U nás se zabýváme tím, jestli Ivo Budil opisoval nebo neopisoval. Ať už je to jakkoliv, proti nedávnému rozsáhlému skandálu na poli teoretické fyziky je Budil žabař.
Všechno detailně popisuje článek na Ars Technica. Skupina mladých vědců a studentů, z nichž významná část byla z Turecka, si vytvářela publikace bezostyšnou copy&paste kompilací existujících článků. V některých případech okopírovali i abstrakt, jen změnili název. Dva PhD na Middle East Technical University v Ankaře tímto způsobem za 22 měsíců vytvořili 40 článků, než si toho někdo všimnul.
Co je však horší, tyto články se plagiátorům podařilo v desítkách případů úspěšně publikovat ve významných odborných časopisech. Jeden se dokonce dostal do Journal of High Energy Physics. Ušetřen nezůstal ani Czechoslovak Journal of Physics, kam se podařilo propašovat dva plagiáty. O tom, jak "podobné" (nebo spíš identické) některé práce byly, se je možné přesvědčit porovnáním originálu s plagiátem.
Nyní jsou již dotyčné články s omluvou stažené z webu. Někteří vědci se však domnívají, že je to jen vrcholek ledovce a že problém je daleko rozšířenější. To svědčí o tom, že hodnotící proces není příliš důkladný.
Nedokážu si dobře představit, že by něco podobného bylo v takovém měřítku možné u nejlepších ekonomických journalů (i když kdo ví, jak to chodí na lokální úrovni). Koneckonců si každý recenzent dnes může text článku kdykoliv vygooglovat na webu a najít tak případný skutečný originál. Řada ekonomů upozorňuje, že kvalita článků v řadě časopisů je kolísavá, ale takový plagiarismus na vysoké úrovni by byl ukrutnou ostudou. Neuvěřitelně dlouhý recenzenční proces (nezřídka v řádu let) při schvalování článků v ekonomických journalech, na který si mnozí oprávněně stěžují, tak má alespoň malou výhodu - že se na případné kopírování snad snáze přijde.
jj, roztáčí se nám negativní zpětná vazba: publikovaného materiálu je příliš mnoho, takže se nestíhá recenzovat (= klesá kvalita); ti, kdo recenzují, mají méně času na vlastní práci (zhusta navíc v dané specializaci pracuje jen velmi málo lidí, kteří si tak recenzují věci navzájem...); pokud se nastaví přísnější kritéria, hrozí, že se ven nedostane něco zásadního.
OdpovědětVymazatNeznám sice publikační zvyklosti ekonomických periodik, ale je opravdu nějaký důvod k přehnanému optimismu? (Zeptat se nějakého fyzika, jestli je tohle možné v recenzovaném prestižním časopise, taky by řekl, že si to v takovém měřítku rozhodně nedokáže představit...)
zcr: Ačkoliv samozřejmě nikdy neříkej nikdy, v ekonomii se v poslední době projevuje trend opačný k ledabylému recenzování - totiž že si anonymní recenzenti podmíňují schválení zapracováním tolika připomínek, že by recenzent mohl být skoro spoluautorem a z článku se pomalu stává nové dílo. To je taky nešvar, protože se publikace kvůli nekonečným revise and resubmit hodně zpomaluje.
OdpovědětVymazatKoukal jsem na publikační data těch okopírovaných článků a schvalovací proces u nich často trval v řádu jednotek (1-2) měsíců. O tom si v ekonomii člověk může prakticky nechat jen zdát. Pomalý schvalovací proces je sice z podstaty robustnější vůči takovým podvodům, ale zase to žere všechny poctivce.
Vyvrátit možnost plagiarismu ale samozřejmě nelze, i když si můžu myslet, že je systém docela odolný - a o to víc se pak budu divit, až něco praskne ;-).
http://pdos.csail.mit.edu/scigen/
OdpovědětVymazatJe to pro CS, pro ekonomiku bude potřeba upravit DB.
je to az zarazajuce, ze na profesionalnej urovni to moze takto fungovat. na mojej univerzite /muni/ mame /vraj jedinecny/ system odhalovania plagiatov, kazda seminarna praca sa prezenie cez system, kde sa porovnava mozna zhodnost s ostatnymi pracami. tak sa to robi aj s diplomovkami atd... ked si toto viez ustrazit univerzita s nikolkotisic studentmi, nevie si to ustrazit journal, ktory vychadza niekolko krat rocne?
OdpovědětVymazat