neděle 17. června 2007

Práva k duševnímu vlastnictví nejsou majetek


Ve včerejším příspěvku o nové iniciativě MPAA jsem zmínil jeden problém týkající se práv k duševnímu vlastnictví, kterým je (často záměrné) směšování různých druhů právních úprav.

Druhým problémem je připodobňování práv k duševnímu vlastnictví k majetku (viz třeba česká Wikipedia: Duševní vlastnictví je majetek nehmotné povahy...), odkud je to už jen krok k hojně zneužívanému přirovnání porušování těchto práv ke krádeži. A to je závažná chyba, lehce objasnitelná na příkladu patentových práv. Pokud si vyrobím nebo koupím auto, je mým majetkem. Pokud by chtěl někdo mé auto získat, musím s tím souhlasit, jinak se jedná o krádež. Avšak ostatním lidem nic nebrání v tom, aby si vyrobili nebo koupili jiné auto, více či méně podobné a plnící stejný účel. Potom máme každý své auto a vše v pořádku.

Dejme tomu, že ale nyní auto někdo vynalezne. Potom si tento vynález může patentovat a druhá osoba po určitou dobu nemůže auto vyrobit, i kdyby nakrásně přišla samostatně se stejným nápadem. A zde vyvstává klíčový problém - rozvoj vědy a techniky je překotný a probíhá v mnoha směrech naráz. Dříve nebo později by s myšlenkou auta přišel nezávisle i někdo jiný, prostě proto, že časem by to už nebyl geniální, ale naprosto jednoduchý nápad.

Pokud by měl patent charakter majetku, nemohlo by jeho vlastnictví jednou osobou v takovém případě bránit ostatním, aby rovněž získali podobnou věc. Patent však ostatním v nabytí takové věci brání, dokud se nedohodnou s vlastníkem patentu. A podobné je to i s autorskými právy.

Tato nesrovnalost dosahuje absurdních rozměrů v případě počítačové techniky a internetu, jejichž překotný rozvoj způsobuje, že včerejší novinky jsou dnes již zastaralé. Kromě toho se začaly patentovat zcela zřejmé postupy, jako třeba tlačítka na webových stránkách.

Když však práva k duševnímu vlastnictví nejsou majetkem, čím tedy jsou? Ve skutečnosti se nejedná o nic jiného než o práva na státem uznaný monopol. Pokud něco vynaleznu nebo vytvořím autorské dílo, stát mi dává výhradní právo po určitou dobu s tímto výtvorem nakládat a rozhodovat o tom, kdo ho smí a kdo ho nesmí využívat.

A zde je ten klíčový rozdíl mezi majetkem a právy k duševnímu vlastnictví. Zatímco majetek jednoho člověka nebrání jinému, aby vlastnil podobnou věc, v případě práv k duševnímu vlastnictví tomu tak je. A zde vzniká ekonomická externalita. I pokud by pro někoho bylo levnější si daný vynález vyvinout samostatně a nezávisle, nemůže tak učinit, a pokud by chtěl vynález využívat, musí akceptovat cenu za patentová práva, stanovenou prvotním vynálezcem.

Státem uznaný monopol k právům k duševnímu vlastnictví tak musí plnit závažný úkol - vyvažovat pozitivní externality spojené s motivací k vynalézání a tvorbě nových věcí (pomocí udělení dočasného monopolu těm, kteří s těmito nápady přišli), a negativní externality spojené s takto uděleným monopolem (který brání dalším lidem ve zopakování stejného postupu).

Zatímco tedy právo vlastnit majetek je jednoznačné (tedy pokud odhlédneme od státem stanovených daní), otázka práva na monopol spojený s právy k duševnímu vlastnictví je mnohem složitější. Ekonomický základ pro takový monopol spočívá ve fixních nákladech spojených s vynalézáním nebo tvorbou nových věcí, které musí zaplatit pouze prvotní autor, zatímco ostatní tyto náklady nést nemusí, pokud mohou danou myšlenku okopírovat. Státem uznaný monopol tedy slouží jako odměna pro prvotního autora, který svým dočasným monopolním postavením může pokrýt náklady spojené s vývojem nebo tvorbou. Příslib potenciálního monopolního postavení ho motivuje k investicím do dalšího vývoje.

Avšak v okamžiku, kdy je daná věc vynalezená, je daný monopol zátěží, protože monopolní postavení brání společensky efektivnímu využívání vynálezu. Otázka pro (benevolentního) tvůrce pravidel pro práva k duševnímu vlastnictví tedy zní: jak nastavit příslib monopolního postavení tak, aby zároveň motivoval k tvorbě nových vynálezů (tj. ex ante), a zároveň nebránil efektivnímu využívání vynálezů (ex post)?

Názory na tuto otázku se liší. Jak dlouhá by měla být ochrana těchto práv? Jak silná? Co by vůbec mělo být chráněno a co ne? V poslední době jsme svědky prodlužování lhůt k právům k duševnímu vlastnictví. Některé firmy argumentují tím, že výrazně rostou náklady na výzkum, a proto by například patentová ochrana měla být delší. Na druhou stranu ale tyto firmy v poslední době získaly přístup na globální trh, kde mohou mnohem rychleji získat náklady zpět. Nemálo seriózních ekonomů si myslí, že patentová ochrana by měla být zrušena úplně - s tím, že současné patentové právo je v konečném důsledku spíše kontraproduktivní.

U autorských práv je situace velmi podobná - již dlouhou dobu jsme svědky soustavného prodlužování ochranných lhůt. Pak se můžeme ptát, jak společensky efektivní je například ochrana autorských práv mnoho desítek let po autorově smrti. Skutečně se autoři při tvorbě svých děl seriózně zamýšlejí nad tím, jestli se jim taková tvorba vyplatí, když jim autorská práva vyprší například 50 nebo 70 let po jejich smrti? Byli bychom ochuzeni o tvorbu nových děl, kdyby to bylo třeba jen 30 let? Nebo 10 let? Zde je nutné zdůraznit, že z hlediska děl již vytvořených by společensky ideální ochrana byla nulová, takže případné argumenty držitelů práv k dílům autorů již dávno mrtvých jsou zcela irelevantní. Otázkou pouze je, jak efektivně chránit díla, která teprve budou vytvořena.

Konečně současný mechanismus udílení monopolů k duševnímu vlastnictví není jediným možným. Existují například alternativní myšlenky, že by stát práva k duševnímu vlastnictví určitým způsobem vykupoval a obratem je dával k dispozici všem. Tím by se odstranil problém se stanovením "rozumných" pravidel pro monopoly - na druhou stranu by ale vyvstal problém nový, a sice s "rozumným" oceněním těchto práv. Tyto nápady zdaleka nejsou rozpracované natolik, aby byly nasaditelné v praxi.

Na závěr je potřeba zdůraznit, že ačkoliv jsem na začátku uvedl, že přirovnávat porušení takto uděleného monopolu ke krádeži je zavádějící, jedná se samozřejmě stále o porušení práva a majiteli těchto práv vzniká škoda (i když její ekonomické vyčíslení je dost obtížné). Co je ale důležité, je si uvědomit, jak tato práva vznikla, kdy jsou přínosem a kdy se stávají kontraproduktivními.

P.S. Pro objasnění: Z hlediska účetnictví firmy lze na práva k duševnímu vlastnictví skutečně nahlížet jako na majetek, protože je lze zařadit do účetnictví jako aktivní položku přinášející výnosy. Ekonomicky se ale o majetek nejedná.

9 komentářů:

  1. Dobre napsano!
    A jeste bych k tomu dodal, ze nejrychleji se vyvijeji ekonomiky statu, ktere to ochranami tolik neprehaneji.

    OdpovědětVymazat
  2. Pěkný článek, pouze si nejsem jistá s tvrzením, že práva k duševnímu vlastnictví se v účetnictví řadí mezi aktiva.
    Je velmi složité a prakticky nemožné spolehlivě něco takového ocenit, účetnictví, které respektuje zásadu opatrnosti (v tomto případě by se mohlo jednat o zákaz přeceňování směrem nahoru), tak většinou takovýto druh \"majetku\" mezi aktiva neřadí, ačkoliv je jasné, že podniku výnosy (a často značné) přinášejí. Je proto rozdíl, jestli vlastním patent, který jsem si zakoupila, má proto nějakou uřčitou hodnotu, pak ano, budu ho vykazovat jako aktivní položku.
    Tento problém řešila například zoologická zahrada v Berlíně, když si nechala patentovat ochrannou známku na medvěda Knuta, sama by si ji jistě mohla ohodnotit velmi vysoko, v aktivech se ale tato suma objevit nemohla. Pokud se tedy stane, že jednoho dne od ní někdo tuto známku koupí, teprve v tomto okamžiku si ji kupující bude moci do aktiv zařadit.
    Právě pojem vykazování práv k duševnímu vlastnictví je velmi sporným tématem. Máte proto pravdu, že se o aktivum jedná (nutno dodat, že česká legislativa nezná žádnou definici aktiv), ovšem v účetnictví se zpravidla nevykazuje právě kvůli nespolehlivému oceňování.

    OdpovědětVymazat
  3. Hlavní vada je, že autor operuje s pojmem majetek, aniž by ho nějak vymezil. Veškerý následný úvahy o tom, co je správně a co je chybně označováno za majetek, jsou pak k ničemu. Ten článek se tváří, že má podobu důkazu, ale je to vlastně definice. Je to definice autorova pojmu majetek.

    OdpovědětVymazat
  4. lidí se tím živí , moc peněz to stojí (patent mimo Čínu stojí až 1,5 milionu )a moc papírování ... a co to by to musil být za vynález --- aby se to vyplatilo !!!!
    A Čína to stejně bude vyrábět -- patent - nepatent !

    OdpovědětVymazat
  5. Patenty mám -v Německu - ve Francii -i jinde - ale u nás chtějí jen peníze ! Kde je vzít ? My vám pujčíme ! Dokonce i 400 000kč -(třeba u JIC)- pak si to odečteme - pochopitelně i z ůrokem !
    Riziko ale nesu jen já ! Oni mají zaručené zisky z půjček vždycky!!!! Nepomáhají- jen okrádají , máme v ČR nejmíň patentů v Evropě , oni jen zkreslují hodnocení a pořád jsou -to je divné - nejlepší. !!To je do očí bijící !
    JIC je združení právníků !!!! Tam jde jen o peníze - ne o pomoc vynálezcům !
    Zkuste jim dát (fingovaně)nějaký nápad , a pak uvidíte !!! Peníze !!, - Vy nemáte sponsora ???? My vám půjčíme !...Atd
    Dotazník na několik stran - a- a- dají Vám to pak na internet !
    My sme mu pomohli - a za to berou plat !!

    Chlubí se i tím, že pomohli jednomu, který teď prodává barvy do tiskáren , a zaměstnává dokonce dva lidi !!!!!
    O kolik mně to vyjde dráž - to už neříkají !Kdyby on neexistoval - koupil bych to jinde !Více takových !! Velký úspěch !!! A další ocenění JICu , že mu dokonce pronajal prostory !!!
    Jen tak dál !

    OdpovědětVymazat
  6. jen ten , kdo nemá o věcech ani páru by u nás něco dobrého patentoval!! Vždyť stačí mobilem --blik - a za sekundu je to vše třeba v USA! Věříte všem lidem , kteří s tím přijdou do styku ???? Já ani uklizečce !

    OdpovědětVymazat
  7. Nesuhlasim s vasim tvrdenim, ze \"jedná se samozřejmě stále o porušení práva a majiteli těchto práv vzniká škoda\". Autorske \"prava\" nie su skutocnymi pravami, ale ako spravne pisete v clanku, umelo vytvorenym statnym monopolom. Autor v skutocnosti nema prirodzene a spravodlive pravo nakladat a rozhodovat o nakladani s nosicmi a kopiami jeho diel, ktore su vo vlastnictve niekoho ineho. Stat mu taketo nespravodlive a neprirodzene \"pravo\" akoby umelo prideluje a mocou vynucuje obmedzovanie prirodzenych vlastnickych prav povodneho majitela nosica novej kopie autorovho diela.
    Dalej sa neda povedat, ze autorovi vznika \"skoda\". Ano, je ukrateny o potencialny zisk, ale rovnako su o \"potencialny zisk\" ukrateni vsetci ucastnici trhu v konkurencnom prostredi. Majitel maleho zelovocu je ukrateny o potencialny zisk ked v supermarkete znizia ceny jablk. Da sa ale hovorit ze mu tym vznika \"skoda\"? Podla mna nie, ani keby mu stat udelil nespravodlive \"pravo\" monopolneho predaja jablk.

    OdpovědětVymazat
  8. Podobný článok vyšiel aj na Slovensku od pána Samuela Horu. Mám dojem, že obaja páni nepoznajú Autorský zákon. Prirovnávať autorské práva k predaju
    jabĺk alebo inému ovociu sa mi zdá scestné až neúctivé k duševnému vlastníctvu.
    Autori oboch článkov na jednej strane považujú za nespravodlivé akýsi štátny monopol na duševné vlastníctvo ale neriešia ochranu týchto práv. Jeden z uvedených autorov sa zamýšľa, že štát by mohol vykupovať duševné vlastníctvo (len nevie ako by sa to oceňovalo) - to potom by len bol MONOPOL. Ten v určitom zmysle bol pred 89. rokom, keď existovali rôzne komisie, ktoré oceňovali hodnotu vytvoreného diela. Tiež si neviem predstaviť ako by sa oceňovalo dielo skôr než by bolo vytvorené. Ak pán Hora porovnáva ukrátený zisk z duševného vlastníctva s ušlým ziskom s predajom jabĺk, tak musím len konštatovať, že obaja autori sú na míle vzdialení od problematiky právnej ochrany duševného vlastníctva a doporučujem im preštudovať si Autorský zákon, ktorý nie je ideálny ale aspoň neporovnáva duševné vlastníctvo s jablkami.

    OdpovědětVymazat
  9. Pan Vlado sa zamysla nad autorskymi pravami v suvislosti s niektorym z mojich clankov, ale z toho, co pise, sa zda, ze ich velmi pozorne necital. Zakladny problem, ktory uplne prehliada, totiz je, ze tieto takzvane \"prava\" vobec neexistuju. Autori nemaju ziadne \"pravo\" k idealnym objektom svojich diel. Tieto fiktivne \"prava\" vznikaju len ako nasilna statna regulacia, v skutocnosti su to privilegia udelovane panovnikom na ukor prirodzenych vlastnickych prav inych osob.

    Cize \"odporucenie\" \"prestudovat\" si autorsky zakon je uplne scestne. Je to ako keby odporcovia M. Luthera Kinga ml. mu odporucali, aby si precital miestne nariadenia tykajuce sa osob inej farby pleti :)

    Vlado, \"usly zisk\" z predaja kopii diela JE NAOZAJ to iste ako \"usly zisk\" v akomkolvek inom konkurencnom boji. Jediny rozdiel je v tom, ze stat nasilne, nezmyselne a nespravodlivo zakazuje prve, kym druhe nie.

    OdpovědětVymazat