Kritikové koncepce dlouhodobého hospodářského rozvoje poukazují na to, že trvalý (podle kritiků rozuměj nekonečný) růst na konečné Zemi není možný:
Podobně uvažující autoři zřejmě smýšlejí o hospodářském růstu v intencích socialistického světa milionů tun oceli a koksu. Hospodářský produkt a tedy i hodnota spotřeby však (naštěstí) nejsou nejsou primárně o vyrobeném objemu, ale o užitečnosti výrobků. A v rozvinutém světě to dnes do velké míry znamená růst kvality. Pro osvětlení této otázky je dobré si uvědomit, co hospodářský produkt a jeho růst vyjadřují. Ponechme stranou otázky praktického měření HDP a zaměřme se na teoretickou koncepci.
Hospodářský produkt vyjadřuje souhrn spotřebovaného zboží, oceněného v tržních cenách (je jedno, zda je zboží spotřebované v kategorii soukromá spotřeba, investice, vládní spotřeba, nebo čistý vývoz). Spořebitelé se přitom o spotřebě rozhodují tak, že vyrovnávají mezní užitek z přidané jednotky výrobku s jeho cenou.
Hospodářský produkt tak de facto agreguje (mezní) užitečností spotřebovaných výrobků. Výjádříme-li změnu hospodářského produktu ve stálých cenách, dostaneme reálný hospodářský růst.
Z toho plynou dva způsoby, jak dosahovat hospodářského růstu. Ten první je kvantitativní a může být vyvolán buď růstem poptávky nebo snižováním ceny zboží. Takový samozřejmě nemůže probíhat donekonečna.
Druhý způsob, jak dosahovat hospodářského růstu, je zvyšováním užitečnosti výrobků (a tedy zvyšováním jejich reálných cen). Takový růst vůbec nemusí být spojen s nekonečným fyzickým objemem zboží nebo likvidací planety.
Jeden příklad za všechny - když jsem kdysi dávno potřeboval nové počítače domů a do školy, koupil jsem si místo nich laptop. Ten byl pro mě užitečnější než dva stolní počítače a také proto jsem za něj byl ochoten zaplatit více než dva desktopy. Jedním laptopem jsem tak přispěl k hospodářskému růstu více než dvěma desktopy. Přitom jsem jednoznačně ušetřil suroviny, šetřím energii a do budoucna vyprodukuju také méně odpadu.
Zkrátka a dobře - kritici trvalého hospodářského růstu by si měli uvědomit, proti čemu vlastně brojí. Trvalý hospodářský růst není ani nemožný, ani a priori destruktivní. Samozřejmě to neznamená, že je trvale zajištěný - ale předem vyloučit jeho možnost vede jen ke zhoršování vyhlídek na lepší budoucnost.
trochu zjednodušené u \"příkladu za všechny\".
OdpovědětVymazatNení vždy jasné, kolik kdo vlastně čeho ušetřil, pokud se jasně neřekne, kam (na co na koho) se ušetření reálně promítne a kolik surovin a energie se spotřebovalo na výrobu výsledného produktu v daném množství. A jak je množství produktu obecně zhodnotitelné. (Váš počítač bude jistě úža-moderní, ale jaksi se nezmíní, že jeho výroba i marketing je ztrátový, vznikl např. pouze kvůli pošahaným plánům managementu. Je smutný trend, že se produkuje zdánlivě \"levné zboží\" ale s vysokými latentními zátěžemi. Tyto zátěže se ve statistikách moc neoběvují, protože se ekonomům nehodí do krámu a jaksi s jejich zbožím přeci nesouvisí. Příkladem je letecká doprava komponent vyráběných jinde kvůli levnější pracovní síle. Zátěž životního prostředí (hluk, zábor půdy, kontaminace) v Asii z důvodu optimalizace nákladů v USA. Samotná zaměstnanost asiatů tyto negativa nevyváží, protože mechanismem globálního byznysu budou stejně okradeni o to, co mají. Přestože budou někteří přechodně pracovat v čistých montérkách u pásu.
Zkrátka a dobře: adoranti trvalého hospodářského růstu by si mohli uvědomit, že jejich výklad může často vycházet z jejich profesionální slepoty. A přiznání této slepoty je při řešení problémů vždy to nejhorší.