Prakticky nezpochybnitelná věta z blogu Bohuslava Sobotky:
Toto tvrzení zaslouží rozbor. Dalo by se totiž ještě více zobecnit. Ve skutečnosti by prakticky všichni chtěli, aby daně platili všichni ostatní, jen ne oni sami.Pokud bychom chtěli odhalit skutečné zakořeněné cítění obyvatel vůči "správné" výši daní, museli bychom zjistit, jak moc závisí Sobotkovo tvrzení na příjmu respondenta.
Jak to udělat? Mohli bychom se zeptat různě bohatých lidí na jejich názor ohledně optimální výše zdanění. Je prakticky jisté, že nalezneme souvislost - lidé s vyššími příjmy by raději viděli nižší progresi, zatímco lidé s vyššími příjmy by raději viděli progresi nižší.
Znamená to, že bohatší lidé jsou asociálnější? To takovým dotazníkem neodhalíme, stejně jako neodhalíme, zda si chudší lidé myslí, že vyšší daně by měli platit bohatí proto, že je to sociálně spravedlivé, nebo proto, že tak se zajistí, aby daně platil někdo jiný než oni. Jak tyto dva vlivy oddělit?
Museli bychom vybrat vzorek lidí z různých příjmových skupin a zeptat se jich na jejich názor ohledně Sobotkova výroku. Po čase bychom stejnému vzorku lidí položili stejnou otázku a zjišťovali bychom, jak změna jejich názoru souvisí se změnou výše jejich příjmů nebo majetku.
Myslíte si, že by názory byly nezávislé na změně ve výši příjmu respondentů? Vsadím se, že nikoliv. Lidé, kteří zbohatli, by začali podporovat daňovou progresi méně, zatímco ti, kteří spíše zchudli, by se k daňové progresi začali přiklánět více.
Je na tom něco nepřirozeného? Není. Ačkoliv lidé cítí potřebu sociální soudržnosti, tak v okamžiku, kdy je možnost, aby náklady na sociální soudržnost zaplatil někdo jiný, velmi rádi ji využijí. Rozdíl spočívá v odlišnosti společenského a soukromého mezního užitku z každé koruny odvedených daní - vaše konkrétní koruna zaplacená na daních vám osobně přinese jen velmi malý zlomek užitku v porovnání s tím, jak byste mohli tuto korunu využít sami.
Máme tedy dva efekty - skutečný pocit potřeby sociální soudržnosti (bohatší mají platit více daní a myslím si to bez ohledu na to, zda jsem bohatý nebo chudý) a snahu přinutit platit daně někoho jiného než mě samého (demokratické vydírání menšiny většinou). Jejich oddělení a kvantifikace jsou však bez výše uvedené (nebo nějaké obdobné) metody nemožné.
A bez takové kvantifikace jsou výroky jako ten Sobotkův přinejmenším zavádějící. Do určité míry totiž ono "trvalé ztotožnění" pro jednotlivce platí jen do doby, než sami zbohatnou.
Ten princip je v pořádku. Bohatší mají platit vyšší daně a taky je platí a to i tehdy, když nemají vyšší sazbu (což bohužel ne všem dochází).
OdpovědětVymazatVyšší sazba pro vyšší příjmové skupiny je dlouhodobě pěstovaný nesmysl v našem státě, který Vás v případě, že podnikáte omezeje v investicích a v případě,že pracujete v utrácení. V konečném důsledku rovněž demotivuje a má uklidnit hlavně ty občany, jež se domnívají, že patříte-li do vyšší příjmové skupiny máte za to být potrestán.
v odstavci \"Jak to udělat? ...\" máš na konci překlep ... nižšími/vyššími... :)
OdpovědětVymazatjohan: dekuji!
OdpovědětVymazatSlabinou předložené teorie je, že pro segmentaci názorů ohledně daňové progrese není důležitá výše příjmu, nýbrž i možnost se zdanění vyhnout.
OdpovědětVymazatNejlepším příkladem je sám soudruh Sobotka, kterému může být mezní daňová sazba celkem ukradená, neb si polovinu oficiálního příjmu nechává vyplácet jako nezdanitelné poslanecké náhrady. Ještě lepším příkladem je jeho Parteigenosse Koloťuk, kterému nosí peníze v igelitce strejda důchodce.