Andrew Oswald a Hilda Ralsmark zkoumali životopisy mladých asistentů [článek v pdf] na desítce nejlepších ekonomických kateder v USA. Cílem bylo získat hrubou představu o tom, jakým směrem se ubírá potenciální elita ekonomického výzkumu.
Výsledek? Jednoznačně převažuje empirický výzkum. Mezi nejčastější obory se řadí makroekonomie, ekonometrie a labor economics (první dvě oblasti asi nejsou překvapivé, protože se jedná o nejširší oblasti zastoupené v žebříčku, třetí labor economics si už delší dobu buduje silnou pozici).
Má smysl podle výše uvedeného žebříčku orientovat svoje PhD studium? Pokud ano, jak? Je správnější interpretovat silné oblasti jako obory, o které je zájem a na které je tudíž správné se orientovat, nebo naopak hledat mezery na trhu?
Správná odpověď je, že je to celkem jedno. Pokud máme výše uvedenou informaci k dispozici všichni, tržní nabídka se po určitém čase přizpůsobí poptávce. Nejlepší je zůstat při tom, kde cítíte vlastní komparativní výhodu.
Žádné komentáře:
Okomentovat