Ekonoblogosféra

Tematicky srovnané nejznámější ekonomické blogy přináší Portfolio.com (via blog Café Hayek, který patří do blogovací mafie na hayekovské George Mason University).

Statistiky, kterým není vhodné věřit

Když provádíte výzkum a chcete za každou cenu prokázat, že máte pravdu, existuje spousta způsobů, jak to udělat, aby nebylo snadné přijít na to, že výsledky nejsou úplně košer. Z hlediska vědy je to z dlouhodobého hlediska jedno - dobré metody a výsledky jsou právě ty, které přežily mnoho ověřování a lze se tak spolehnout na to, že nejsou výsledkem chyby nebo záměrného zkreslení výsledků. Není ale překvapivé, že ti, kteří jsou zaměření na krátkodobý užitek, se přesto budou snažit prokázat svou pravdu i za cenu svévolného zkreslení výsledků v naději, že na to nikdo nepřijde, nebo že až na to někdo přijde, tak už to bude jedno.

Přesto je i z hlediska krátkodobého úspěchu klíčové, aby výsledky studie nebyly úplně mimo mísu. A právě jednu takovou studii zmiňují Lidové noviny.

Firma Infopharm vypracovala studii o tom, kolik životů lze v České republice zachránit, pokud by se zavedlo plošné očkování proti pneumokokům:

„Propočítali jsme, že by se plošnou vakcinací dalo u dětí ročně zabránit 28 úmrtím,“ řekl Josef Suchopár z Infopharmu, který za peníze výrobce studii dělal.

Problém je v tom, že data ukazují, že ročně zemřou na nákazu pneumokokem nula až tři děti. Co na to Josef Suchopár?

„To jsou případy, kdy se jednoznačně ví, že dítě zemřelo na následky pneumokokové infekce,“ říká Suchopár. „Naše číslo je odhad případů, kdy pneumokok byl prvotní impulz a vyvolal kaskádu dějů, na jejímž konci byla smrt z jiné příčiny.“

Hmm, tak se dělají věrohodné studie. Opravdu bych chtěl vidět tu metodiku.

Akademický podvod masivních rozměrů

U nás se zabýváme tím, jestli Ivo Budil opisoval nebo neopisoval. Ať už je to jakkoliv, proti nedávnému rozsáhlému skandálu na poli teoretické fyziky je Budil žabař.

Všechno detailně popisuje článek na Ars Technica. Skupina mladých vědců a studentů, z nichž významná část byla z Turecka, si vytvářela publikace bezostyšnou copy&paste kompilací existujících článků. V některých případech okopírovali i abstrakt, jen změnili název. Dva PhD na Middle East Technical University v Ankaře tímto způsobem za 22 měsíců vytvořili 40 článků, než si toho někdo všimnul.

Co je však horší, tyto články se plagiátorům podařilo v desítkách případů úspěšně publikovat ve významných odborných časopisech. Jeden se dokonce dostal do Journal of High Energy Physics. Ušetřen nezůstal ani Czechoslovak Journal of Physics, kam se podařilo propašovat dva plagiáty. O tom, jak "podobné" (nebo spíš identické) některé práce byly, se je možné přesvědčit porovnáním originálu s plagiátem.

Nyní jsou již dotyčné články s omluvou stažené z webu. Někteří vědci se však domnívají, že je to jen vrcholek ledovce a že problém je daleko rozšířenější. To svědčí o tom, že hodnotící proces není příliš důkladný.

Nedokážu si dobře představit, že by něco podobného bylo v takovém měřítku možné u nejlepších ekonomických journalů (i když kdo ví, jak to chodí na lokální úrovni). Koneckonců si každý recenzent dnes může text článku kdykoliv vygooglovat na webu a najít tak případný skutečný originál. Řada ekonomů upozorňuje, že kvalita článků v řadě časopisů je kolísavá, ale takový plagiarismus na vysoké úrovni by byl ukrutnou ostudou. Neuvěřitelně dlouhý recenzenční proces (nezřídka v řádu let) při schvalování článků v ekonomických journalech, na který si mnozí oprávněně stěžují, tak má alespoň malou výhodu - že se na případné kopírování snad snáze přijde.

Rozhovor s Ľubošem Pástorem

Slovenský blog Radostná veda přináší rozhovor s Ľubošem Pástorem.

Ľuboš Pástor bezesporu patří mezi Čechy a Slováky, kteří to v ekonomii dotáhli nejdále. Je profesorem na Graduate School of Business na University of Chicago a jeho příklad ukazuje, že i našinec má šanci prorazit.

Maraton sice zaběhnu líp než Ľuboš, ale zase bych chtěl mít jeho publikace ;-).

K čemu jsou kontroly na letištích

Úřad pro bezpečnost dopravy (Transportation Security Administration) vypracoval studii, ve které zkoumal kvalitu bezpečnostních kontrol na letištích v San Franciscu, Los Angeles a na chigagském O'Hare.

Výsledky jsou katastrofální. V Chicagu se podařilo pronést bezpečnostními kontrolami materiál pro sestavení bomby v 60% případů. Ještě hůře dopadlo Los Angeles, kde se materiál nepodařilo objevit v 75% případů. San Francisco na tom bylo lépe, z pouhými 20% (USA Today zmiňuje, že v San Franciscu má narozdíl od Chicaga a Los Angeles bezpečnost na letišti na starosti soukromá firma).

Je pravda, že testy jsou přísné. Figuranti se nesnaží pronést celé bomby, ale jednotlivé součástky. Stejně tak je ale naivní, že si případný terorista ponese v kufříku bombu o velikostí cihly.

Celá studie ukazuje dvě věci. Zaprvé, případnému koncentrovanému úsilí provést bombový útok nemohou bezpečnostní kontroly zabránit - mohou ho jen znesnadnit. Taková snaha je sice chvályhodná, ale odradí jen méně odhodlané teroristické skupiny. Všichni tak létáme s vědomím, že pravděpodobnost útoku je prostě dost malá na to, abychom ji byli ochotni akceptovat.

Zadruhé, teroristické skupiny na letadla od 11.září 2001 prostě neútočí. Kdyby se o to cíleně snažily, tak se jim to i podaří a my už o jejich úspěších dávno víme ze zpráv.

Zvýšené bezpečnostní kontroly nejsou úplně zbytečné. Protože však stoprocentní bezpečnost nelze nikdy zajistit (to je stejné jako se statistickým testováním), je jen otázkou, jak daleko je s kontrolami třeba jít. Kontroly totiž stojí spoustu peněz a času a znepříjemňují život cestujícím - od front u detektorů, přes zabavování parfémů až po nucené vyklízení letišť v případě prolomení bezpečnosti (a to se nestává ojediněle). V určitém momentu totiž můžeme zjistit, že by bylo vynaložené úsilí a prostředky lepší věnovat na něco úplně jiného.

P.S. Paradoxně nejhorší "výslech" jsme nezažili v USA, ale na letišti v Praze před letem do Atlanty. Zaměstnankyně Delty brala svou roli velmi vážně a 20 minut nás "grilovala" otázkami ve stylu: "Opravdu jste po dobu svého pobytu v Čechách nikomu nepůjčoval svůj mobilní telefon nikomu cizímu? Mohl mít během pobytu v Čechách někdo bez vašeho vědomí přístup k vašemu laptopu?"

Jak vytvořit riskantní portfolio

United Auto Workers (UAW), odborová organizace sdružující zaměstnance v americkém automobilovém průmsylu, se (snad konečně) dohodla s General Motors na podmínkách, za kterých dojde k vyrovnání naakumulovaných budoucích závazků vyplývajících z lékařské péče, kterou je General Motors povinna hradit podle současných dohod. Závazky, jejichž diskontovaná současná hodnota je odhadována zhruba na 50 miliard dolarů, táhly General Motors nezadržitelně ke dnu. Že k dohodě nakonec dojde, bylo jasné dlouho předem (nikdo neměl zájem poslat General Motors do konkurzního řízení), otázkou jen bylo, jaké budou podmínky vyrovnání.

Podle současného návrhu by mohla UAW získat zhruba 17% podíl v General Motors. Stala by se tak největším akcionářem koncernu.

Ačkoliv vlastnický podíl dává UAW možnost výrazně promlouvat do řízení firmy nejen z pozice zástupců zaměstnanců, ale i spoluvlastníků, možná by šéfové odborů měli začít přemýšlet nad tím, jak diverzifikovat investiční portfolio - už v zájmu svých zaměstnanců. Riziko různých důchodových fondů řízených zaměstnavatelem a podobných budoucích závazků zaměstnavatele vůči svým zaměstnancům spočívá v tom, že krach zaměstnavatele dopadne na zaměstnance hned dvakrát - přijde o práci a zároveň se s velkou pravděpodobností rozplynou i budoucí pohledávky za zaměstnavatelem.

Dohodou mezi UAW a General Motors si zaměstnanci v tomto směru moc nepomohli - budoucí závazky převzala místo zaměstnavatele organizace, jejíž prosperita teď na prosperitě zaměstnavatele přímo závisí. Takhle se vyvážené investiční portfolio nebuduje.

Nobelova squadra

James Heckman (2000), Roger Myerson (2007), Gary Becker (1992), Robert Lucas (1995). Chybí už jen Robert Fogel (1993). Fotografie z pondělní tiskové konference

Autor: Fernando Perez

Hurwicz, Maskin, Myerson a Nobelova cena za mechanism design

Letošní laureáti Ceny Švédské centrální banky za ekonomii jsou trochu překvapující, i když si cenu rozhodně zaslouží.

Proč překvapující? Zaprvé - rozhodně nepatřili mezi často zmiňované horké kandidáty. Zadruhé - ačkoliv pracovali ve stejné oblasti, nikdy úzce nespolupracovali. Zatřetí - mechanism design je oblastí, která v současné době není předmětem primárního zájmu. Začtvrté - za související oblast teorie her získali Aumann a Schelling Nobelovu cenu před dvěma lety.

Nobelovu cenu za ekonomii pro rok 2007 získávají...

Leonid Hurwicz z University of Minnesota, Eric Maskin z Princeton University a Roger Myerson z University of Chicago. Komise ocenila jejich teoretickou práci v oblasti mechanism design.

Kdo získá Nobelovu cenu za ekonomii?

Nobelovy ceny za rok 2007 byly v pěti kategoriích již uděleny, ta poslední, Cena švédské centrální banky za ekonomii, získá své(ho) majitele v pondělí. Kdo by to mohl být?