Co právě čtu: John Kenneth Galbraith - The Nature of Mass Poverty

Tenká Galbraithova knížka vznikla ze série přednášek založených na Galbraithových zkušenostech z posice velvyslance USA v Indii. Galbraith v ní popisuje stav společnosti typické v rozvojových zemích, uvržené (alespoň podle něj) do začarovaného kruhu chudoby.

Galbraith vidí svět jako rozdělený do dvou ekvilibrií, ve kterých existují různá sebenaplňující se očekávání lidí. Chudé země jsou chudé, protože lidé v nich žijí ve stavu netečnosti (Galbraith používá pojem accommodation) - všichni kolem nich jsou chudí, a tak se ani oni sami nesnaží. Nashova rovnováha se udržuje tak, že jakákoliv snaha tento bludný kruh rozetnout naráží na neexistující instituce, bez kterých tato snaha nemůže přinést žádné výsledky.
Bohaté země naproti tomu žijí ve druhém, lepším ekvilibriu, ve kterém lidé nejsou neteční a společnost může prosperovat díky všeobecné snaze o zlepšování vlastní situace. Celá tato Galbraithova teorie má však háček - Galbraith je jen velmi vágní v tom, jak je možné, že některé země evidentně byly schopné zbohatnout a jiné nikoliv.

Galbraith je silně malthusiánský - vnímá chudé země jako společnosti na úrovni přežití, kde jakýkoliv růst hospodářského produktu vede ke zvýšení porodnosti, takže produkt na jednoho obyvatele následně opět klesá na dolní hranici přežití. Jako jednu z mála možností k úniku z tohoto kruhu netečnosti vidí (e)migraci, která by dostatečně snížila počet obyvatel, takže se zbývajícím lidem dostatečně zvýší životní úroveň, což by jim mohlo umožnit narušit netečnost. Migrace nemusí být jen do zahraničí, ale například i z venkova do měst. Druhou, alespoň nějakým způsobem použitelnou metodou je soustavná snaha o vzdělávání širokého spektra populace.

Knížka je dobrá jako stručný pohled do Galbraithova myšlení, ale z dnešního hlediska není The Nature of Mass Poverty nijak skvělá. Malthusiánské chápání světa už jsme dávno opustili a ani vysvětlení toho, proč se některým zemím podařilo chudobu překnonat, Galbraith nenabízí. I tak knížka nabízí pár dobrých momentů, například toho, proč se chudým zemím nepodaří překonat chudobu pomocí implementace socialismu - protože i kdyby socialismus fungoval, tak vyžaduje mimořádně velké množství organizačního talentu na centrální úrovni, které rozvojovým zemím zcela chybí.

Nejhorším případem doporučení, která chudé země dostávají, jsou doporučení socialistická. Socialisté těžko mohou nepobízet k socialismu a proti volnému podnikání a kapitalismu. Následkem je závislost na rozsáhlém, centrálně plánovaném a spravovaném veřejném sektoru, což přináší mimořádné nároky na ten nejomezenější zdroj. Tím jsou administrativní schopnosti, spolu s komplementárním požadavky na znalosti odborníků, zkušenost a disciplínu. ... [Zatímco bohaté země mají dostatek administrativních zdrojů, ] pro chudé země je podnikání a trh nezbytnou nutností. Ty totiž nemusejí čekat na administrativní rozhodnutí, mohou decentralizovat a multiplikovat inteligenci používanou k výrobním aktivitám a zejména šetří nedostatkový administrativní talent.