Rada z Matlabu

Pokud máte výpočet, jehož výsledek má být komplexní, pak tento algoritmus nedávejte do for-cyklu indexovaného přes proměnnou i.

Proč? Matlab smíchá proměnnou i se stejnojmenným typem pro imaginární složku komplexního čísla a dopadne to špatně - zkrátka i nebude mít hodnotu imaginární jednotky, ale indexu ve for-cyklu (protože ten byl definovaný jako první).

Co je horší, problém se někdy může objevit i tam, kde s komplexními čísly nepracujete. Včera jsem v Matlabu implementoval algoritmus, kde se musela řešit rovnice typu polynom krát exponenciála rovno nule. Protože klasický numerický solve v Matlabu selhával, naprogramoval jsem si v rychlosti metodu největšího spádu. Fungovalo to, ale chtěl jsem si ověřit, že dostávám správný výsledek. Celá rovnice byla parametrizovaná parametrem r, a když se ten poslal limitně k nule, tak exponenciála zmizela a zůstala jednoduchá kubická rovnice.

Protože Matlab umí kubické rovnice analyticky, prohnal jsem ji přes solve - a tradá, řešení bylo úplně jiné. Tak jsem překopal celý numerický výpočet - pořád stejný výsledek. Napadlo mě, abych řešení kubické rovnice dosadil zpátky do rovnice. Zkusil jsem to, a nedostal jsem nulu.

Když už jsem začínal mít pocit, že Matlab chybně řeší kubické rovnice, udeřila mě do očí zrada z záměně i. Byla to v podstatě náhoda - s komplexním řešením jsem totiž nepočítal, protože jsem bezpečně věděl, že kořeny mají být reálné.

Jenže! Matlab při symbolickém řešení kubické rovnice samozřejmě neví, že řešení bude reálné, a tak komplexní část raději zahrne, i když ta třeba bude nakonec nulová. V mém případě se ale i z komplexní části vyhodnotilo jako index z cyklu a bylo vymalováno. Špatný výsledek byl na světě.

Heteroskedasticity or Heteroscedasticity?

Anglické ekonometrické názvosloví je v této otázce rozpolcené. Huston McCulloch vysvětluje ve svém článku (JSTOR, placený přístup) v Econometrice z roku 1985, že správně anglicky je heteroskedasticity.

Protože se heteroskedastic v angličtině vyslovuje s k, muselo být slovo přejato přímo z řečtiny a ne přes latinu nebo francouzštinu. Proto je verze s k správná.

Ne že by to něco měnilo na hojně rozšířeném používání obou verzí. Článek z roku 1985 evidentně neměl patřičný dopad... ;-)

Měl by být prodej orgánů legální?

Jedna holandská televizní stanice spustila soutěž, ve které budou diváci SMSkami hlasovat, který ze tří soutěžících by měl získat ledviny smrtelně nemocné ženy. Každý ze soutěžících transplantaci ledvin potřebuje a získá je v okamžiku, kdy dárkyně zemře.

Proti soutěži se zvedla vlna kritiky, televizní stanice se ale brání tím, že chce poukázat na akutní nedostatek orgánů pro transplantace.

Třetí série Lost skončila

Zdroj: Wikipedia

A můžeme se těšit na další.

Lost - Season 3 skončila ve středu večer, a skončila myslím zajímavě na to, aby byly na co navazovat. I když odjezd z ostrova nebyl přímo ukázán na kameru, záblesky z Jackovy minulosti (tedy spíš budoucnosti) ujišťují, že se trosečníci z ostrova dostali - ale zároveň poskytují dost indicií k dohadům o tom, proč a jak se Jack a ostatní na ostrov vrátí (pokud si chcete přečíst detaily o posledním díle, stačí jít na Wikipedii.).

Můj tip - z ostrova je neodvezla žádná záchranná expedice, ale lidé spojení s Dharmou, kteří se už dlouhou dobu snaží tajemný ostrov opět najít. Teď, když se jim to konečně podařilo, můžou pokračovat ve svých experimentech. Naši Ztracení se na ostrov vrátí (podle záblesku z budoucnosti Jack po ostrově intenzivně pátrá) a Dharmě to nakonec nandají.

Většina záhad ostrova zůstala neodhalena. Nevíme, odkud se vzala sekvence čísel, létající roj, původní obyvatelé ostrova (kteří vypadají, že vůbec nestárnou), kdo je Jacob, proč se ostrov nedá najít, proč se na ostrově rychle regenerují zranění (obzvlášt Mikhail je snad nesmrtelný), ani proč se na ostrově nerodí děti.

Autoři seriálu se nedávno vyjádřili, že seriál skončí šestou sérií. Pokud by to měla být pravda (těžko říct), čeká nás ještě 48 dílů ve třech sériích. Čtvrtá série každopádně začíná v únoru 2008.

Číňané pěstují zlato

I když jen to virtuální.

Síťové počítačové hry dnes představují miliardový byznys. Battle.net, jeden z neoblíběnejších hráčských serverů, zprostředkovávající například Starcraft, Warcraft, nebo Diablo, má miliony zákazníků.

Hraní ale vyžaduje často spoustu zdlouhavých a nepříliš zábavných aktivit potřebných k vylepšování postavy - například vydělávání virtuálních peněz k nákupu potřebného vybavení, nebo získávání bojových zkušeností, aby se postava posunula do vyšší úrovně (což může být nudné, pokud hru dobře znáte, ale potřebujete vycvičit novou postavu).

Pokud se vám s tím nechce ztrácet čas, existuje alternativní řešení. Outsourcovat tuhle práci do Číny.

O tom, jak to funguje, psaly před rokem a půl NY Times a nyní Freakonomics blog zmiňuje, že se o tom Patrick Bateman chystá natočit dokument. V Číně existují firmy, kde sedí desítky počítačových maniaků, kteří se zabývají výcvikem postav a vyděláváním virtuálních peněz, které potom za dolary prodávají na eBay. Přestože se firmy provozující herní servery snaží tuto činnost potírat, živí se tímto způsobem statisíce Číňanů.

Mezi internetovými farmáři funguje obrovská konkurence, která drží ceny virtuálních postav a virtuálních peněz poměrně nízko (zajímavé by bylo sledovat vývoj měnového kurzu Warcraftího zlata k dolaru). Přesto se jim tahle práce v porovnání s alternativami, které mají, vyplatí. A ekonomicky to koneckonců má smysl - cena času je pro Američany nebo Evropany o tolik vyšší než pro Číňany, takže jde o oboustranně výhodný obchod.

Někteří hráči vznášejí oprávněnou námitku, že takovéhle jednání kazí hru, a že cílem hry je zábava a ne snaha o koupi co nejlepší postavy. Jenže když softwarová firma vytvoří umělý svět s tak komplexními vztahy, nemůže se divit, že se v něm hráči začnou chovat podobně, jako ve světě reálném - tedy ekonomicky.

Virtuální světy by tedy mohly za určitých podmínek sloužit k experimentům týkajícím se motivace lidí - a taky se tím někteří lidé zabývají. Ale o tom zase někdy jindy.

Pavel Kohout začal znovu blogovat

PPF prochází docela hektickými časy. Neodvažuji se spekulovat, zda to s tím nějak souvisí, ale z PPF odešel také Pavel Kohout. Proč o tom píšu? Protože se po roce vrací také ke svému blogu.

Kdo nemáte jeho blog v bookmarcích, tak to rychle napravte, protože logicky konzistentních ekonomických úvah je na českém internetu docela málo.

Ano, je to už týden stará informace, ale nějak nebyl čas...

Jaký jazyk používají odborné ekonomické časopisy?

Nils Goldschmidt a Benedikt Szmrecsanyi publikovali v American Journal of Economics and Sociology článek What Do Economists Talk About? A Linguistic Analysis of Published Writing in Economic Journals [placený odkaz] zabývající se lexikálním rozborem článků v některých odborných časopisech - z ekonomických to je American Economic Review (AER), The Economic Journal (EJ), Journal of Economic Perspectives (JoEP) a American Journal of Economics and Sociology (AJES). Autoři detailně popisuji metodiku měření, ale pojďme rovnou k výsledkům.

Hyperinflace v Zimbabwe se stupňuje

V únoru jsem psal o tom, že inflace v Zimbabwe dosáhla 1200% na roční bázi. Od té doby už je to jen horší. Nedávno mě Majo upozornil, že inflace se v březnu zvýšila na 2200% ročně. A nyní BBC uvedla, že v dubnu se roční inflace vyšplhala už na 3732%. Pokud by taková inflace vydržela v průběhu pěti let (což se zatím nedá nijak předvídat), zvýšily by se ceny 80 milionkrát.

Oba články hovoří o hospodářské katastrofě, nízké produktivě, výpadcích elektřiny a potenciálním nedostatku potravin kvůli neúrodě. Všechno je pravda, přesto oba články hlavní příčinu hyperinflace však trestuhodně opomíjejí.

Výkyvy cenové hladiny mohou být způsobeny různými vlivy. Reálné faktory mohou určitou míru inflace vyvolat, stejně tak jako hyperinflace pravděpodobně výrazně poškodí reálnou ekonomiku. Hyperinflační epizody jako ta současná v Zimbabwe však mohou být způsobeny pouze a jedině neustále se zrychlujícím tištěním peněz. Za hyperinflaci zkrátka může centrální banka (případně vláda, pokud jí to nařídila).

K zastavení hyperinflace by tedy stačilo jediné - aby centrální banka zpřísnila svou měnovou politiku. Samozřejmě, že se to neobejde bez krátkodobých negativních reálných dopadů, protože jakýkoliv inflační šok (i ten, který inflaci snižuje) nutně bude mít vliv na rozhodování ekonomických subjektů. Jenže k tomuhle kroku bude muset dojít tak jako tak, ať už dříve nebo později.

Proč to tedy centrální banka (resp. vláda) neudělá? Inflace funguje jako skrytá daň - dává vládě do rukou výnosy z ražebného (pomocí kterých může vláda financovat státní aparát) a na druhé straně znehodnocuje úspory obyvatel. Existují modely, které ukazují, že tato inflační daň může optimálně nahrazovat část daní z příjmů v zemích, ve kterých se daně z příjmů obtížně vymáhají (do modelu je však potřeba zakomponovat silné rigidity, které zabraňují ekonomickým subjektům, aby se na budoucí inflaci optimálně připravily). Na druhou stranu Zimbabwe je učebnicovým příkladem toho, co se stane, když se to s tištěním peněz přežene.

Robert Mugabe už dávno ztratil kontakt s realitou a neustále tvrdí, že za ekonomickou krizi v Zimbabwe mohou vyspělé země. Kolaps jeho relativně prosperující země však způsobil jen on sám.

Ekonomické číslo pro dnešní den - Ceny online reklamy

V den, kdy se střílelo na Virginia Tech, vyskočily ceny za odklik na fráze "Virginia Tech," "Virginia Tech shooting," a "Virginia Tech massacre" až na pět dolarů. V průběhu následujícího týdne klesly na šest až osm centů za kliknutí.... Dlouhodobější termíny ze zpravodajství jako "Iraq war" stojí v průměru 39 centů za kliknutí.

Zdroj: Wall Street Journal

Ceny online reklamy reagují neuvěřitelně pružně na náhodné podněty. Velké zpravodajské portály se v době mimořádných událostí snaží ulovit co nejvíce nových čtenářů, a tak neváhají za reklamu nabízet přechodně vysoké částky. Viceprezident NYTimes.com Murray Gaylord to přirovnává k dřívějším kamelotům vykřikujícím titulky nejnovějších zpráv na nárožích - jen teď se překřikování přesunulo do virtuální sféry.

Výrobci oblečení bojují proti clům a argumentují diskriminací podle pohlaví

Celní sazebníky jsou zajímavé čtení. Prakticky každá země používá dovozní cla, která podle oficiální rétoriky mají pomáhat domácí ekonomice. Ačkoliv jasně stanovená dočasná cla mohou mít v některých případech své opodstatnění, v realitě se celní předpisy stávají neproniknutelnou džunglí nařízení, výjimek a zvláštních režimů.

Vypadá to, že s výjimkou regionálních zón volného obchodu a celních unií mezi sebou země bojují ať už bilaterálně nebo na půdě Světové obchodní organizace (WTO) o to, která položka celního sazebníku bude zatížena jakou sazbou a za jakých okolností lze tyto sazby měnit. Ale bojují mezi sebou skutečně země? Ne. Ve skutečnosti je to souboj jednotlivých lobbystických skupin. Každá taková lobby bojuje za své zájmy a často tím vytváří asymetrie v celních sazbách, které poškozují i vlastní zemi - ale to je lobbystickým skupinám celkem jedno. Ty spoléhají na to, že celní sazebníky už jsou tak nepřehledné, že se v nich nikdo nevyzná - a když náhodou ano, tak nebude v jednotlivých položkách rýpat.

Jak píše NY Times, v USA tak k neuvěřitelným paradoxům dochází například u oblečení. Pánské plavky jsou zatíženy 28 % clem. Dámské plavky ze stejného materiálu a od stejného výrobce mají jen 12 % clo. Kombinézy? 14 % u dámských, 9 % u pánských. Vlněné svetry? Clo 18 % na pánské, necelých 9 % na dámské. A tak by šlo pokračovat dále a dále.

Prodejcům oblečení nyní došla trpělivost a rozhodli se poslat americkou federální vládu k soudu. Kuriózní na celé věci je to, že boj za nižší cla je vedený na základě argumentu o diskriminaci podle pohlaví. Ale jen to dokumentuje, jak partikulární zájmy jednotlivých lobbystických skupin udělaly z celního sazebníku seznam absurdit.

Právníci i precedenty dávají prodejcům oblečení velkou šanci na úspěch. Je ale zarážející, že je potřeba použít antidiskriminační argument tam, kde postačí jednoduchá ekonomická logika a koneckonců i prostý selský rozum.

Jak Američané tloustnou kvůli zemědělským dotacím

Dotace v zemědělství nejsou problémem jen v Evropské unii, ale i v USA. Ročně americká vláda rozděluje desítky miliard dolarů zemědělských dotací. Většina z nich podporuje výrobce kukuřice, soji, pšenice, rýže a bavlny - celkem to v roce 2005 dělalo zhruba 25 miliard dolarů. Systém je poněkud jiný než v Evropě a je založený zejména na dotacích na vypěstovanou produkci (zatímco v Evropě jsou to převážně dotace redukci výroby) - motivuje tak k vyšší výrobě.

Jak to souvisí s obezitou? NY Times přináší článek o Adamu Drewnowském z University of Washington, který hledal způsob, jak v obchodě co nejlevněji nakoupit co nejvíce kalorií.

Po staletí byla totiž problémem nejchudších vrstev podvýživa. V poslední době se však v USA karta obrací - chudší vrstvy jsou daleko obéznější než "průměrný" Američan. Jedním z důležitých faktorů je, že v supermarketech nakupují hlavně levnější potraviny - a to jsou právě ty, které obsahují největší množství cukrů a tuků.

A tady se dostáváme k dotacím. Právě sacharidy přetvořené z kukuřice a tuky ze soji představuji dominantní složku nejlevnějších potravin. Je to paradoxní - kalorie v sofistikovaných a složitě průmyslově vyráběných předpřipravených jídlech jsou levnější než kalorie v čerstvé zelenině. A miliardy státních dotací tomu napomáhají - dotace na produkci čerstvé zeleniny jsou v porovnání s dotacemi na kukuřici a soju zanedbatelné.

Adam Drewnowski tak zjistil, že zatímco reálné ceny (po očištění od inflace) čerstvé zeleniny a ovoce vzrostly od roku 1985 o 40%, reálné ceny nealkoholických nápojů plných cukrů z kukuřice klesly o 23%.

Celé to jen dokumentuje, jak má selektivní podpora velmi úzké skupiny obyvatel široké sekundární dopady na celou společnost. Americká vláda utrácí miliardy dolarů na programy pro boj s obezitou. Na druhou stranu dalšími desítkami dolarů obezitu podporuje. Vyhozené peníze.

Kde nakupuje Wal-Mart?

Benjamin Edwards si v roce 2001 udělal malý průzkum. Během jednoho dne navštívil celkem osm hypermarketů Wal-Mart a nenápadně si na ruku zapisoval, ze kterých zemí pocházejí jednotlivé produkty. Celkem se mu podařilo poznamenat si zhruba 700 různých výrobků. Ze zaznamenaných údajů si vytvořil níže uvedenou mapku.

Mapce jednoznačně dominuje Čína. Samozřejmě, výběr není úplně reprezentativní, 700 vzorků z desetitisíců položek, které Wal-Mart prodává, je jen zlomek. Rovněž je pravda, že se z Číny dováží spousta drobných a levných věcí, zatímco dražší produkty mohou být odjinud. Konečně Wal-Mart se jasně zaměřuje na levné zboží, takže to rovněž není reprezentativní obrázek celkového amerického maloobchodu.Ale i tak Čína ve světě Wal-Martu výrazně dominuje.

Je to dobře nebo špatně? Wal-Mart je největším retailovým prodejcem v USA a je pověstný svou agresivní cenovou strategií. Kritici zdůrazňují, že Wal-Mart likviduje konkurenci a nabízí jen nízké mzdy. Zastánci oponují, že zaměstnává jinak obtížně zaměstnatelné pracovníky z nízkými schopnostmi a navíc z výrazného snížení cen profitují všichni.

A to je to, oč tu jde nejvíce. Pro chudší vrstvy je Wal-Mart přínosem, protože cenová válka, kterou Wal-Mart rozpoutal, výrazně zvýšila jejich životní úroveň. A nižším cenám ve Wal-Martu se musely alespoň částečně přizpůsobit i ostatní řetězce, takže na tom vydělají i ti, kteří jinak ve Wal-Martu nenakupují.

Konečně by bylo zajímavé vidět, jak se od roku 2001 situace změnila. Pravděpodobně dále oslabil podíl zemí, jejichž měny se neváží na dolar, protože od roku 2001 dolar prudce oslabil. To by se teoreticky týkalo i Evropy, kdyby evropský podíl už v roce 2001 nebyl prakticky nulový.

Zdroj: www.benjaminedwards.net

Na Empire State Building

I na Empire State Building fungují ekonomické zákony - poté, co spadly obě věže WTC, je Empire State Building nejvyšší vyhlídkou v NYC, takže zdvojnásobili vstupné...

Ekonomické číslo pro dnešní den - dnes o zdraví

V roce 1900 byl celosvětový průměr očekávané délky dožití při narození 31 let. V roce 2003 to bylo 66,8 let.

Zvyšuje se výskyt onemocnění rakovinou, nebo problémy se srdcem? Ano, ale je to zejména kvůli zvýšené délce dožití. Pokud dnes dojde k výskytu rakoviny, je to ve věku v průměru o osm let vyšším, než před sto lety. U srdečních potíží došlo k posunu o devět let.

Novorozenecká úmrtnost byla před sto lety řádově ve výši 200 úmrtí na 1000 narozených dětí. Dnes je to ve vyspělém světě méně než 10 úmrtí na 1000 novorozenců.

Ano, dnes jsme vystaveni spoustě civilizačních chorob, obezitě, stresu, dopravním nehodám, a je důležité se těmto problémům neustále věnovat. Neměli bychom ale zapomínat, že tyto problémy jsou v podstatě směšné v porovnání s tím, s čím bojovali lidé před pouhými pěti generacemi. Kdo tvrdí, že rozvoj civilizace je má pro lidstvo více negativních než pozitivních stránek, nemůže to myslet vážně.

Zdroj: The Improving State of the World

Kdo má největší šanci v Eurovision Song Contest?

Kabát v Eurovision Song Contest neuspěl, skončil v semifinále poslední. Opravdu tedy nezaujal. Záleží při soutěži ale opravdu jen na kvalitě, resp. na tom, jak se soutěžící strefí do stylu diváků (ať už je ten styl jakýkoliv)? Nebo hrají roli i jiné faktory?

Ukazuje se, že kromě kvality soutěžících je důležitým faktorem společná historie s ostatními zeměmi. Pojďme se na to podívat.

Kolísání hospodářského cyklu

Níže uvedený graf pochází z jedné z posledních prací Miltona Friedmana - zachycuje vývoj volatility peněžní zásoby (agregátu M2) a důchodu v USA. Na první pohled jsou v časových řadách patrné dva zlomy. Tím prvním je prudký pokles volatility obou veličin na počátku 60. let, v době nástupu monetarismu. Tím druhým je další pokles volatility důchodu na konci let osmdesátých.

Zlom na počátku 60. let musel být pro Friedmana zadostiučiněním. I když někteří autoři argumentují, že celkové náklady hospodářských cyklů na blahobyt společnosti jsou relativně malé, přesto mohou existovat skupiny obyvatel, které mohou poměrně trpět, obzvláště pokud mají omezenou možnost si půjčovat. Stabilizace hospodářského cyklu tak rozhodně není na škodu. Podobný průběh volatility peněžní zásoby a důchodu navíc naznačuje, že v tomto procesu hrála měnová politika podstatnou roli - americký Fed začal brát vývoj peněžní zásoby konečně vážně.

Příčiny druhého zlomu, poklesu volatility důchodu, který započal ve druhé polovině 80. let a bývá označován jako Great Moderation, jsou poněkud méně jasné. Částečně k tomu přispěla stabilní měnová politika, částečně lepší schopnost predikce budoucího vývoje, příhodnější globální podmínky, nebo zvýšená flexibilita ekonomiky související s rozvojem technologií. Na nějaké dominantní příčině se však ekonomové (alespoň zatím) neshodnou, spíše to bude souhra všech zmíněných (a mnohých dalších) faktorů.

Buď jak buď, dřívější prudké kolísání hospodářského cyklu je podle všeho dávnou minulostí.

Zdroj: Friedman (2006) [pdf]

Cena času a hybridní auta

V Kalifornii podobně jako jinde fungují na dálnicích pruhy, ve kterých můžou ve špičkách jezdit jen auta obsazená více cestujícími. Účelem je sdílení aut (carpooling) při cestě do práce a tím odlehčení přeplněným silničním tahům.

Kalifornská vláda se rozhodla, že vydá nálepky hybridním vozidlům, se kterými můžou majitelé jezdit v pruzích pro carpooling, i když jedou sami. 85 tisíc nálepek bylo velmi rychle rozebráno. Nálepka je platná do roku 2011 a je nepřenosná - zůstane na autě, i když majitel auto prodá.

V Kalifornii tak teď jezdí některé Toyoty Prius s nálepkou a některé bez nich. Stručný průzkum prodeje ojetých aut ukázal, že kupující je ochoten zaplatit o 4 tisíce dolarů více za Prius s nálepkou, než za obdobný Prius bez nálepky.

Co z toho vyplývá? Dvě věci. Zaprvé, lze z toho určit, jak si kupující cení svůj čas. Pokud jim nálepka ušetří půl hodiny denně, 200 dní v roce a je platná ještě čtyři roky, vychází cena ušetřeného času na 10 dolarů za hodinu (v článku zmiňují 20 dolarů, nevím, jak k tomu došli). To není zase tak moc, pravděpodobně lidé nepovažují čas strávený v zácpách za úplně ztracený, nebo časové úspory nejsou tak velké (ale Gary Becker by se stejně potěšil, jak je jeho A Theory of the Allocation of Time [JSTOR] hojně využívaná).

Zadruhé, vydávání nálepek zajisté ovlivnilo poptávku po hybridních autech. Priusy jsou o dost dražší než běžná auta (i když se vezmou v úvahu úspory benzínu). Možnost získat k autu carpoolovou nálepku je ale bezesporu další motivací, proč si hybridní auto koupit. Tedy do doby, než hybridy zaplní pruhy určené pro carpooling a platnost nálepek se bude muset zrušit. K tomu už částečně přistoupili ve Virginii.

Cukernatý newspeak po evropsku ... aneb zemědělská politika EU v praxi

Z článku na aktuálně.cz se člověk naučí spoustě nových a nevídaných pojmů.

V rámci restrukturalizace trhu chce proto Brusel pěstitele nově motivovat například tím, že bude vyplácet dodatečnou podporu za každou tunu kvóty, jíž se vzdají.

A člověk si myslí, že motivovat znamená přimět k lepšímu výkonu. V rámci evropského zemědělství se však stále znovu a znovu učíme novou frázi - motivovat k tomu, něco nedělat.

Komise si od nových opatření slibuje zrychlení reformy, jejímž základem je pokles zaručených cen cukru v EU během čtyř let do roku 2010 skoro o 40 procent a obdobné výrazné zlevnění cukrovky.

Pokles zaručených cen nelze zajistit žádnou motivací výrobců cukru nebo pěstitelů cukrovky. Zaručenou cenu vytvořily administrativní orgány Evropské unie a ty ji také musí zrušit. Rovněž nezajistíme zlevnění cukrovky, když budeme uplácet pěstitele, aby ji neprodukovali. Snížením nabídky ceny jedině zvýšíme.

Veškerá plánovaná reforma by šla vyřešit jediným podpisem na papíru, kterým by se zaručená cena snížila, nebo úplně zrušila. Takhle bude efekt stejný, jen se na tom někteří dobře napakují.

Z trhu mají odejít nekonkurenceschopní výrobci, kteří svou kvótu mohou vrátit unii za kompenzaci z restrukturalizačního fondu.

Nekonkurenceschopnost se vždy vztahuje k ceně, která je na trhu. Když Evropská unie poskytne vysoké garantované výkupní ceny, jsou konkurenceschopní (alespoň uměle) všichni. Ti, kteří vracejí kvótu, jsou pustí spekulanti. Je ironické, že někdo za svou nekonkurenceschopnost dostane ještě zaplaceno.

Produkce cukru v unii tak má během čtyř let klesnout asi o 25 procent, tedy asi o šest milionů tun.

Vzhledem k uváděnému odškodnému ve výši téměř 1000 Euro za tunu odevzdané kvóty budou náklady zhruba 170 miliard korun... A co potom? Bude si každý moci vyrábět, jak bude chtít? Nebo se zemědělství opět rozdělí na ty, kteří kvóty mají, a na ty, kteří je nemají a nesmějí pěstovat?

Jak to asi při stávající zemědělské politice EU bude, si každý domyslí sám.

A nejsmutnější je, že podobné články jako ten na aktuálně.cz autoři píšou vážným perem.

Kreacionisté na to jdou přes vědu

Kreacionisté si nedají pokoj. Poté, co jejich "teorie" o stvoření vesmíru Bohem neprošla jako nevědecká, ji přejmenovali na inteligentní design, Boha na inteligentního stvořitele a zkusili se s tím do škol dostat znovu. I když to chvilku vypadalo, že by se jim to v Pennsylvanii mohlo podařit, nakonec zvítězil zdravý rozum a soud jim to zatrhnul. O inteligentním designu se ve škole jako o vědě hovořit nebude. Zatím.

Ale kreacionisté to nevzdávají, a je až obdivuhodné, s jakou vervou se snaží přeměnit svou víru na vědu. Jedním z rozhodujících momentů soudního sporu byl i argument, že inteligentní design nemá žádné publikace, které by prošly kritickým zhodnocením ostatních vědců z oboru (tzv. peer-review), jak se na vědu sluší a patří. Kreacionisté se toho chytili a vytvořili časopisy, které se snaží působit vědecky. Jedním z nových počinů je tak i International Journal of Creation Research (Mezinárodní žurnál pro výzkum Stvoření). Do svého vínku dostal následující cíl:

IJCR je odborný peer-reviewed žurnál pro mezioborový vědecký výzkum, který přináší důkazy pro nedávné stvoření v biblickém rámci.

IJCR vychází vstříc potřebě šíření obrovského objemu výzkumu prováděného v geologii, genetice, astronomii a jiných vědních oborech a poskytuje vědcům a studentům hmatatelná data založená na nejmodernějším výzkumu, jenž dokumentuje model mladé Země, globální Potopy, neevolučního původu druhů a jiné důkazy dokládající tvrzení z Bible.

V čem je výzkum stvoření Země inteligentní bytostí "špičkový", může být pro leckoho záhadou. Ale nechme být, nejeden časopis o sobě tvrdí, že prezentuje špičkový výzkum, takže na tomhle by ještě nebylo nic zvláštního. Pokud však chce IJCR vypadat vědecky alespoň trochu, neměl by ve svých pravidlech pro hodnotitele uvádět některé špeky:

Při hodnocení článků budou aplikována následující kritéria:

• a) Je téma článku důležité pro rozvoj modelu stvoření?
• b) Má článek originální přínos pro model stvoření?
• c) Je článek formulován v rámci modelu mladé Země a mladého vesmíru?
• d) Pokud bod c) není splněn, nabízí článek velmi konstruktivní a pozitivní kritiku a poskytuje možnou alternativu k modelu mladé Země a mladého vesmíru?
• e) Pokud je článek laděn polemicky, týká se tématu, který není obvykle diskutován v rámci diskuse o prapůvodu?
• f) Poskytuje článek doklady o věrnosti k gramaticko-historicko-normativní interpretaci Písma?

Je velmi vědecké, když časopis předem nařizuje, jaký má být výsledek článku, aby byl tento v časopise otištěn. Přestože se kreacionisté zaštiťují vědeckým přístupem, nepochopili, že věda se nevyvíjí procesem schvalování hypotéz, ale jejich vyvracením. Pokud si budou vzájemně hodnotit a tisknout články, které všechny do jednoho odkývají Bibli, nebudou to moci vědou nikdy nazývat (i když v jejich případě jim ani nic jiného nezbývá, když si předem stanovili hypotézu, která je ze své podstaty nevyvratitelná).

Dalším faktem, který kreacionistům nepřidává na věrohodnosti, je i skutečnost, že přestože se dušovali, že oni kreacionisté nejsou, že teď mají opravdu vědeckou teorii nazývanou inteligentní design, v pravidlech svého nového časopisu stále mluví o stvoření.

A konečně už jen třešničkou na dortu je klíčové doporučení pro hodnotitele z výše odkazované příručky: "Každému měřme spravedlivě, protože i my máme Hodnotitele v Nebi." To je jen taková malá připomínka pro hodnotitele, který by náhodou zapomněl na svou nejvyšší autoritu a chtěl bezbožně schválit článek kritizující absolutní pravdu.

Imagine...

Imagine there's no heaven ... It's easy if you try... no hell below us ... above us only sky. New York City, Central Park, Strawberry Fields, 20. března 2007.

Vliv daňové zátěže na hospodářský růst

Christina a David Romerovi z Berkeley se v 90. letech intenzivně zabývali dopadem monetárních šoků na ekonomický růst v USA. Nyní se jejich zájem přesunul ke studiu vlivu fiskální politiky.

Jejich nejnovější článek analyzuje vliv změn ve výši daní na hrubý domácí produkt. Zdálo by se, že se stačí podívat na vývoj časových řad HDP a míry zdanění (už tady vyvstává problém, protože zřejmě neexistuje jedna jasná ekonomicky relevantní míra zdanění) a provést nějakou chytrou korelační analýzu. Ale ve skutečnosti je to mnohem složitější.

Je totiž potřeba rozlišovat, co bylo příčinou jednotlivých změn v danění. Jako ilustrace může posloužit anticyklická fiskální politika, kdy vláda vyšší celkovou daňovou zátěží brzdí ekonomiku v období růstu, a naopak nižšími daněmi podporuje ekonomiku v době recesí (taková politika může být samozřejmě vyvolána automaticky pomocí známých keynesiánských stabilizátorů). Regresní analýza mezi daňovou zátěží a HDP selže, protože bude zdánlivě naznačovat, že vyšší daňová zátěž způsobuje vyšší růst HDP - klasický případ zdánlivé korelace, a nikoliv kauzality. Jiným příkladem je zvyšování daní v období korejské války, které však bylo doprovázeno ještě mnohem razantnějším zvýšením vládních výdajů, jež uměle vyvolaly hospodářský růst.

Manželé Romerovi se proto probrali Ekonomickými zprávami prezidenta, prezidentskými projevy a legislativními návrhy za posledních 60 let, aby izolovali daňové šoky, které byly jednoznačně cílené na zvýšení nebo snížení daní, pokud možno bez dalších průvodních efektů. Vytvořili tak časovou řadu exogenních změn v daňové zátěži.

Poté, co takto izolovali exogenní změny ve zdanění, je následná regresní nebo korelační analýza korektní. Dopad zvýšení poměru daňové zátěže k HDP o jeden procentní bod na HDP je vidět na následujícím obrázku.

Zdroj: Romer, Romer (2007)

Výsledek je překvapivě velký - již v průběhu necelých třech let vede zvýšení poměru vybraných daní k HDP o jeden procentní bod k poklesu HDP o 3%. Možná je to číslo až přehnaně vysoké - někteří se ptají, zda je použitá metodologie v pořádku. Romerovi jsou známí svým pečlivým přístupem (který jim vydobyl renomé v případě monetárních šoků), může však být sporné, zda se podobným způsobem dá analyzovat i fiskální politika. Už jen to, jak takový čistě exogenní šok rozpoznat a izolovat, může být předmětem polemiky. Ale i kdyby byl skutečný dopad jen poloviční (tedy daleko za hranicí jejich konfidenčního intervalu), je to pořád dost.

Další nezodpovězenou otázkou pak také zůstává, jaké z toho plyne doporučení pro fiskální politiku (obzvláště ve světle současných českých konkurečních návrhů na úpravu daňového systému). Přestože snížení daňové zátěže povede k růstu HDP, je třeba se ptát, zda bude růst HDP dostatečně vyšší na to, aby pokryl počáteční výpadek vybraných daní - pokud by tomu tak nebylo, musela by vládní politika říct, kde ušetřit na výdajové stránce.

Romerovi se tímto problémem zřejmě záměrně nezaobírají, protože jde poněkud mimo jejich analýzu. Jejich odhad vlivu změn v daňové zátěži na HDP je však tak velký, že možnost samofinancujícího se snižování daní by byla poměrně reálná.

Data jsou samozřejmě americká a výsledky tak nejsou přímo přenositelné na českou ekonomiku. V českém případě si analýzou časových řad nepomůžeme, protože ty jsou stále ještě tak krátké (když odečteme léta transformace, které nám o dnešním stavu nic neřeknou), že podobné odhady nemají smysl. Tady bychom potřebovali spíše nějaký smysluplně kalibrovaný makroekonomický model.