázračně vymyslet technologie, které levně poskytnou vysoký zdravotní standard až do věku, kdy už si život nebude chtít nikdo dál prodlužovat. K podobnému procesu došlo například u počítačů. Až do té doby, kdy byli uživatelé ochotni platit vysoké částky za postupné zvyšování výkonu, si byli lidé ochotní kupovat drahé výkonné novinky. Dnes však pro masy uživatelů pohodlně dostačuje průměrný stroj pro naprostou většinu úkonů v dostatečném komfortu, překotný technologický vývoj se zpomalil a ceny prodávaných počítačů dramaticky spadly. Ve zdravotnictví však zatím žádné takové technologie nemáme a není ani jasné, kde by hranice, kdy se lidé kvalitou lékařské péče nasytí, měla vlastně existovat.
V principu souhlas. Ale pokud je mi známo, v odborné literatuře vcelku panuje konsensus, že zdravotní péče jako taková má jen malý vliv na prodlužování očekávané doby dožití etc. Navíc velká část toho růstu výdajů připadá zřejmě na takové zákroky, které jsou sice velmi nákladné, ale přinášejí jen poměrně malý dodatečný prospěch.
OdpovědětVymazatJo, kdyby si lidi nakupovali zdravotní péči z vlastních peněz (místo aby za ně tyto náklady hradili třetí strany - pojišťovny, stát), tak bych souhlasil do puntíku.
Tj. má hlavní výhrada spočívá v tom, že v dnešních systémech asi dost dobře nelze mluvit o tom, že by výdaje na zdravotní péči věrně odrážely \"ochotu lidí platit\" za tyto služby.