Ekonomická teorie říká, že užitek člověka se řídí jeho vlastní spotřebou statků, volného času a tak dále. Základní myšlenkou teorie relativních cen (což je základ moderní mikroekonomie) je předpoklad, že můj vlastní užitek nezávisí na tom, kolik spotřebovávají ostatní (nyní vynecháváme různé externality a nepřímé efekty).
Někteří ekonomové říkají, že tomu tak není a že osobní užitek závisí rovněž na tom, jak na tom jsou lidé kolem. V angličtině se pro tento jev vžilo označení Keeping up with the Joneses, tedy, volně přeloženo, Držet krok s průměrnou rodinou. Člověk z bohaté čtvrti, který používá omlácené auto, z něj má menší užitek než kdyby ten samý člověk používal auto tímž způsobem ve čtvrti chudé - prostě proto, že se cítí ve společnosti bohatších lidí subjektivně chudší. Tato myšlenka získala velkou podporu díky slavné práci Richarda Easterlina z roku 1974, který zkoumal spokojenost se životem mezi Japonci v 50.-70.letech. V tomto období japonská společnost výrazně zbohatla, Japonci se však necítili spokojenější. Argumentem je, že přestože společnost jako celek si výrazně polepšila, distribuce relativního postavení se nezměnila, a lidé se tedy cítí stále stejně spokojení, přestože na tom jsou mnohem lépe než o dvacet let dříve.
Nová studie Betsey Stevenson a Justina Wolferse přináší výrazně odlišné výsledky. Tady je graf.
Graf znázorňuje výsledky celosvětového dotazníkového průzkumu týkajícího se spokojenosti obyvatel. Závislost mezi hrubým domácím produktem a průměrnou spokojeností obyvatel dané země je velmi silná (červenou šipkou je vyznačená Česká republika).
Při podobných celosvětových průzkumech je vždy dobré být na pozoru. Zajištění srovnatelných podmínek při dotazování je obtížné. Už jen to, aby otázka měla stejný podtext ve všech jazycích je nelehký úkol (agentury na výzkum veřejného mínění potvrdí, jak snadné je tímto způsobem manipulovat). Různou roli mohou hrát kulturní faktory.
V tomto případě (jak potvrzují i další grafy v článku) vliv HDP dominuje. Dalo by se přitom očekávat, že i v rámci tohoto grafu se vyprofilují například skupiny s podobnou kulturou nebo náboženstvím. Nic podobného tu však nevidíme. Vypadá to, že absolutní výše příjmů (nebo spotřeby) skutečně hraje významnou roli.
Je to překvapivé? Řada lidí tvrdí, že dnešní rozvinutá společnost je sice bohatá, ale šťastná není, protože se lidé stále jen za něčím honí. Jenže když se nad tím zamyslíme, tak celé to honění je stále ještě radostné, přinejmenším v porovnání s životem bez tekoucí vody, elektřiny a plným nemocí a špíny.
A také je pěkné, že Česko je o kousek šťastnější než by odpovídalo našemu bohatství (pokud tu čáru lze takto interpretovat). Akortá myslím, že ta šipka vede spíše k puntíku PRI než CZE. Ať už je PRI kdokoliv. :-)
OdpovědětVymazatPravda, tesne vedle ;-). Delat sipky takhle pozde v noci neni dobra vec.
OdpovědětVymazatTakže podle grafu to vypadá, že lidé se z nespokojených stanou spokojenými někde na hranici 8000 dolarů HDP na člověka.
OdpovědětVymazat