pondělí 17. listopadu 2008

Životní úroveň dnes a v roce 1989


České internetové deníky [iDnes, iHned] si vybraly 17.listopad k tomu, aby názorně ukázaly, jak se zlepšila životní úroveň Čechů od sametové revoluce. Vybraly si k tomu ale velmi špatnou formu.

Fakt, že se Čechům daří materiálně v průměru neporovnatelně lépe než v roce 1989 vůbec není tématem k diskusi, a to ani když data zkorigujeme o potenciální růst ekonomiky, kdyby Československo zůstalo socialistické. Pokud bychom seřadili obyvatele České republiky podle jejich inflačně očištěných příjmů dnes a v roce 1989, museli bychom jít v kvantilech rozdělení poměrně hluboko (hluboko pod medián), aby se rozdělení příjmů či bohatství protla. Je pravda, že rozdělení příjmů je dnes rozevřenější než na konci socialismu, celé se však na příjmové ose posunulo tak doprava. Pokud porovnáme jedince na stejném pořadí příjmového žebříčku (nutně to nejsou vždy identičtí lidé), pak se naprostá většina má lépe dnes než v roce 1989.
Jinou záležitostí je, zda se mají lépe konkrétní lidé. Jedním z faktorů je, že lidé se v průběhu času posouvají do jiných částí svého příjmového cyklu - lidé s mladými dětmi v rocee 1989 jsou dnes na vrcholu své příjmové křivky, zatímco lidé, kteří byli na vrcholu svých příjmů v roce 1989, jsou dnes v důchodu. Materiální zabezpečení takových lidí se nutně změnilo. Tyto změny jsou však převážně demografického charakteru.

Druhým faktorem je, že i když odmyslíme od vlivu životního cyklu, lidé mění pozice v příjmovém žebříčku. Jsou lidé, kteří klesají, zatímco jiní lidé šplhají nahoru. Vlivem toho bude existovat více lidí, kteří se mají hůře než dříve, než kdybychom porovnávali různé osoby na stejných místech žebříčku.

Takové míšení se může jevit jako nežádoucí, ale není tomu tak. Pro společnost je naprosto klíčové, aby lidé viděli šanci zlepšit svoji pozici. Není nic horšího, než rozkastovaná společnost, kde nikdo nemá šanci si polepšit.

Česká republika prožila v tomto směru dramatické změny. Ty probíhají už celou generaci a zdaleka nejsou u konce. Možná, že je ten proces příliš pomalý, nicméně v praxi nemáme vůbec žádné porovnání, jak rychlý by měl být - takový přerod, jaký zažily východoevropské země, předtím nikdy v historii nenastal.

Kritici jistě namítnou, že hodnocení pouze materiálních hodnot neodráží nemateriální stránku života. Nemají tak úplně pravdu. Lidé si rovnováhu mezi materiální a nemateriální stránkou svobodně volí. Za socialismu měli lidé samozřejmě mnohem větší objem (nikoliv nutně kvalitu!) volného času. Ve dvě odpoledne ve fabrice padla a šlo se domů. Materiální stránka v podstatě nešla skrze zaměstnání zlepšit, takže zbyl volný čas.

V okamžiku, kdy se objevila možnost zlepšit materiální stránku, lidé část (relativně málo ceněného) volného času rádi obětovali. Dnes lidé věnují práci více doby, zato si však také více váží svého volného času. Jejich materiální bohatství cenu jejich volného času přímo odráží.

Samozřejmě, že existují i další nemateriální hodnoty než volný čas. U některých z nich se situace zhoršila. Hodnocení většiny těchto materiálních hodnot je však extrémně subjektivní záležitostí, a proto je lepší je nechat na lidech samotných, aby o nich rozhodli. Zlepšení materiální stránky, o kterém tenhle příspěvek byl, je měřitelné mnohem lépe, a je zcela jednoznačné. A historie ukazuje, že zlepšení materiální situace je doprovázeno (i když často opožděně) i zlepšováním úrovně souboru hodnot nemateriálních. Ani v České republice není důvod, aby tomu dlouhodobě bylo jinak.

Pročítám teď tenhle příspěvěk a zjišťuji, že jsem původně chtěl psát o něčem jiném. No nic, necháme to na další článek.

6 komentářů:

  1. Zajímavý pohled také nabízí článeček \"Living standards during transition: GDP versus consumer durables\" na straně 9 následující odkazu http://www.cerge-ei.cz...CR2006.pdf. V článku je na spotřebě consumer durables ukázáno, že životní úroveň rostla od roku 1989 navzdory propadu HDP a to nejen v množství, ale i v kvalitě consumer durables (srovnej barevné vs. černobílé televize).

    OdpovědětVymazat
  2. Zajímavý pohled také nabízí článeček \"Living standards during transition: GDP versus consumer durables\" na straně 9 následující odkazu http://www.cerge-ei.cz...CR2006.pdf. V článku je na spotřebě consumer durables ukázáno, že životní úroveň rostla od roku 1989 navzdory propadu HDP a to nejen v množství, ale i v kvalitě consumer durables (srovnej barevné vs. černobílé televize).

    OdpovědětVymazat
  3. Sorry, za double příspěvek ;-).

    OdpovědětVymazat
  4. O kolko nam znizuje zivotnu uroven stres? Dnes sa ludia musia bat ze pridu o zamestnanie, nebudu schopni splacat hypoteku ci auto a pridu o vsetko...alebo ze ich nejaky podvodnik oberie o byt, a podobne...taketo problemy pred 1989 v podstate neboli. Toto sa mi zda byt jeden z hlavnych dovodov preco ludia aj ked sa maju objektivne lepsie sa subjektivne maju horsie...proste podvedome rataju s horsim variantom ako je momentalny.

    Inac clanok na Idnes ma pobavil...dnes uz si zase do obchodu nosim vlastnu tasku a povazujem to za krok vpred. Niektore veci clovek oceni az casom :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ale no tak,děláte jako by stres tehdy neexistoval. Dnes si svůj stres může člověk vybrat,tehdy si ho vybírat nemohl. A šlo hodně často o holou existenci. Stačilo k tomu par nedoporucenych slov,kritika. Poslech muziky,dlouhé vlasy. A už mel problémy. Vyhazov z prace,vystehovani z bytu,kriminal. Dnes,jak píšu,si člověk sam vybere. Chce li hypotéku,vezme si ji. Bude se v práci flakat,vyhodí ho. Ale je to otázka volby. Svobodné volby. Tehdy tato možnost nebyla a už jen to bylo nadmíru stresující.

      Vymazat
  5. Zase jeden, který se bojí.

    Nadělet dluhy, dostat se tím do finančních problémů, následně pokračovat v zadlužování u providentu a očekávat, že to bude jak v reklamách.

    Probůh, co to je za lidi. Nesvépravný jedinec jiný konec nemůže očekávat. Není třeba se bát, lepší si nezodpovědně odžil.

    Naši předkové říkávali: po hodech bývá sračka. Nevidím důvod ke korekci jejich zkušeností.

    OdpovědětVymazat