Hurikán Katrina před dvěma lety zdevastoval New Orleans. Prvotní pomoc postiženým byla poměrně chaotická, ale co je mnohem horší, velmi nepřehledná je i následná obnova města.
Larry Kudlow cituje poslední čísla týkající se nákladů na obnovu. Americká vláda v průběhu dvou let od katastrofy nalila do postižené oblasti neuvěřitelných 127 miliard dolarů. Pro porovnání, roční HDP celého státu Louisiana je 141 miliard dolarů.
Například na obnovu domů a infrastruktury bylo vydáno 24 miliard dolarů. Přesto je bydlení stále nedostatek. Ve městě prudce stoupla kriminalita, statisíce lidí se do New Orleans dosud nevrátily a mnozí z nich se již ani nikdy nevrátí. Vládní investice do obnovy jsou předmětem neuvěřitelného plýtvání, porovnatelného v poslední době snad jen s válkou v Iráku. Přes obrovské investice zůstává situace v New Orleans špatná a vyhlídky nejsou právě nadějné.
Mnozí lidé jsou toho názoru, že New Orleans, které z velké části leží na nestabilním podloží pod hladinou řeky Mississippi a sousedního jezera Pontchartrain, nemá smysl dále obývat a vládní pomoc se měla spíše využít na přesídlení stávajících obyvatel. Kdyby se například vyčerpané vládní prostředky rozdělily přímo mezi obyvatele New Orleans, vyšlo by na každého 425 tisíc dolarů.
Larry Kudlow má jiný nápad - udělat z New Orleans zvláštní ekonomickou zónu. Zavést nulové daně z příjmů realizovaných na daném území, ponechat jen daň z prodeje (americká obdoba DPH). Pokud by soukromý kapitál uznal, že má smysl udržovat New Orleans při životě, příliv investic by byl obrovský. Ze státu, který byl i před Katrinou jedním z nejméně rozvinutých v rámci USA, by se mohl stát prosperující region.
Kudlowův nápad neřeší investice do hrází a obnovu páteřní infrastruktury - do těchto oblastí by nejspíše i tak musela investovat federální vláda. Ale soukromý kapitál by mohl New Orleans přetvořit v malý ekonomický zázrak.
Kudlowova myšlenka by však také měla dvě velké skupiny odpůrců. První z nich tvoří ti, kteří mají strach o zachování tradičního rázu města. Pro Američany je New Orleans součástí jejich historie a mnozí z nich si nedokážou představit, jak skloubit rozsáhlou modernizaci s tradicí.
Druhou skupinu odpůrců by byly okolní státy. Takové vedlejší Mississippi na tom není hospodářsky mnohem lépe a asi by těžce neslo rozsáhlé daňové výjimky pro svého souseda - ze strachu o to, že odliv zájmu investorů by byl mnohem vyšší než potenciální pozitivní spillover efekty z rozmachu Louisiany. Opozice by se asi našla i u mnohých dalších států Unie.
Pokud by se však tyhle dvě otázky podařilo vyřešit, byly by takové pobídky pro příchod soukromého kapitálu do města obrovským přínosem. Naděje na normální život v New Orleans existuje. Ačkoliv velká část původních obyvatel nemá (alespoň zatím) o návrat do města zájem, přilákala postupná, i když pomalá obnova města tisíce hispánských imigrantů, kteří se nechají zaměstnávat na stavbách jako řemeslníci a dělníci a chtějí jediné - práci, aby si mohli vybudovat živobytí.
Žádné komentáře:
Okomentovat