Nový mobilní telefon

Tohle je na samostatnou kapitolu. Bez telefonu se v Americe žít nedá. Telefonní číslo po vás chtějí všude, při zřizování účtu, při objednávkách přes Internet, je to prostě samozřejmost.

Protože doma asi moc času trávit nebudu, bylo nové mobilní číslo jasnou volbou. V podstatě jsem tak řešil už jen několik problémů:

• paušál nebo předplacenka?
• jaký poskytovatel
• jen karta s telefonem, nebo nový telefon? Případně jaký telefon?

V USA (stejně jako u nás) hodně tlačí paušály, třeba za padesát dolarů měsíčně tisíc minut a neomezené volání večer a o víkendech po celých USA, a další podobné nápady, jak přinutit lidi, aby si sami dobrovolně vysmažili elektromagnetickým zářením mozek z hlavy a ještě za to platili.

Tisíc minut nespotřebuju za měsíc ani náhodou (mimochodem, nejnižší paušál, který T-Mobile v USA nabízí, je 300 minut - v USA se sice počítají i příchozí minuty, ale to nic nemění na tom, že je to až moc), takže jsem nakonec skončil u předplacené karty. Za sto dolarů tisíc minut na rok, SMSka za desetník. Všechny mobilní společnosti mají nabídku docela podobnou, T-Mobile mi přišel o něco maličko lepší, takže jsem skončil u něj.

Tím máme vyřešeného operátora. A co telefon?

Mobilní firmy neprodávají zvlášť předplacené SIM karty, musí se koupit s telefonem. Na e-bay se dají karty koupit samostatně, za pár dolarů plus poštovné. Většinou jsou to karty z předplacených sad, protože v sadách bývají telefony za docela atraktivní ceny. Telefon sice mám třípásmový (900-1800-1900), ale 850 Mhz pásmo nemá. Amerika sice jede většinou na 1900 MHz, ale oblasti s 850 MHz má také. Navíc koupit celou sadu je jednodušší. A uplatnění pro svůj starý telefon taky najdu. Takže nový telefon.

No a jaký. Chvilku jsem o tom přemýšlel a nakonec jsem došel k závěru, že stejně potřebuju akorát volání, SMSky a budík. Takže vezmu to nejlevnější, co bude aspoň trochu rozumné. No a nakonec jsem skončil u Samsungu t209. Za 70 dolarů mám celou sadu s desetidolarovým kreditem. Telefon je to hezký (chtěl jsem modrý, ale ten neměli), malý a padne do ruky i do kapsy. Umí všechno to, co potřebuju a díky tomu, že je to véčko, se do něj mluví lépe než do mé staré SE t610. Menu je trošku omalovánka (lidi to asi mají rádi), ale displej je geniální. Je to triband 850-1800-1900, takže mi zase nepojede ve Vodafonu mimo Prahu, ale to je celkem jedno, doma si vždycky něco k telefonování najdu.

A brácha bude mít radost, protože tenhle telefon nemá foťák!

Takže kolem a kolem došlo u mě k malé revoluci. Od Vodafonu zpět k T-Mobile, od klasické konstrukce k véčku, a od Sony Ericssonu k Samsungu. No a nakonec - poprvé jsem moc nepřemýšlel o parametrech, jen jsem vybral něco, co se mi líbilo a mělo těch pár důležitých funkcí, co jsem potřeboval.