Finanční krize má v Evropské unii už i politické dopady. Návrh dlouhodobého snižování emisí skleníkových plynů, oznámený před 18 měsíci, který měl být schválený v průběhu francouzského předsednictví, se odkládá na neurčito.
Proti plánu se postavilo 8 zemí - Itálie, Polsko, Bulharsko, Maďarsko, Litva, Lotyšsko, Rumunsko a Slovensko.
Nejde přitom o to, jestli je plán dobrý nebo špatný. Jde o to, že dlouhodobým slibům politiků prostě není radno věřit.
Za odmítnutí plánu samozřejmě nemůže finanční krize. Ta byla jen první možnou záminkou se proti plánu postavit. Přesně to vystihli premiéři Donald Tusk a Silvio Berlusconi:
Věrohodnost politických slibů opravdu nepřesahuje jedno volební období.
Vtipné je, že ve stejné době zpřísnila Velká Británie vlastní pravidla pro snižování emisí - místo snížení o 60% má dojít ke snížení o 80%. Dokdy? Do roku 2050. Jak myslíte, že to dopadne? Samozřejmě nelze (alespoň teoreticky) vyloučit, že k takovému snížení dojde. Pokud to tak ale dopadne, bude to v důsledku přirozeného technického rozvoje, ne v důsledku vládních politik.
Jak se k situaci postavila česká strana barikády? Ministr Martin Bursík píše, že se že se vlastně nic nestalo:
Jak si však vyložit termín "potvrdila ambici", Bursík neuvádí.
Všiml jsem si tohoto vyjádření a musím říct že mě překvapilo. Prostě - tohle bylo přede mnou, tak to neplatí. Pochopil bych to snad v případě, kdyby se jednalo o korekci zjevně nesprávného rozhodnutí. Myslím že česká politická scéna už tento postup s radostí zařadila do svého arzenálu.
OdpovědětVymazat