Má Kjótský protokol smysl?

V dřívějším příspěvku jsem psal o tom, že vysoké ceny benzínu snad konečně přimějí Američany k přechodu k efektivnějším automobilům. Otázkou však zůstává, jaký bude mít taková změna dopad na globální emise - a je třeba říct, že mizivý. Celosvětově nebude v příštích dekádách hrát roli to, co udělají rozvinuté země na obou stranách Atlantiku, ale co se stane ve zbytku světa - a tím "zbytkem" se tady rozumí pět šestin světového obyvatelstva.

Mají tedy smysl snahy omezovat emise v rozvinutém světě, shrnuté například v Kjótském protokolu? Mají, i když přímý dopad Kjótského protokolu nebude z globálního hlediska klíčový - právě proto, že se nevztahuje na rozvojové země v čele s Čínou a Indií. Nepodepsaly ho sice ani USA, ale to z hlediska přímého dopadu na růst objemu emisí nemá tak velký význam. USA sice mají velmi vysokou úroveň emisí na obyvatele, ale obrovské nové přírůstky lze v blízké budoucnosti čekat právě spíše v rozvojovém světě (a Kjóto je právě spíše o tom, jak zarazit další nárůst).

Přesto významné kladné efekty snižování emisí v rozvinutém světě existují. První z nich je psychologický - rozvojové země musí nejprve vidět, že to rozvinutý svět myslí opravdu vážně. Druhý efekt je technologicko-ekonomický. Přechod k moderní ekonomice byl u dnešních rozvinutých zemí spojen s velkým nárůstem energetické náročnosti a prudkým zvýšením emisí. Stačí si vzpomenout na londýnský smog z 50. let minulého století. V minulých dvou stech letech touto cestou prošla miliarda lidí. Teď se na to chystá miliard pět.

Rozvinuté země budou těm rozvojovým těžko vysvětlovat, že ony touto cestou jít nemohou. Význam nemá ani rozsáhlá rozvojová pomoc s cílem zlepšení ekologických standardů - účelnost takových programů je většinou pochybná.

Pokud však bude rozvinutý svět vyvíjet a masivně nasazovat energeticky vysoce efektivní technologie, dojde k jejich zlevnění a rázem budou finančně dostupné i pro rozvojový svět. Rozvojové země tak budou schopné a ochotné přeskočit onu fázi ekonomického rozvoje spojenou s nasazováním levných, ale neekologických technologií. I když pro některé rozvíjející se země (třeba pro Čínu) už je v tomto směru už pozdě.