pátek 5. září 2008

Jsou ekonomové sobečtí parchanti?


Na serveru boingboing se objevil článek o podivně asociálním jednání studentů ekonomie. Článek cituje práci Robert H. Frank, Thomas Gilovich, and Dennis T. Regan, "Does Studying Economics Inhibit Cooperation?" z loňského roku, která cituje ještě starší práci Gerald Marwell, and Ruth E. Ames, "Economists free ride, does anyone else? : Experiments on the provision of public goods, IV".

Ten úplně prvotní článek popisuje výsledky experimentu, kdy skupina jedinců dostala do rukou peníze, které měla rozdělit na dvě hromádky - soukromou a veřejnou. Peníze ze soukromé hromádky si daná osoba mohla nechat, peníze z veřejné hromádky se vynásobily určitým číslem větším než jedna (a zřejmě menším než počet účastníků), a poté se rozdělily rovnoměrně mezi všechny zúčastněné.
Tato modelová situace je učebnicovým příkladem, kdy neplatí druhý teorém o blahobytu (second welfare theorem) a kdy nelze společenské optimum decentralizovat jako rovnovážný stav.

Pokud se společné peníze násobí číslem větším než jedna, je společensky optimální dát všechny prostředky do veřejného balíku, ten znásobit a následně rozdělit. Taková situace však není rovnovážná, protože v daném momentě si jednotlivec může říct, že svoje peníze přesune do soukromého balíku. Tím se sice jeho peníze neznásobí, ale on zároveň nemusí obětovat žádný vklad a přitom stále dostane část veřejného balíku. Pokud nelze zjistit, kdo peníze do veřejného balíku vložil a kdo ne, pak nikdo žádné peníze do veřejného balíku nevloží a jediným (Nashovým) rovnovážným stavem je situace, kdy každý dává peníze pouze na soukromou hromádku. Jedná se problém nazývaný problém černého pasažéra.

Marwell a Ames se rozhodli tuto hypotézu otestovat pomocí série laboratorních experimentů, kdy různé skupiny osob hrály různé varianty této hry. Některé detaily uspořádání experimentů chybí, nicméně autoři byli překvapeni, že většinou účastníci dávali do veřejného balíku poměrně vysoké částky, mezi 45-50 procenty všech prostředků.

Nejsilnější výjimkou byli postgraduální studenti ekonomie. Ti dávali do společného balíku v průměru pouze 20 procent prostředků.

Ekonomové jsou zkrátka sobečtí parchanti. Zbývá již jen určit, zda je to proto, že se z nich parchanti stávají studiem ekonomie, nebo zda proto, že si ekonomii vybírají ke studiu lidé, kteří již parchanty jsou.

Nebo že by to bylo jinak?

Nabízí se ještě jiné vysvětlení. Studenti ekonomie totiž většinou podobné experimenty znají, protože se o nich učí, nebo je spolupřipravují. Velkou slabinou podobných laboratorních experimentů je skutečnost, že jen obtížně simulují reálné životní situace. Proto také není obvykle doporučováno, aby se studenti ekonomie podobných testů účastnili - je to zcela nereprezentativní vzorek populace.

Vzhledem k tomu, že studenti ekonomie podobné experimenty znají, vesele ignorují veškeré společenské kontexty a experiment berou jako hru, ve které se samozřejmě sobecky snaží maximalizovat vlastní užitek. Kritizovat je za podobnou sobeckost je stejné jako kritizovat hráče pokeru, že není hodný na své soupeře a nenechává je vyhrát.

Neosobní sobeckost je v laboratorním experimentu možná právě díky tomu, že to je jen experiment - jakmile skončí, nemá sobecké chování v laboratoři žádné následky v reálném životě. V reálném životě, kdy už nejde o hru, může pak být chování studentů ekonomie úplně stejně altruistické jako u všech ostatních.

4 komentáře:

  1. presne takeho pokusu som sa zucastnil v zime u nas, na Masarne! v prvom kole sme sme dostali 100kc a cast z nich mali dat na dobrocinne ucely, v druhej casti sme mali delit peniaze medzi seba a spolocny \"pool\" bola tam zmes studentov vsetkych fakult, takze neviem nakolko sobecki boli ekonomovia (ja som nebol :P), celkovo by som vsak vysledok nazval \"primerany\"

    OdpovědětVymazat
  2. Tak buď jsme opravdu tak sobečtí nebo chytřejší než ostatní. Pokud ostatní studenti věděli kolik dostanou, když peníze rozdělí, tak jednoznačně udělali chybu. ;)

    OdpovědětVymazat
  3. Tomu clanku by se skutecne dalo leccos vytknout, ale samotna otazka je podle mne zajimava.

    Mohu-li nabidnout zucastnene pozorovani, tak mi opravdu prijde, ze atmosfera na VSE Praha je naplnena sobectvim podstatne vice nez treba na matfyzu nebo filde. Je ale otazkou nakolik to je velkymi studijnimi obory, vyhodnost altruistickeho chovani v mensich skupinach je zjevna. Hodilo by se srovnani spise s pravy nebo FI MU v Brne.

    OdpovědětVymazat
  4. Nemyslím, že jsou více sobečtí než ostatní.
    Mají spíš své chování pouze vyargumentované na základě svého vzdělání, což jim dává ještě větší sebedůvěru v něj i větší šanci na úspěch. Většina egoistů se chová mimoděk, svévolně aniž by se nad tím příliš pozastavovali. Ekonomové kteří se chovají sobecky (= tj. rozhodně neříkám že všichni!) se tak chovají s velmi jasným vědomím o svém chování.
    Přirozeně ten, kdo vystudoval ekonomii nebude \"úplnej blbec\" ale nevylučuje se, že může být asociál, psychopat, nebo ... cokoliv.

    Při posuzování experimentů a statistik bych byl taktéž opatrný. Čím větší skupina v experimentu, tím sice přesnější statistiky, ale o to více je potlačeno posouzení konkrétního jednotlivce. A konkrétní jednotlivci mají často silný vliv na chování skupin - viz historie diktátorů, většinou asociálů a jinak vyšinutých lidí.

    Pokud jde o příklad, přál bych někomu posoudit, jak asociální prostředí bývá v kolektivech bankovních institucí, realitních makléřů, pojišťováků... Napovrchu úsměvy, uhlazenost, všechno bezvaný. Uvnitř kruté intriky. Jednotlivci jsou motivování k sobeckosti protože ta je nakonec firmou ohodnocena. Je nutno jít přes mrtvoly a lézt po hlavách svých podřízených stále výš. Jinak kariéru skončí.
    Zajímavý dokument k tématu třeba zde:
    http://media.bloguje.cz...orace.php

    OdpovědětVymazat