pátek 29. srpna 2008

Levná pracovní síla překladatelská


Stížnosti na konkurenci levné pracovní síly z Asie slýcháme často. Literární překladatelé si mohou na podobnou konkurenci stěžovat jen těžko, nepřítele však nakonec odhalili ve vlastních řadách.

Překladatel Petr Fantys a předsedkyně Obce překladatelů Hana Linhartová píší o tom, jak překladatelé mezi sebou soupeří a jsou ochotni pracovat za "dumpingové ceny" a že by se tomu mělo zabránit (Chudý jako český překladatel a Překladatel bere 150 korun za stránku, ale měl by brát třikrát tolik).
Celkově je těžké z obou článků vyčíst, co by si překladatelé vlastně přáli. Obecně se oběma články vine myšlenka, že tržní prostředí v překladatelské oblasti nefunguje a že překladatelství beletrie vyžaduje administrativní zásah. Petr Fantys například píše:

Zajímavý je z tohoto hlediska příklad Nizozemska. Celkově tam vychází méně překladů než u nás a obecně v Nizozemsku působí také méně literárních překladatelů, kteří se však této činnosti mohou věnovat na plný úvazek.

Existuje tam totiž Nadace pro literaturu, která prostřednictvím komisí efektivně rozhoduje o kvalitě překládaných děl i samotných překladatelů. Pokud se mladý adept této "profese“ dobře zapíše, může se lépe dostat ke grantům a v konečném důsledku tak - na rozdíl od České republiky - vzniká přesněji vymezená profesní skupina.

Petr Fantys by si tedy zřejmě přál více komisí. Ty však problém nízkých platů nevyřeší. Odpověď je totiž v prvním citovaném odstavci. V Nizozemsku působí méně překladatelů, takže nižší nabídka práce vede k vyšším mzdám a (za předpokladu podobné produktivity) i k menšímu počtu přeložených děl.

Ostatně Petr Fantys to ví, nebo to alespoň podvědomě cítí:

Za fakt, že si literární překladatel na plný úvazek vydělá v průměru méně než 8 000 korun měsíčně (pokud mu je nakladatelství vůbec vyplatí), si samozřejmě mohou především sami překladatelé. Jednoduše proto, že jsou za takovou nehorázně nízkou odměnu ochotni pracovat.

I kdyby uvedené číslo bylo pravdivé, kdo rozhoduje o tom, že je to nehorázně nízká odměna? Pro studenta překladatelství to může být příjemný přivýdělek, spojený s budováním reputace a vlastního lidského kapitálu. Pro důchodce na odpočinku zase způsob, jak kreativně strávit volný čas. Ani pro jednoho z nich není daná mzda příliš nízká, protože kdyby byla, tak by šli dělat něco jiného nebo by se prostě opalovali na lehátku.

A stejně tak tomu je i u překladatelů v plně produktivním věku. Hana Linhartová sama přiznává, že překladatelství beletrie je práce, která je částečně i zábavou. V tom se překladatelé nijak neliší od jiných umělců. Velká většina z nich, kteří nejsou hvězdami, má ne právě zázračné příjmy, vyvážené tím, že se jim jejich práce stala koníčkem a zábavou.

Měl by stát zajistit, aby překladatelé měli vyšší mzdy? Zkuste to říci uklízečce, která rovněž pracuje za velmi nízkou mzdu a ještě ke všemu ji její práce nijak nebaví, nemá žádnou společenskou prestiž a práci si nemůže zorganizovat, jak sama potřebuje.

Překladatelé beletrie nejsou nějakou znevýhodněnou skupinou. Se svým lidským kapitálem a talentem se snadno mohou věnovat jiným činnostem, ve kterých budou daleko lépe zaplaceni. Skutečnost, že to nedělají, je jen důkazem, že jim jejich práce přináší i jiné než peněžní uspokojení.

Oba výše uvedené články argumentují tím, že kvalitní překlad beletrie vytváří pro společnost pozitivní externalitu spojenou s rozšiřováním kulturních statků a že tato kvalita není patřičným způsobem ohodnocena. To ale potenciálně platí jen pro úzký segment překládaných děl. Převážná část překladů beletrie jsou překlady nenáročných odpočinkových paperbacků. Měl by stát kvůli tomu regulovat překladatelskou činnost jako takovou? To už by zrovna mohl regulovat i samotné autory literárních děl.

Hana Linhartová si z pozice předsedkyně Obce překladatelů stěžuje, že Obec je příliš slabá. Jenže taková profesní organizace je tak silná, jak si její dobrovolní členové určí. Zatímco Obec svým členům skutečně může poskytovat přínosné služby v podobě právních nebo administrativních rad, překladatelé samotní o ni zřejmě příliš nestojí. A povinné členství? Chceme skutečně určovat, kdo překládat smí a kdo ne?

9 komentářů:

  1. Ten článek Petra Fantyse jsem taky četl. V podstatě by se chtěl vrátit ke středověkému cechovnímu systému. Podobné tendence se objevují i v jiných oborech - každý, kdo tohle navrhuje přitom předpokládá, že on, v tom cechu určitě bude a on bude rozhodovat o těch ostatních, jestli se můžou stát také členy cechu.

    OdpovědětVymazat
  2. Ono tady nejde jenom o všeobecné „moc málo nám platíte“. O tom jistě rozhoduje trh. Problémem je, že na trhu se pohybuje hodně špatných překladatelů, kteří jsou ochotni za tu nízkou mzdu „překládat“, přičemž poptávající často nejsou schopni/ochotni rozlišovat podle kvality výsledku. Výsledkem jsou buď strašné (v lepším případě, jak píše Petr Fantys, „jen slušné“) překlady, kde trpí pozornější čtenář, nebo kvalitní překlady, za které jejich autor dostal zaplaceno jako za překlad strašný (ale stály ho nepoměrně více času a úsilí).

    Jistě, je pravda, že i toto by měl či mohl vyřešit trh – pokud zákazníci necítí potřebu zaplatit víc za lepší překlad, pak asi lepší překlad není potřeba a překladatelé to mají flákat (či nejlépe offshorovat do té Asie). Jenže něco (patrně nějaká moje hluboko skrytá levičácká část) mi říká, že to není ideální výsledek. A debata by mohla pokračovat stejným směrem, jako debata o dotacích do kultury atd.

    OdpovědětVymazat
  3. Otázka skutečně stojí tak, jestli chcete, aby se uměleckému překladu věnovali jen studentíci a důchodci (obojí je problém: studenti nemají zkušenosti a jejich jazyková úroveň je leckdy tristní; důchodci ty zkušenosti mají, ale leckdy jim ujel technologický vlak, nestíhají už sledovat reálie své jazykové oblasti, jejich jazyk už nepůsobí přesvědčivě, protože je zakonzervovaný, a ty oči občas taky neslouží...)
    Jako redaktor a dlouholetý překladatel vám říkám: trvá řadu let, než si v tomhle oboru vyškolíte špičkového profesionála. Je to práce vysoce kvalifikovaná (narozdíl od té uklízečky, že) a platy se za posledních deset let nepohnuly ani o píď (tedy pro většinu překladatelů pořád oscilují kolem 130 korun na nms). Nemáte nikdy dovolenou, nemáte žádné víkendy, protože ono nejde jen o to dílo přeložit, ale ověřit všechny reálie, překlad po sobě před odevzdáním zrevidovat, pak ho přečíst v korektuře… to všechno je dost časově náročné, ale hlavně naprosto neplacené. K tomu psát anotace, záložky na knížky, dělat pro nakladatele lektoráty knížek, jestli jsou vhodné na překlad… opět zadarmo. Ano, tahle profese hodně těží z entuzismu lidí v branži, že to není „jen“ práce, ale zkuste dnes lékařům říct, že jejich práce je vlastně „poslání“ a že by se měli spokojit s platem kolem českého mediánu.
    Co vlastně překladatelům zbývá? Buď překládat víc (ale zkuste si přeložit víc než 2400 normostránek ročně – je to dobrý recept na vyhoření), nebo to flákat, s nějakými krásami jazyka, neřkuli slovními hříčkami se nemazat (dle hesla „za těch pár krejcarů je to ještě dobré“), nebo požadovat zvýšení honoráře na nakladateli (vůči kterému jste věčně ve slabší pozici).
    A co se děje – spousta výtečných překladatelů už dávno dělá trojnásobně lépe honorované technické překlady, nebo odchází do nadnárodních firem. A já už si dávno odvykl číst překlady, až na těch pár od překladatelských hvězd. Jenže já znám výborně trh (na rozdíl od 99 procent českých čtenárů, takže si dokážu vybrat) a beztak nejsem na překlady vůbec odkázán.
    A na závěr bych se tedy chtěl skromně zeptat, jestli byste nám dělníkům slova neudělil z dalekého Chicaga nějakou hezkou hraběcí radu, jak to zařídit, abychom nepracovali za nějakých sedm dolarů na hodinu.

    OdpovědětVymazat
  4. Díky moc za absolutně nadstandardní odpověď, která si zaslouží stejně pečlivý komentář (i když snad ne tak dlouhý, protože se na řadě věcí shodneme). Ale protože je víkend a já musím naklapat svých deset normostránek, osvětlím vám jen ten prapodivný údaj o osmi tisících, kterým se v těch článcích z MfD argumentuje. (Jako napůl vyžádanou reakci jsem to poslal MfD, ale asi se jim to nějak nehodilo do krámu :))

    Hlady ještě nezmíráme

    Petr Fantys má ve své argumentaci pravdu: práce literárních překladatelů opravdu není nijak zvlášť dobře honorovaná. Ale v zájmu korektní argumentace je nutné podívat se na to, kde se alarmující informace o osmi tisících hrubého vzala. Ďábel se totiž jako obvykle skrývá v detailech. Alena Lhotová při svém výpočtu vychází z několika předpokladů: že překladatel bude ctít evropskou normu a nepřeloží více než šest normostránek denně (sto stránek měsíčně, tedy dvakrát méně, než je v branži obvyklé), že o všech svátcích i víkendech na práci skutečně nesáhne a že si každý rok krom měsíční dovolené dopřeje i dva týdny na vzdělávání a dva týdny bude stonat. Za druhé pak Alena Lhotová odpisuje náklady paušálem ve výši 40 procent a v jejím výpočtu na ně padne 72 z uvažovaných 180 tisíc ročního výdělku. To jsou ovšem náklady účetní, nikoli reálné – ve skutečnosti potřebuje člověk k překládání jen počítač, slovníky a tiskárnu a pak už jen platí za papír a toner, což jsou položky v řádu tisíců, nikoli však desetitisíců. Podtrženo, sečteno, místopředsedkyně Obce překladatelů poněkud nepřekvapivě tvrdí, že pokud bude překladatel málo pracovat, dostane málo peněz (zato však bude mít spoustu volného času).

    OdpovědětVymazat
  5. Jsem rad, ze jste ujasnil, jak je to s tou realnou mzdovou urovni. Prumerny skutecny prijem 8000 mesicne mi skutecne pripadal naprosto nerealisticky, nemel jsem ale nic, cim bych to podeprel.

    Trochu jsem se zacetl do vasi diskuse na Okounu a zajimala by me jedna vec (nechci zasahovat primo do diskuse tam). Dokazete/jste ochoten uvest, jakou maji odhadem sazbu prekladatelske hvezdy (alespon ve smyslu popularity) typu Medek nebo Kanturek? Dokazou si diky tomu, ze prelozili jiz nekolik dilu nejake serie a maji jasny rukopis, rict treba o nasobek sazeb, o kterych byla rec? Rad bych vedel, jak moc vybocuje prekladatelska spicka z prumeru.

    OdpovědětVymazat
  6. Vtip spočívá v tom, že cenové rozpětí mezi neznámým překladatelem a hvězdou je zcela minimální. Začínající překladatel dostane u solidního, velkého nakladatelství za překlad průměrně náročné detektivky 130 korun na nms. Špičkový překladatel jako Pavel Dominik dostane za překlad Nabokova nebo Rushdieho 160 nms. Přitom je zcela nasnadě, že ona detektivka půjde přinejmenším třikrát až čtyřikrát rychleji než taková \"Lolita\" nebo \"Děti půlnoci\". Špičkový překladatel je tudíž za volbu náročnější literatury bit a nejlépe jsou na tom ti, co dokážou namastit 30 stránek harlekýnek denně (ono se to moc neví, ale všechny harlekýnky se musí krátit o cca 40 stránek, tudíž všechna náročnější místa překladatel obvykle vyhodí.)
    Medek dostal za Pottera obvyklých 150 za nms (a posléze si dohodl ještě bonus v podobě koruny za každý prodaný výtisk; oproti německému překladateli Pottera, který si za tantiémy z téhož postavil barák, je ovšem žabař). Honza Kantůrek má za Pratchetta 180 Kč/nms (a směšně malé peníze za dotisky; inu, překladatelé nebývají dobří vyjednavači), ovšem když nepřekládá Zeměplochu, tak dostává cokoli od 130-150 Kč/nms.
    Tedy konkurence kvalitou se finančně nevyplácí (něco bych o tom měl vědět, metálů mám taky jako sovětský maršál). Jediná výhoda jisté proslulosti spočívá v tom, že vám nakladatelé ochotněji posečkají, když se zpozdíte, nebo že se snadněji dostanete k titulům, které byste chtěl překládat.

    OdpovědětVymazat
  7. Podrobně se totéž probíralo i tady: http://www.okoun.cz...ticle-4146849
    Depresivní na tom je, že jde o dva roky starou diskusi. Ve svém hlavním článku se ptáte: \"Kdo rozhoduje o tom, že jde o nehorázně nízkou odměnu?\" Já na rozdíl od našich radikálů nikdy nepoužil slovo \"nehorázně\"; nicméně naše nespokojenost pramení z toho, že se za deset let literární honoráře ani nehnuly, zatímco inflace ano (dá se někde jednoduše najít, kolik ta složená inflace dělá - a o kolik se tedy naše práce pro nakladatele zlevnila?)

    OdpovědětVymazat
  8. Základní časové řady jsou nejjednodušeji k dostání na stránkách Českého statistického úřadu
    http://www.czso.cz.../i/casove_rady
    případně na stránkách České národní banky
    http://www.cnb.cz...L_new/index.htm

    Inflace je zde
    http://www.czso.cz...e.nsf/i/isc_cr
    z těch dat vyplývá, že agregátní cenová hladina mezi roky 1997 a 2007 vzrostla o 38,3 procenta.

    Pokud vás zajímají spíše mzdy, tak zde
    http://www.czso.cz...e.nsf/i/pmz_cr
    Průměrná nominální hrubá mzda fyzických vzrostla za těch 10 let o 100,8 procenta (tedy skoro přesně na dvojnásobek).

    Jenže ani jedna z těchhle veličin neodpovídá na vaši otázku \"o kolik se tedy naše práce pro nakladatele zlevnila?\". Inflace pociťovaná nakladateli totiž může být zcela odlišná od výše uvedených čísel. Vás možná spíše zajímá, jak se vyvíjely ostatní náklady nakladatelů, nebo ještě lépe jak se vyvíjely jejich příjmy - tedy jak rostly ceny knížek a jejich náklady a tedy jak se vyvíjel podíl odměny překladatele na celkovém výnosu z vydání jedné knížky. Vývoj toho podílu samozřejmě není žádným ekonomickým argumentem, proč by se měly odměny překladatelů snížit nebo zvýšit, ale bude asi nejvěrněji odrážet, jak se trh s překlady beletrie vyvíjí. Bohužel však žádná taková data nemám (třeba ale máte k něčemu takovému přístup vy sám).

    OdpovědětVymazat
  9. Vážení, máte úžasné názory, ale...
    podívejte se na věci laskavě z druhé strany!

    Chcete za překlad knihy 40 tisíc? 300 Kč za normostranu? :o)) Toto nemají v ČR ani autoři! Kde by měl vzít nakladatel peníze na uhrazení takových částek? V ČR se vydá kniha, je tu směšně (!!!) nízká kupní síla, takže 2.000ks knihy je odvážnost, která by zasloužila pomalu metál a do týdne je kniha dostupná na torrentech zdarma ke stažení, a tím téměř neprodejná. Celého nákladu se pak zbavujete klidně i několik let. Řekněte mi, kde bych měl vzít peníze na 300Kč/nms?
    Distribuce chce ode mne - ne vyžaduje! - 47% z ceny knihy! Autorská práva? Provoz nakladatelství? Sazba a korekce, které po překladu musí být? Zkuste se nad Vašim fňukáním zamyslet komplexněji a dojte Vám, že omíláte neřešitelní věci. Až se budou v ČR prodávat statisícové náklady knih, bude překladatel dostávat klidně trojnásobek.

    Takže namísto prázdného mlácení slámy, kde zrn není, zkuste začít raději s veřejnou osvětou, třeba již ve školách, že díky krádežím autorských děl a pologramotné populaci krachuje jedno z nejdůležitějších odvětví lidského snažení.

    OdpovědětVymazat